Když nás děti přestěhovaly do domova pro seniory, stal se z mého muže náhle gentleman a veliký romantik. Svého Tondu jsem si vzala, když mi bylo osmnáct let a on byl na vojně. Nic jsem si v životě neužila, a můj muž taky ne. Museli jsme se brát. Krátce po Jiřince se nám narodila Jituška a po ní Jiříček. Točila jsem se kolem plotny a dětí a neměla čas o sebe dbát. Tondovy šestatřicetiny byly

Byly jsme rozhádané a zatímco ona odjela na dovolenou, já se doma užírala vzteky. Tak jsem ji připravila o  to nejcennější, co jí už nikdo nenahradí. Už jako malá si moje sestra Anna hrála nejraději s panenkami na svatbu. Nakonec se dočkala. Tomáše potkala, když jí bylo dvacet a po roce se vzali. Svatba byla dokonalá. A stejně pak i jejich manželství. Já čekala na svého Jáchyma jedenáct let.

Od dětství jsem si přála být paní učitelkou. Ta v první třídě mě úplně učarovala. Pak už to bylo jen a jen horší. Toužila jsem to napravit. Děti jsou ve škole neposlušné a drzé a chybí patřičné tresty, které by v nich vzbudily respekt k učiteli. To ještě dnes tvrdí spousta lidí. Já mám ale za svou životní pedagogickou praxi zkušenosti spíše opačné. Nikdy jsem za ta léta nenarazila na šikanu

Na koncertě kapely, která hrávala v našem okolí, jsem nikdy nechtěla chybět. Ale nebyla to hlavně muzika, co mě k nim poutalo. Hlavu mi zamotal její pohledný kytarista. Už když jsem chodila na střední školu, hrávala u nás v okolí kapela složená ze čtyř mladých kluků. Byla to taková ta typická amatérská parta, která byla jistotou na každé zábavě v kulturáku i na letním parketu. A všechny holky,

Vždycky jsem odsuzovala dívky, které chodily se ženatými muži. Přišlo mi ubohé, rozvracet manželství. Jenže pak jsem se zamilovala... Po vysoké škole jsem začala pracovat v cestovní kanceláři. Byla jsem mladá a život jsem měla před sebou. Říkalo se o mně, že jsem hezká a chytrá, měla jsem spoustu kamarádek i kamarádů, jen tu pravou lásku pořád ne a ne potkat. Měla jsem sice za sebou několik

Ať jsem si vybrala v životě partnera jakéhokoli znamení, vždycky to byl lump. Obrátila jsem se na astroložku. Všude se většinou píše, že Štír je nejstrašnější znamení, žárlivé, mstivé a nebezpečné, zatímco o Lvech se mluví i píše jen v superlativech. Jak jsou velkorysí, zábavní a o své partnerky pečují jako o královnu. Když jsme si s kamarádkou v mládí našly své životní partnery, měla jsem jasn

O své manželství jsem se prala jako lev, byl to ale předem prohraný boj. Časem jsem však zjistila, že jako přátelé jsme skvělý tým. Po pěti letech jsem odešla od svého manžela. „Už toho mám dost!“ řekla jsem a práskla za sebou dveřmi. S jedním kufrem a tříletou dcerou v náručí. Tehdy jsem si myslela, že je to jednou provždy, ale svůj názor jsem ještě mnohokrát změnila. Konečně v klidu Živ

Řadu měsíců jsem se trápila svými psychickými problémy. Ničily mě deprese a pocity úzkosti. Styděla jsem se o tom mluvit, bála jsem se, že mě všichni odsoudí. Bývala jsem úplně normální ženská s běžnými problémy. V práci se mi dařilo tak moc, že mě jednoho dne povýšili. Jenže šéf to místo původně chtěl pro svou ženu, a tak se ke mně podle toho také choval. Dával mi těžké úkoly a každou mou c

Stále si připadám jako hlupák, když si vzpomenu, jak jsem si chodila ke kamarádce vylévat srdce a ona si přitom brousila zuby na mého manžela. Celý život jsem tvrdě pracovala na tom, abych něčeho dosáhla. Měla jsem spokojené manželství a skvělou práci, kterou jsem milovala. Měla jsem také úžasnou kamarádku Soňu, které jsem se mohla se vším svěřit. Jediné, co mi chybělo ke štěstí, bylo dítě.

Rodiče si do mě promítli svou ctižádost a chtěli za mě udělat světovou klavírní virtuosku. Zničili mi můj život. Nevím si s ním dodnes rady. Jsem jedináček, což mi odmala hodně vadilo. Moji rodiče byli oba hudebníci, hráli ve stejném orchestru v jednom okresním městě, a kvůli své kariéře, jak tomu říkali, odsunuli potomstvo až do pozdějšího věku. Nejspíš to byl i zázrak, že jsem se vůbec nar