Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně.
Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel.
Teď mluvím o středoškolských letech. Ale musím říct, že žádný mi nebyl dost dobrý. Byla jsem perfekcionistka, žádala jsem, aby všechno bylo dokonalé.
Svého budoucího manžela jsem si představovala jako urostlého, perfektně oblečeného krasavce ve značkových džínách a saku od krejčího, vzdělaného gentlemana, který mi položí k nohám vilu podobnou paláci se zahradou jako zámecký park.
Ne, že by mě obléhalo málo kluků, ale ten, kterého jsem si představovala, nepřicházel. No a jednou, byly zrovna prázdniny, jsem jela vlakem k babičce s kufrem plným knih. Učila jsem se i o prázdninách, byla jsem ctižádostivá.
Před nádražím
Tehdy nás v takové odlehlé stanici z vlaku všechny vyhnali, prý je výluka a musí se čekat na autobus. Táhla jsem se s kufrem na plácek před nádražím, tu kdosi přispěchal, že mi pomůže, a už mi rval kufr z ruky.
Hleděla jsem na něj skoro s odporem. Byl to tramp v maskáčích, se zeleným, ošklivým batohem a směšným, černým kloboukem. Samozřejmě, že jsem si všimla, že kdyby nebyl oblečený jako na maškarní, byl by to moc hezký kluk.
Ale to oblečení, to byla hrůza. Mimoto neměl vychování, v autobusu si bez ptaní sedl vedle mě. Ukázalo se, že jedeme do téže vesničky, mluvil pořád dokola o tom, že prostě musím přijít večer do hospody, že tam na mě bude čekat.
„Hospody čtvrtých cenových skupin nenavštěvuji,“ odpověděla jsem suše. Vůbec ho to nezastavilo, ujistil mě, že určitě změním názor.
Tak dobře
Hučel do mě tak dlouho, až jsem přikývla, že se večer v hospodě na chvíli zastavím. A tak jsem večer seděla s partou cizích, příšerně oblečených lidí na terase před hospodou.
Přistihla jsem se, že zpívám pekelné odrhovačky, ačkoli jinak planu pro vážnou hudbu. Vůbec jsem se nepoznávala. Bylo mi ale najednou tak dobře, jako snad nikdy předtím.
A tak jsem se já, zrovna já, provdala za trampa tělem i duší, který mě celý život tahá do lesa a hospod čtvrtých cenových skupin, kde nenarazíte na kvalitní víno a k večeři se podává tlačenka s cibulí.
Život je nevyzpytatelný a protiklady se zřejmě v některých případech skutečně přitahují, protože moje manželství je spokojené a prakticky bezproblémové.
Když je nejhůř, dáme si od sebe malinkou přestávku. Muž si vyčistí hlavu v lese, já na koncertě vážné hudby a jede se spokojeně dál.
Karla (60), jižní Čechy
