V osmnácti letech jsem se zamilovala do ženatého muže. Ubezpečoval mě stále dokola, že se stoprocentně rozvede, ale musíme počkat, až jeho děti odrostou. Ten ženatý muž mi zničil život. Tedy, abych byla sebekritická, rozhodně jsem v tom nebyla tak docela nevinně. Naopak, dost jsem se na tom podílela. Kdybych byla bývala rozumnější, všechno mohlo být jinak. No ale chtějte po osmnáctileté holce,

Myslela jsem, že se už nikdy nedokážu zamilovat. Dva komplikované rozvody mi daly zabrat, a proto jsem na muže zanevřela. Hodila jsem, jak se říká, flintu do žita. Zanevřela jsem na chlapy a chovala se, jako by ani žádní neexistovali. Aby také ne, po dvou komplikovaných rozvodech, které se kvůli sporům o děti a poté i o majetek táhly léta. Kdo by se tedy divil, že jsem s téměř již šesti křížky

Ovdověla jsem a žila osaměle. Když syn se snachou odcestovali nadlouho do zahraničí, začala být ta samota skličující. Když mi bylo pětapadesát, ovdověla jsem, novou lásku jsem už nehledala. Říkala jsem si, že láska je pro mladé, což já už dávno nejsem. Láska je příliš komplikovaná, vysilující, člověk se souží a trápí. Lépe je člověku samotnému, sám se sebou se nejlíp domluví. Pět let po manželo

Jak vydržet v jednom vztahu přes čtyřicet let? Náš recept s manželem je humor, trpělivost a hrnek čaje po každé hádce. SJosefem jsme spolu už přes čtyřicet let. V našem malém městečku na nás lidé často koukají s údivem a ptají se, jak je možné, že jsme si za celou tu dobu nikdy nezahýbali a nikdy se nerozvedli. Nemáme na to univerzální odpověď. Možná je to zvyk, možná strach a možná prostě lásk

Na střední škole jsem měla obdivovatele. Protože ale nebyl můj typ, rozhodla jsem se ho odmítnout. Po několika letech se ale moje rozhodnutí změnilo. Když jsem byla na střední škole, měla jsem ve třídě nápadníka. Jmenoval se Radim a byl do mě už od prvního dne naprosto zblázněný. Pro Radima jsem byla středobodem vesmíru. Prý se do mě zamiloval hned, co mě první den školy viděl, a jeho city k

Byla jsem na dně. Rozvedená, opuštěná, s malým dítětem, před kterým bylo nutné předstírat, že jsem normální, veselá máma. Po vlekoucím se komplikovaném rozvodu mi fakt, že zrovna přišel měsíc máj, připadal jako cynický výsměch. Nevraživě jsem zírala do korun kvetoucích stromů a s trpkostí zavírala dveře i okna před vlahými jarními večery, slibujícími věčnou a věrnou lásku. Ostatně taky jsem

Zamilovala jsem se do spolužáka Jardy, jenže ten byl zakoukaný do jiné. Nechtěla jsem to jen tak vzdát, vyčkávala jsem na svou šanci. Bylo jaro plné slunce, kdy mladá dívka cítí téměř povinnost se zamilovat, a tak jsem se zamilovala do Jaroslava, největšího frajera z naší třídy 2.B střední všeobecně vzdělávací školy. Bohužel v té době se ukázalo, že Jarda chodí s jinou, se spolužačkou Kateřinou

Přibližně ve stejnou dobu před rokem jsem si myslela, že mě čeká nejhorší období. Hned po Novém roce jsem ale získala práci, byt a zamilovala jsem se. Někdy mohou být začátky šťastnější, než si myslíme. Když skončil předminulý rok, byla jsem bez práce, po rozchodu a neměla jsem ani kde bydlet. Čekala jsem katastrofu. Jenže hned v lednu se začalo všechno obracet k lepšímu. Našla jsem si skvělou

Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit… S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná a neschopná. Když nastoupil

Vždycky jsem byla žárlivá. Myslela jsem si, že je to normální, že to k lásce patří. Přece se říká: Kdo nežárlí, nemiluje. Časem jsem však došla k závěru, že možná žárlím a trpím o něco víc než ostatní. A aby to bylo ještě horší, provdala jsem se za hezouna. Když si vzal brýle proti slunci, černou koženou bundu a džíny, holky tajily dech a rozbušilo se jim srdce. Mně taky, žárlivostí. Bylo tě