Už když jsme se před lety s Michalem brali, připadalo mi, že můj tchán mě pozoruje s jakýmsi omluvným úsměvem.

Ostatně i před svatbou několikrát opatrně zdůraznil, že syna si budu muset jaksi vychovat a že to s ním pravděpodobně nebudu mít jednoduché. Věděla jsem, že má pravdu.

Michal byl poněkud svérázný, ale to víte, bylo mi přes dvacet, byla jsem k smrti zamilovaná a věřila jsem, že láska vyřeší všechny naše problémy. Ke všemu měl Michal neveselý osud, matka od něho utekla, když mu bylo pět.

Nešťastné manželství

Svatební den byl nádherný, pak se ale vše začalo zhoršovat. Michal byl nedospělý, sobecký, bezohledný. V té době mu bylo dvacet čtyři let, byl to dospělý chlap, ale vůbec nepochopil, že když se ožení, plynou z toho určité závazky.

Žil si stále jako za svobodna, chodil ven s kamarády, o dítěti odmítal třeba jen uvažovat. Trvalo to tři roky. Pak jsem onemocněla. Bylo léto a on kamsi odcestoval. Ležela jsem doma s vysokou horečkou.

Zkolabovala jsem

Byla jsem napůl v mdlobách, pokoušela jsem se dovrávorat k telefonu, abych si zavolala záchranku, ale několikrát jsem upadla a k přístroji se nedostala. Pak jsem měla takový zvláštní pocit. Jako by někdo vešel dovnitř, mluvil ke mně, hovořil s někým telefonem.

Probudila jsem se až v nemocnici, kde mi řekli, že se jednalo o kolaps a že mi manžel zavolal sanitu. Usoudila jsem, že se tudíž Michal vrátil z cest, jenomže ten, kdo vzápětí vešel do nemocničního pokoje s červenou růží, nebyl Michal, ale jeho otec.

Pozornost mě těšila

Nechápavě jsem na něho zírala. Vysvětlil mi, že šel zrovna čirou náhodou k nám, protože také sháněl Michala, ani on nevěděl, kde nezdárný syn je a kdy se vrátí, a dělalo mu to starosti. Líčil mi, že jsem ležela na zemi v bezvědomí.

Záchranka naštěstí přijela během několika minut. Napadlo mě, že mi tchán pravděpodobně zachránil život. Růže mi udělala radost. Přinesl mi také čokoládu a nějaké ovoce. Líbilo se mi, že o mě konečně nějaký muž pečuje, dělá si o mě starosti.

Dobří přátelé

Z nemocnice mě pustili po týdnu. Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že zmizely peníze, hodiny po babičce a zlatý prstýnek. V rozrušení jsem zatelefonovala tchánovi. Nechtěla jsem vypadat jako žalobníček, ale tohle už mi připadalo alarmující. Michalův otec Roman se dostavil s nákupem základních potravin a obvyklým

provinilým obličejem. Roman uvařil čaj, usmažil řízky a připravil k nim bramborovou kaši. Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Po jídle jsme si dlouho povídali. Stali se z nás dobří přátelé.

Byly chvíle, kdy jsem cítila, že je mi víc než sympatický, ač byl o dvacet pět let starší než já. Jednou mě pozval na večeři do restaurace, to nikdy před tím neudělal. Prožili jsme nádherný večer.

Doprovodil mě domů a na rozloučenou mě políbil na tvář, ani to ještě neudělal. Bylo mi jasné, že se něco děje, a nevěděla jsem, co mi to přinese. Přece jen, byl to otec mého manžela.

Šel z něho strach

Když jsem pak otevřela dveře bytu, uslyšela jsem kroky. Michal byl doma. Tvářil se jako šílenec a řval: „Všechno jsem viděl! Domů tě doprovázel nějaký chlap!“ Vypadal, jako by se mě chystal udeřit, ale naštěstí to neudělal.

Raději jsem se nezmínila o tom, že mi zmizely peníze a cennosti, protože byl opilý a šel z něho strach.

Chtěla jsem se rozvést

Neřekla jsem mu ani to, že jsem zkolabovala a odvezli mě do nemocnice, protože by mu to bylo beztak srdečně jedno. Počkala jsem do druhého dne, kdy vystřízlivěl, a oznámila jsem mu, že se s ním chci rozvést.

Vyhrožoval mi

Naivně jsem se domnívala, že bude souhlasit. Proč také ne, naše manželství bylo v troskách. Jeho reakce mě vyděsila. „To kvůli tomu neřádovi, co tě včera večer doprovázel domů?“ zařval. „Takže tys ze mě udělala paroháče? Zabiju jeho i tebe,“ oznámil mi.

Silný cit

Raději jsem si sbalila několik základních věcí a odešla k Romanovi. Tomu jsem také všechno na rovinu řekla. Že mi jeho syn vyhrožuje, že mám strach. A že končím, rozvádím se. Odpověděl, že mi to nebude rozmlouvat, naopak, je rád.

Víc ani nemusel říkat, oba jsme věděli, že je mezi námi něco silného, to se ani nemuselo vyslovit nahlas.

Báječný manžel

Ale vyhráno jsme neměli. Michal mě hledal. Přiřítil se i k otci a byl překvapený, že mě nalézá právě u něho. Roman mu pověděl úplně celou pravdu. Řekl, že se za něho stydí. Že se mi nediví, že od něho odcházím, protože takového manžela by nechtěla žádná žena.

Nakonec přidal tu nejvýbušnější informaci: my dva teď budeme žít spolu. Michal mi dal obrovskou facku a vzápětí začala rvačka mezi ním a jeho otcem. Rozvod proběhl na svou dobu překvapivě rychle. Krátce poté jsem otěhotněla.

Roman je úplně jiný partner než jeho syn – milující manžel a skvělý otec. U něho jsem konečně nalezla štěstí.

Ivana P. (52), Plzeň