Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm

Po několika velkých zklamáních jsem vzdala snahu být šťastná. Jen jsem přežívala ze dne na den a nedoufala, že se něco změní. Potom přišel on a já začala doufat, že se ještě může stát zázrak. Asi to zná hodně rozvedených ženských. Zatímco jejich bývalý je šťastný v náručí nové, většinou mladší a hezčí milenky, ona se ocitne na dně. Zůstane sama na děti, práci a placení provozních nákladů celé dom

Našli jsme k sobě cestu až v otevřeném manželství. Kdekdo se nad tím podivuje, my jsme si ale začali vážit jeden druhého. Ještě před patnácti lety bych se návrhu na volný vztah zcela určitě vysmála. Nyní ale s manželem Filipem zkoušíme tento systém uplatnit a nemůžeme si ho vynachválit. Bála jsem se toho zbytečně, cítím se mnohem méně upjatá. Chtěli jsme oba něco víc Naše manželství se do

Myslela jsem si, že matkou nikdy nebudu. Když se narodila moje Lucinka, byla jsem nejšťastnější na celém světě. Pohupovala jsem kočárkem. Málem bych byla šťastná, ale to jsem si nemohla dovolit, když jsem si vzpomněla na všechny svoje problémy. Zachmuřeně jsem sledovala spící miminko i všechno to veselí na zasněženém svahu. Siluety kousek dál ode mě jsem si všimla na poslední chvíli. Rozený

Byla jsem zvyklá hlavně na učitelky, ale na gymnáziu jsme vyfasovali třídního profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlapa. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami j

Naši nedůvěřovali lufťákům, prý že nemají charakter. Ale co jsem měla dělat, když jsem se do jednoho z nich tak moc zamilovala? V naší obci se starousedlíci koukali na lufťáky skrz prsty. Považovali se tu skoro za nepřátele. Podle místních jen škodili. Když jsme v lese objevili odhozené odpadky, táta chmurně pravil: „To udělali lufťáci.“ Ti také pravidelně o prázdninách vykoupili chleba, a tak

Když mě děti přestěhovaly do domova důchodců, stal se z mého muže náhle vášnivý romantik. Dovádíme s mým dědouškem zase jako zamlada! Život někdy opravdu tropí hlouposti, které by člověk ani při veškeré představivosti nevymyslel. Svého Jardu jsem si vzala, když mi bylo osmnáct let a Jarda byl na vojně. Nic jsem si v životě neužila, a můj Jarda vlastně taky ne. Museli jsme se brát. Tři děti a

Zkouškou vztahu bývá nejen to, když někdo z partnerů onemocní fyzicky. Psychické problémy mohou přinést mnohem větší problémy. Každý nemá štěstí na výběr životního partnera. Mně se to povedlo hned napoprvé. Michal byl v mých očích naprosto ideálním mužem. Měl klidnou, vyrovnanou povahu, dokázal mě vyslechnout a uměl ustoupit, když vzniklo napětí. Nikdy jsem se s ním nenudila a mohla jsem se na

Neměli bychom litovat něčeho krásného, co jsme prožili, i když to dopadlo jinak, než jsme si původně přáli. Byla jsem vždycky spíše uzavřená a nepříliš společenská. Zatímco moje spolužačky vymetaly diskotéky a bary, já chodila spíše po výstavách, divadlech nebo jsem vysedávala v parku či kavárnách s knížkou v ruce. Zájem o umění Po gymnáziu jsem šla studovat dějiny umění. Hodně mě zajímalo

Marně jsem si lámala hlavu, proč mě Pepa pořád ještě nepožádal o ruku. Ani moje matka na to nemohla přijít. Nezbývalo než zahodit veškerou hrdost a jednoduše se ho zeptat. Dvě děti jsme už měli, a jejich tatínek mě stále nepožádal o ruku. Vrtalo mi to hlavou, ale zařekla jsem se, že nikdy nebudu škemrat, aby si mě Pepa vzal. A že bych si to sakra zasloužila! Co by chtěl víc – přemýšlela jsem. M