Myslela jsem si, že máme fungující vztah, můj muž mě však vyvedl z omylu. Našel si mladší ženu. Brali jsme se s manželem dost narychlo, byla jsem totiž v pátém měsíci, čas neúprosně běžel a riziko, že budu na svatebních fotografiích vypadat jako nafukovací balon, sílilo. Miloš s ženěním ve dvaceti letech nepočítal. Naštěstí pro mě, pro naše dítě i pro naši budoucnost, se postavil k situaci čel

Manžel ode mne odešel ze dne na den. Ten šok vám nedokáži ani popsat. Žila jsem v domnění, že máme dobré manželství a že se s manželem máme stále rádi. Vše ale změnila jediná věta! Snad bych se s tím, že má můj muž milenku vyrovnávala lépe, kdyby to přišlo pozvolna, kdybych se na tu situaci mohla připravit. Ale tuto skutečnost jsem se dozvěděla díky anonymu. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. J

Někdy se musíte v lásce nejprve zklamat, abyste pak poznala muže, který by pro vás snesl téměř modré z nebe. Moje manželství byla katastrofa. Možná to bylo tím, že jsem se vdávala moc mladá. Byla jsem nezkušená a láskou jsem se vznášela v oblacích. Neviděla jsem, jaký Zdeněk opravdu je. Bylo mi osmnáct a mé manželství bylo plné nadávek, žárlivosti a urážení. Po šesti letech tohoto života, nebo p

Nikdy bych si bývala nepomyslela, že se po rozvodu tak rychle a tak šťastně zamiluji. Dokonce to byla známost přes internet! Před patnácti lety jsem poznala svého, teď už bývalého, manžela. Z naší lásky přišla na svět krásná dcerka, později jsme se vzali, ale pak i rozvedli. Takže žádná pohádka se šťastným koncem… Nebo přece? Večery u počítače Z domu jsem se po rozvodu kvůli všem povinnostem

Když jsem ovdověla, byla jsem přesvědčená o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka. Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela. Byly to dlouhé a smutné roky. Lékaři už nedávali žádnou naději. Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, co bych říkala. A tak jsem jen naslouchala tikotu hodin v naší ložnici, pozo

Jako malá jsem chodila do dramaťáku a realizovala se na nejrůznějších besídkách. Na střední jsem hrála s ochotníky a zpívala v malé garážové kapele. Nic z toho se ale pro dospělou ženu nehodí. Nakonec jsem skončila v nudné práci a vedla nudný život. Alespoň toho nudného partnera jsem dokázala opustit, jenže díky tomu jsem skončila nudně sama. Vlastně mi zůstalo jen mé opovržení nudnými lidmi, kt

Bylo mi čerstvých patnáct, když mi mámin známý domluvil brigádu na nedalekém koňském ranči. Byl to vlastně jen menší statek s malou stájí, ale všichni mu hrdě říkali ranč. Ne, že bych byla z vyhlídky kydání hnoje nějak nadšená, ale brzy jsem se do koní tak zamilovala, že jsem si život bez nich nedokázala představit. Nakonec jsem tam trávila každou volnou chvilku, i když má pracovní doba byla výr

Marie měla velmi těžký život, přesto kolem sebe rozdávala dobrou náladu a optimismus a dožila se krásných pětadevadesáti let. Možná i díky pozdní lásce! Je to právě rok, co zemřela má milovaná babička Marie. A já bych se ráda podělila o její životní příběh, který může přinést naději nejedné z nás. Naději na lásku i v druhé půli života. Babička byla nejmladší z pěti sourozenců. Maminka jí zemřel

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes, bylo mi dvanáct a čekal mě první školní den v šesté třídě základní školy. Moc jsem se netěšila, přesto, že jsem do školy jinak chodila vážně ráda. Tentokrát to bylo jiné. Na konci páté třídy nás ředitel rozdělil a já tak musela

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla. Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá po pokoji a kontroluje, jestli tu nic nenechali. Říká, že ne, ale nemá tak docela pravdu. Zanechávají tu mě a mé rozbolavělé srdce, vyhřezlé vzpomínky, které už asi nikdy nezaplaším. A tak dlouho se mi to dařilo, ne