Domů     Nároční rodiče mi zničili život
Nároční rodiče mi zničili život
5 minut čtení

Rodiče si do mě promítli svou ctižádost a chtěli za mě udělat světovou klavírní virtuosku. Zničili mi můj život. Nevím si s ním dodnes rady.

Jsem jedináček, což mi odmala hodně vadilo. Moji rodiče byli oba hudebníci, hráli ve stejném orchestru v jednom okresním městě, a kvůli své kariéře, jak tomu říkali, odsunuli potomstvo až do pozdějšího věku.

Nejspíš to byl i zázrak, že jsem se vůbec narodila, matka už měla přece jen na první dítě dost vysoký věk. Navíc byl můj porod prý hodně komplikovaný, což mi nejspíš dodnes neodpustila. Jako by to byla moje vina…

Krušné dětství

Matka mi, jak nejdříve to šlo, sehnala chůvu, tedy paní na hlídání, které jsem říkala teto. Musela se přece vrátit ke své hudební kariéře.

Kam moje paměť sahá, nepamatuji si, že by mi moje matka foukala bolístky, bděla u mě, když jsem byla nemocná, prostě takové ty normální věci, co maminky dělají.

Ani otec mě neučil jezdit na kole a nehrál si se mnou. Jako úplně malá jsem to samozřejmě nevnímala, ale když jsem začala chodit do školy, brzy jsem začala svým spolužačkám jejich rodiče závidět.

Zatímco ony si mohly hrát venku, kdy se jim chtělo, já musela chodit do „lidušky“ na klavír a později ještě na housle a flétnu.

Byla jsem sice zvyklá, že rodiče doma denně cvičí, a tak mi přišlo normální učit se na něco hrát, ale časem toho bylo na mě moc. Neměla jsem kvůli tomu žádný čas na kamarády, stala se ze mě tichá, zakřiknutá dívka.

Postupně jsem začala hudbu nenávidět. Je s podivem, že jsem si vůbec našla aspoň jednu kamarádku; Andulka sice na žádný nástroj nehrála, ale byla podobně uzavřená jako já a vzájemně jsme se svěřovaly se svými trápeními.

Podivná výchova

Asi nejhorší pro mě bylo, když se u nás doma pořádaly „hudební dýchánky“ pro přátele rodičů, pochopitelně taky hudebníky. To mě vždycky naši nutili, abych si sedla ke klavíru a něco jim zahrála. Běda, když jsem v nějaké skladbě udělala byť jen malou chybičku.

To na mě otec začal křičet a nutil mě druhý den ono kritické místo opakovat stále dokola, dokud nebyl spokojen. Pak si mě zase celé dlouhé týdny nevšiml. Takhle schizofrenní bylo vlastně celé mé dětství.

Z jedné strany jsem prožívala enormní tlak na můj výkon, nesměla jsem chodit sama ven ani dělat žádný sport, abych si neporanila ruce, musela jsem poslouchat jen vážnou hudbu…

Mezi vrstevníky, tedy kromě Andulky, jsem byla naprostý exot a tajně jsem toužila utéct z domova.

Krutá zkušenost

Bylo jasné, že nikam jinam než na konzervatoř jít nemůžu. Což o to, talent jsem měla (asi po rodičích), a navíc jsem se snažila rodičům zavděčit. Abych byla na zkoušky dokonale připravená, zařídil mi otec speciálního učitele, svého známého.

Znala jsem ho z hudebních večírků u nás, ale netušila jsem, co se stane. Na poslední přípravě mě najednou začal osahávat a nakonec mě znásilnil. Ani jsem se moc nebránila, vůbec jsem nevěděla, co se děje.

Pak mi řekl, že o tom nesmím nikomu ani ceknout, jinak zařídí, aby mě na konzervatoř nevzali.

Byla jsem úplně vyřízená. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a taky se bála, jak by otec řádil, kdyby mě na školu nevzali. Ale zároveň ve mně hlodala pochybnost, jestli by nebylo lepší všechno říct a té plánované hudební kariéry se vzdát. Jenže na to jsem neměla dost sil, takže jsem mlčela.

Konec kariéry

Můj život byl nalinkovaný dál – po skončení konzervatoře jsem měla odejít studovat dál na hudební akademii do Prahy. Jenže mně už bylo jasné, že hudbou se nechci živit ani za nic.

Už jsem byla domluvená s Andulkou, že bychom se spolu nastěhovaly do pronájmu, dokonce jsem si našla i místo.

Tenkrát poprvé jsem se rodičům vzepřela, a dokonce jsem jim řekla o svém znásilnění. A přišel další šok. Matka se jen zasmála a řekla mi, že si vymýšlím, zatímco otec to úplně přešel a dál trval na svém, že na akademii prostě musím.

Jako bych jim právě neřekla něco hrozného. To byla pro mě poslední kapka, která mě jen utvrdila v mém rozhodnutí od nich odejít.

Rodiče asi nepočítali s tím, že bych něco takového udělala. Ale já si poprvé v životě šla za svým. S hudbou jsem nadobro skončila, žádný hudební nástroj doma nemám, a cítím se konečně trochu svobodná.

Zavrhli mě

Rodiče mi ji navždy úplně znechutili. Od té doby s nimi nejsem v kontaktu, oni mě asi nenávidí za to, co jsem udělala a vůbec se mnou nekomunikují. Jsem pro ně jen lajdák, který to nikam nedotáhl. V tom mají bohužel pravdu. Můj život mi protéká mezi prsty a nic se mi nedaří.

Měla jsem pár vztahů, které se ale vždycky rozpadly dřív, než z nich mohlo něco být. I Andulka už se dávno vdala a odstěhovala, zůstala jsem v pronajatém bytě sama. Vydělávám sotva tolik, abych ho mohla zaplatit, nemám rodinu, děti, nic.

Fanatická láska mých rodičů k hudbě mi zkazila dětství, dospívání i život, který stále nedokážu vzít do svých rukou. Jsem úplně bezradná. Pořídila jsem si aspoň psa, je to jediný tvor, který mi rozumí a vnáší do mého života lásku.

Blanka (49), Brno

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé