Tomáš byl můj druhý manžel. V době našeho seznámení jsem byla ještě vdaná a tak jsme se dlouho scházeli tajně. Svého manžela jsem ale kvůli nové lásce opustila. Neměla jsem výčitky z toho, že jsem svého tehdejšího manžela podváděla, protože náš svazek už byl delší dobu spíš kamarádský než partnerský. Panovala mezi námi nepsaná dohoda, že si každý můžeme dělat, co chceme, když neohrozíme chod naš

Byla jsem černá ovce vzorné rodiny. Vzpomínám si na nesnesitelná nedělní rána, kdy jsem poslouchala sáhodlouhý výčet nepřístojností, které jsem během uplynulého týdne provedla. Táta si to snad zapisoval nebo co. A pak mi všechno zakazovali: televizi, pobíhání venku, cukrárnu, kamarádky i kolo. Tudíž jediné, co jsem směla, bylo poslouchat rádio, učit se a chodit spát. Jenže koho by to bavilo? „

Od lékařů jsem si vyslechla verdikt, že jsem neplodná. Když se to dozvěděl manžel, vyřešil situaci svérázně. Nakonec vychovávám dítě, které si pořídil s milenkou. S manželem jsme měli jasno v tom, jak na sebe budou věci navazovat. Nejprve jsme si našetřili peníze, abychom se mohli z malého bytu přestěhovat do domečku. Chtěli jsme slušné zázemí pro naše budoucí děti. Marná snaha o miminko

Není tak běžné, aby se vás někdo v složité situaci zastal. Je ale dobré vědět, že i dnes takoví lidé jsou. A já ji moc děkuji. Vybalila jsem konečně i druhu krabici a na pracovní stůl znovu postavila keramický hrnek na tužky. Vyrobil mi ho kdysi můj syn, když chodil do keramického kroužku. Helena se na mě usmívá: „Vítej zpátky.“ Vím, že to myslí upřímně. Vždyť nebýt jí, skončila bych na pracáku.

Odmalička mám ráda přírodu, květiny a vše, co souvisí se zahradničením. Nikdy jsem ale neměla příležitost si to vyzkoušet. Až nyní. Tak, zatluču poslední oporu k tyčkovému rajčeti a spokojeně se rozhlédnu po svém záhonkovém království. Dalo by se říct hotovo, ale není. Správný zahrádkář přece moc dobře ví, že na zahradě práce nikdy nekončí. A to je opravdu moc dobře. Bez téhle krásné „dřiny“ si u

Za častými útěky našeho psa bylo něco mnohem hlubšího, než chuť toulat se. Pralinka se neustále vracela do svého bývalého domova. Když jednoho dne odešla do psího nebe naše patnáctiletá jezevčice Rita, děti mě hned následující ráno přinutily k návštěvě místního útulku. Pralinčiny útěky Naše srdce si získala pětiletá Pralinka, s jedním ouškem nahoru a veselou povahou českého voříška. Naše nadšen

Málem jsem se zhroutila, když se při prezentaci mezi fotkami produktů naší firmy objevily i moje velmi soukromé „porno“. Nejsem zrovna odvážná žena, partnerský život nevyjímaje. Ke všem novinkám se vždycky stavím opatrně. Proto jsem byla zaskočená i tehdy, když si manžel pořídil nový foťák a rozhodl se ho otestovat v ložnici. Sexy zábava Zpočátku jsem se styděla, i když s manželem jsme spolu u

Vyrazila jsem lesem směrem na chatu, bylo mi fajn. Pak se cosi stalo. Romantická procházka se rázem změnila v cestu děsu. Někdo mě pronásledoval! Z naší chatky do města vede pouze cesta lesem. Nikdy mi to nevadilo, tuhle pěšinu jsem měla vždycky ráda. Jednou jsem se v městě u kamarádky zdržela déle, a tak jsem od ní odcházela už za svitu měsíce. Vkročila jsem mezi jehličnaté stromy a sešla na ces

Nejdřív jsem se bála, že děti poznamenají hádky sousedů plné vulgarizmů. Pak jsem věděla, že spíš je poznamenají chvíle bez hádek. Museli jsme odhlučňovat. Pokud byste rádi viděli opravdickou nefalšovanou „italskou“ domácnost, neváhejte se na ni přijet podívat k nám. Tedy nemyslím přímo k nám domů, ale do našeho paneláku, kde jedna taková příliš „veselá“ rodinka žije. Když se přistěhovali, vypada

Toužili jsme pořádně vystrašit duchy v tajemném lese, ale nakonec jeden z nich důkladně vyděsil nás. Naše dobrodružná výprava sice tak skončila, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Když je člověku 15 let a bydlí v zapomenuté vesnici v pohraničí, hledá vzrušení, kde se dá. Proto se nelze divit, že naše parta nemohla přehlédnout, že za vsí je les, kterému se říká Temný hvozd. Od dětství jsme o něm