Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho

S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá

Když mi zemřel táta, zůstala jsem sama. Chodila jsem si s ním povídat na hřbitov. Dvakrát týdně. Bylo mi tam dobře. Mám ráda předjaří, kdy na řekách plují ledy a babičky na náměstích prodávají kytičky sněženek. Vyrůstala jsem jenom s tátou, který mi vždy v ten čas sněženky nosil. Umřel, když mi bylo devatenáct. Od té doby jsem se nedokázala podívat na prodavačky sněženek, aniž bych neměla oč

Být matka samoživitelka není legrace. Málo peněz, hodně starostí, spousta bezesných nocí. Naštěstí se našel někdo, kdo se mi stal oporou. Byla jsem na dceru sama, to je velká zodpovědnost. Její táta se vypařil, když byly Haně tři roky, od té doby jsem vše táhla vlastními silami, peníze rozpočítané na koruny. Z Hany rostla krásná a chytrá holka a já jsem byla pyšná, protože to byla z velké části

Na pobyt v lázních jsem se moc těšila. Jenže jsem netušila, že si tam ustřihnu ostudu jako hrom. Ale jen díky ní mám dnes úžasného manžela. Dva týdny před odjezdem jsem si do obýváku postavila kufr a každý den jsem do něj něco přidávala. Kromě věcí na cvičení a plavek jsem si přibalila i pár elegantních halenek a černou sukni. Moje sestra Eva mě přesvědčila, že musím být připravená na taneční v

Kamila jsem poznala na střední škole. Líbil se mi, i já jemu, a vše nasvědčovalo tomu, že spolu začneme chodit. Pak ale do našich životů zasáhl osud. Všechno to začalo, když mi v patnácti letech zemřel tatínek. Po jeho smrti jsme se přestěhovaly s mamkou k prarodičům na venkov. Do školy jsem dojížděla do sousední vesnice, kde bydlel Kamil. Shodou náhod chodil i do stejné třídy jako já. Rozum

V sedmnácti letech jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Ale říci mu to, bylo vyloučeno, styděla jsem se. S celým elánem sladkých sedmnácti let jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Fešák Boris neměl o ničem ani tušení, poletoval od spolužačky ke spolužačce, flirtoval s kdekým a sotva věděl, že existuji. Těžko vylíčit, jak mi bylo. Věděla jsem, že mu nic neřeknu, v těch dávných dobách bylo

Můj muž je městský typ. Když jsem ho poznala, vypadal jako hromádka neštěstí. A přírody se bál jako čert kříže. Dneska už je to veselý a usměvavý chlap, venkov ho ale stále neláká. Tetička, k níž jsem jezdívala na letní byt, pronajímala podkroví pětipokojové vily u řeky. Trávila jsem u ní pravidelně celý červenec, někdy i déle, byla báječná, byla s ní legrace. A právě v to léto, o kterém chci v

Chtěla jsem mít hezkou zahradu, ale snoubenci stačilo, že kolem domu něco roste. Setkání s vnímavým zahradníkem mi změnilo život. Můj snoubenec Robert se v našem vztahu vlastně o nic moc nezajímal. Věřil, že organizace svatby je čistě moje starost a že plánování zahrady je ztráta času. Pro mě ale byla ta prázdná plocha kolem našeho nového domu symbolem našeho vztahu – vyprahlá a bez života. „Ud

Bývalý manžel mi utekl s mladší ženou, což mělo na mé sebevědomí zdrcující vliv. A pak se najednou objevil kdosi, kdo o mě měl zájem. Na synovu svatbu bych se bývala nesmírně těšila, protože jsem si ji velice přála. Jenže znáte chlapy, odkládal ji a odkládal, až jsem se děsila, že to jeho děvče ztratí trpělivost a pošle ho k vodě. Naštěstí ho měla a pořád má doopravdy ráda, a tak jsem konečně o