Když mi po tolika letech začal manžel lhát, myslela jsem, že je to náš konec. Byl to ale jen začátek něčeho úžasného. Jakmile se vám děti odstěhují, vylétnou z hnízda, je to jedna z nejtěžších chvil, kterou jako matka zažíváte. Máte-li ale vedle sebe takového muže, jakým je můj Jirka, všechno jde o tolik snáz. Když se naše dcery provdaly, začali jsme si plnit naše dávné sny. Vzpomínám na to,

Nevěřila jsem na náhody ani na osudová setkání, ale na svého vyvoleného jsem narážela tak dlouho, až jsem s ním začala žít. Myslím, že po více než patnácti letech, co jsme s Michalem spolu, mohu říct, že jsem se v něm nespletla. Po všech nevydařených vztazích, do kterých člověk vkládal tolik úsilí, snahy a lásky, a ony přesto skončily krachem, jsem si jistá, že on je tím pravým. A koneckonců mě

O dětech jsem nechtěla ani slyšet. Milovala svůj život takový, jaký byl – nezávislý. Nevěřila bych tomu, že může být ještě daleko lepší... Byla jsem snad v mém okolí jediná, které netikaly biologické hodiny. Bylo mi ke třiceti, měla jsem dobrou práci a užívala si počínající nezávislost po odstěhování od rodičů. Nač si to hned „kazit“ něčím takovým, jako je mateřství a rodina?! Ale zdálo se,

Žili jsme vedle sebe jako dva cizinci. Neměla jsem si s ním o čem povídat, nezajímalo mě, co si myslí. Takhle jsem skončit nechtěla. Byl moje první láska a nikdy jsem nikoho jiného neměla. Nechápala jsem dnešní dobu, kdy se každý chlubí počtem partnerů. Pro mě byl můj muž tím prvním i posledním! Jenže jsem se domnívala, že spolu vydržíme až do smrti. Jednotní a milující. Už nás nic nespojova

Zamilovanost si nevybírá, jen se někdy zrodí ve špatnou chvíli. Přes lásku mojí maminky se přehnaly dějiny a na dlouhá desetiletí ji pohřbily. Maminka se narodila v roce 1923, a byla v pořadí čtvrtým dítětem z šesti. Její otec provozoval hospodu v malé vesničce na severu Čech, maminka se točila kolem plotny a dětí, obdělávala malé políčko a zahradu, a když bylo potřeba, pomáhala tatínkovi v hos

Když jsem byla malá, měla jsem tři přání. Abych co nejdříve vyrostla, aby si mě vzal krásný princ a abychom spolu měli alespoň dvě krásné děti. První přání se mi splnilo za několik let. Nijak jsem ho urychlit nemohla, i když jsem se snažila. Když mi bylo asi třináct, začala jsem se potají malovat, aby o tom moje maminka nevěděla. Odešla jsem ráno z domova, ale než jsem vyšla z domu, zavřela jse

Kdo říká, že láska je jen záležitostí mladých? Já jsem poznala, že zamilovat se můžete v jakémkoli věku. Potkala jsem šarmantního gentlemana a dočista jsem ztratila hlavu. Je rozvod moje životní prohra a můj život tím končí? Tak to jsem si přiznat nechtěla. Přesně tak totiž lamentovala moje maminka, když jsem jí oznamovala, že mé manželství je po třiceti letech u konce. „Přece se v padesáti ner

To, co začalo nevinným dětským slibem, se po letech ukázalo jako ten nejlepší nápad. Museli jsme si na sebe ale počkat. S Václavem jsme se dlouhé roky míjeli. Slíbili jsme si kdysi, mohlo nám být tak šest let, že se jednou vezmeme a budeme mít velkou rodinu. Ale víte, jak to s dětskými láskami bývá. Jak šel život dál, naše cesty se postupně rozcházely a scházely. Po základní škole jsme se z rod

Byl idolem naší školy. Holky ze všech ročníků si na něj myslely. Byl pohledný, chytrý, skoro dokonalý. Jednu chybu ale měl. Byl to náš učitel. Byla jsem právě v prvním ročníku na gymnáziu, když k nám nově nastoupil profesor se specializací na biologii a zeměpis. Všechny holky jsme na něm mohly oči nechat. Byl vysoký, tmavší typ a často jsme s holkami diskutovaly, proč za pár peněz pracuje ve šk

Když jsem si myslela, že pro mě všechno krásné skončilo, osud mi přichystal nový začátek. Stal se doslova zázrak. Když jsem se v pětačtyřiceti letech stala vdovou, dusila jsem se žalem. Nevěděla jsem, co si počnu. Pravicí mi potřásal zástup známých a kolegů, které jsem pro slzy nevnímala. „Upřímnou soustrast,“ ucítila jsem pevný stisk velké ruky a skrz vlhký závoj řas jsem se podívala vzhůru.