Strhla se obrovská průtrž mračen, tak jsem vzala nohy na ramena a běžela jsem se schovat do nejbližšího krámku. Spoléhat se na předpovědi počasí prostě nejde. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní kůži už několikrát. Ale jednou mi to přineslo štěstí. Televizní rosnička slibovala, že bude jasný, až polojasný den a slabé přeháňky, že prý přijdou až navečer. Vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné

Žila jsem si svůj poklidný život a byla jsem spokojená. Až s příchodem nového souseda jsem zjistila, že mi chybí něčí blízkost. Byla jsem už několik let vdovou. Na svůj život jsem si nikterak nestěžovala. Měla jsem svoji zahrádku a milovaná vnoučata, a to mi ke štěstí stačilo. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nic víc jsem už od života nečekala. Pak se ale objevil soused Tomáš a já jsem zjist

V lásku jsem už nevěřila. Moje manželství bylo v troskách, přitom jsme vychovávali dvě malé děti. Jejich táta byl bohužel alkoholik. Můj první manžel měl desítky kamarádů, jedním z nich byl i Marek, o kterém chci vyprávět především. Příběh mého prvního manželství není právě nejveselejší, láska to opravdu nebyla. S Petrem jsme se museli brát, čekala jsem dítě. Po svatbě se mi narodil syn, dva ro

Věřila jsem, že jednou k sobě najdu správného muže. Dva pokusy mi sice nevyšly, ten třetí ale zatím nemůže být lepší. V dávat se ve dvaceti letech bylo romantické a naivní. Chystat další svatební šaty těsně před čtyřicítkou už bylo trošku bláznivé. Ale absolvovat to všechno znovu, do třetice, na prahu šedesátky, to už si klepali na čelo všichni moji blízcí. „Zase tě mám vést k oltáři? Vždyť už

Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička a společnost jsem vyhledávala. Akorát že mi při vyndávání zavaz

Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd

Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho

S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá

Když mi zemřel táta, zůstala jsem sama. Chodila jsem si s ním povídat na hřbitov. Dvakrát týdně. Bylo mi tam dobře. Mám ráda předjaří, kdy na řekách plují ledy a babičky na náměstích prodávají kytičky sněženek. Vyrůstala jsem jenom s tátou, který mi vždy v ten čas sněženky nosil. Umřel, když mi bylo devatenáct. Od té doby jsem se nedokázala podívat na prodavačky sněženek, aniž bych neměla oč

Být matka samoživitelka není legrace. Málo peněz, hodně starostí, spousta bezesných nocí. Naštěstí se našel někdo, kdo se mi stal oporou. Byla jsem na dceru sama, to je velká zodpovědnost. Její táta se vypařil, když byly Haně tři roky, od té doby jsem vše táhla vlastními silami, peníze rozpočítané na koruny. Z Hany rostla krásná a chytrá holka a já jsem byla pyšná, protože to byla z velké části