Domů     Školní lásku stále nosím v srdci
Školní lásku stále nosím v srdci

Neměli bychom litovat něčeho krásného, co jsme prožili, i když to dopadlo jinak, než jsme si původně přáli.

Byla jsem vždycky spíše uzavřená a nepříliš společenská. Zatímco moje spolužačky vymetaly diskotéky a bary, já chodila spíše po výstavách, divadlech nebo jsem vysedávala v parku či kavárnách s knížkou v ruce.

Zájem o umění

Po gymnáziu jsem šla studovat dějiny umění. Hodně mě zajímalo výtvarné umění. Nejvíc ze všeho mě zajímalo malířství.

Dokázala jsem dlouhé hodiny obcházet galerie, listovat monografiemi umělců, ale marně jsem hledala někoho, s kým bych tyto akce mohla navštěvovat a také s kým bych si o předmětu svého zájmu mohla povídat.

Sympatický profesor

Mezi naše vysokoškolské učitele patřil i Marek, zhruba třicetiletý docent. Ten si po nějakém čase mého velkého zájmu o výtvarné umění všiml. Většina studentek do něho byla zamilovaná. Nedivím se. Byl atraktivní, měl charisma, působil přátelsky.

S dívkami ale neflirtoval. Jednoho dne mi po přednášce řekl, že by mi mohl půjčit nějakou další literaturu. Pozval mě k sobě do kabinetu, na což jsem nejprve hleděla nedůvěřivě. Ujistil mě však s nadhledem a vtipem, že rozhodně nemá žádné postranní úmysly. A skutečně jsme pak dvě hodiny debatovali jen a jen o malířích.

Tajná láska

Nezůstalo jen u tohoto jednoho povídání. Sešli jsme se několikrát a pak mě Marek pozval i na jednu vernisáž, kterou měl jeden jeho kamarád. Tam mi poprvé řekl, že mi to moc sluší.

V tu dobu už jsem do něho byla dávno tajně zamilovaná, ale nikomu bych to nepřiznala. A rozhodně jsem si netroufala udělat další krok.

Toužila jsem po něčem víc

Po vernisáži mi Marek navrhl, abychom si šli sednout ještě někam do vinárny. Bylo mi s ním moc příjemně a ve skrytu duše jsem toužila, aby se mezi námi rozvinulo něco víc, proto jsem souhlasila. Vypili jsme toho dost.

Přála jsem si čím dál tím víc, aby ten večer pokračoval ještě někde jinde. To přání se mi splnilo. Když jsme vycházeli z vinárny, chytil mě Marek za ruku a podržel ji ve své.

První společná noc

Srdce mi divoce tlouklo, měla jsem rozpálené tváře a nebylo to pouze tím vínem. Sám Marek pak řekl, že by rád se mnou byl až do rána, ale současně, že nechce nic mezi námi pokazit. Nechtěl mě svést, dal mi na vybranou. A já si vybrala. Strávili jsme spolu noc. Nádhernou noc.

Spolu každou volnou chvíli

Následující měsíce ubíhaly jakoby mimo mě. Ocitla jsem se mezi láskou k vyučujícímu a povinnostmi, mezi touhou a pravidly. Setkávali jsme se denně, v kabinetu rozhovory o slavných obrazech vystřídaly polibky a objetí.

Přes noc jsme byli v jeho bytě a přes víkendy jsme podnikali výlety, na kterých jsme si užívali nejen galerie.

Zdrcující skutečnost

Do konce studia mi zbýval rok a věřila jsem, že potom už se nikdy nebudeme muset skrývat. V milostném opojení jsem neměla ani tušení, že je Marek ženatý. Zjistila jsem to, až když se vrátila jeho žena, také vysokoškolská učitelka, z dlouhodobé stáže v cizině.

Bylo to jako bodnutí nožem do srdce. Zhroutil se mi svět. Marek nic nezapíral, ale bylo jasné, že náš vztah skončil. Nemusela jsem pak moc trpět, protože přešel na jinou univerzitu, a tak jsem ho neměla alespoň každý den na očích. Doufala jsem, že dojde na ono známé přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“.

Našla jsem hodného muže

A čas skutečně mé rozbité srdce vyléčil. Po dokončení studia jsem se seznámila s Alešem, vdala jsem se za něj a spolu jsme pak měli dvě děti. Snažila jsem si vážit toho, co mám, a na Marka moc nevzpomínat.

Svoji lásku k malířství jsem v manželství nesdílela, ale jinak byl můj muž moc hodný a báječný. Na výstavy jsem ale dál chodila sama. A pak se to stalo – třicet let po získání diplomu jsem Marka potkala znovu.

Vlastně jsem si to asi i podvědomě přála, protože se jednalo opět o vernisáž toho jeho kamaráda. Jeden druhého jsme poznali okamžitě. Nejprve jsme se trochu styděli se k sobě přihlásit. Ledy nakonec prolomil Marek.

Dali jsme se do řeči a já se dozvěděla, že je už léta rozvedený a žije sám. Měla jsem slzy v očích, když jsem mu vyčítala, jak mě tenkrát vlastně podvedl. Omlouval se za to a řekl mi, že se kvůli mně hodně trápil a neuplynul den, kdyby na mě nemyslel.

Dojemný okamžik

Největší překvapení mě pak čekalo před jedním obrazem. Marek nechal podle mé staré fotky, kterou dal svému kamarádovi malíři, nakreslit portrét, který byl součástí výstavy. V tu chvíli jsem už slzy neudržela a také jsem mu všechno odpustila.

Objali jsme se a políbili. Když jsme se o necelou hodinu později loučili, věděli jsme, že už se asi neuvidíme. Vzpomínky na to, co se stalo tenkrát na vysoké škole, si ale v sobě neseme oba dál.

Kateřina N. (59), Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr