Napřed hrozný křik, rány a pak ticho. Důvěrně známé zvuky z vedlejšího bytu mne přenesly do minulosti. Soused zase bije svoji ženu! Vše, co jsem zažila, se mi zase vrátilo. Můj „minulý život“, který bych nejraději vymazala z paměti. „Vám to zase dnes sluší, Magdičko!“ lichotil mi můj šéf. Připadala jsem si v té době díky jeho lichotkám neodolatelná. Vůbec mi nevadilo, že je o patnáct let starší

Když jsme se s Matějem stali rodiči, úplně jsme zapomněli věnovat se také jeden druhému. A naše manželství na to málem doplatilo. Každý si myslí, že zrovna jeho to nepotká, jenže i dítě počaté za vášnivé noci uprostřed ohňů a za zvuků španělek udělá ze svých rodičů pár servané maminky a nevyspalého fotra. Milostný život tak zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. „No co,“ utěšuje se pár navzáje

Druhá míza se netýká pouze mužů. Vím to, protože jsem kvůli ní dala všanc své třicetileté manželství. Často jsem si dělala s kamarádkami srandu z mužů, kterým se v padesáti letech zapálila lýtka a oni běželi za mladou dívkou, kterou zajímala spíše jejich naditá peněženka. „Co si o sobě myslí?“ myslela jsem, že mladého člověka přece nemůže zajímat povadlé tělo a zastaralé názory člověka jiné gen

Prince na bílém koni jsem se dočkala. Bohužel se ukázalo, že to nebyl princ a ten kůň že maličko pokulhával. Ještě pořád kulhá... Všechno vypadalo tak idylicky! Byla jsem hloupá husa, teprve dvaadvacetiletá, neměla jsem o skutečném životě ani ponětí. A myslím, že jsem byla opravdu moc šťastná. Vyrostla jsem v provinčním městečku plném čítankových lidiček. „Nazdar, Aničko, jakpak se ti vede?“

Když jsem začala na své dceři pozorovat divné chování, nejdřív jsem odmítla věřit, že by to mohlo mít příčinu tak strašlivou. Stáňa se narodila, když už jsem ani nedoufala, že bych ještě někdy mohla mít dítě. Manžel se už dávno předtím se mnou rozvedl, toužil po velké rodině a tu já mu nebyla schopná dát. Chápala jsem ho, taky jsem si moc přála děti. Pak jsem jednou po krátkodobé známosti zj

Babička mi dala ten kamínek jako amulet. Na dovolené mi najednou připomněla, abych si ho nezapomněla vzít. A to nás zachránilo. Oslavila jsem pětadvacáté narozeniny a těšila se na dovolenou. Kazila mi to jen skutečnost, že mi zemřela babička. Byla jsem zapálená do jógy. Zatímco se mi rodina smála, babička má slova o józe hltala. Darovala mi kamínek, který našla v lese. Říkala, že je výjimečný.

Po tátově smrti se máma zhroutila a už se nikdy nevzpamatovala. Dokonce ani kvůli mně. Náš život se krutě změnil. Když jsem byla malá, máma byla úplně normální. Starostlivá, usměvavá, často uklízela, podepisovala mi úkoly a vařila teplé večeře. Těžko uvěřit, že je to pravda, ale tak to prostě bylo až do chvíle, kdy se stalo tamto s tátou. Jel služebně do Prahy a porazila ho tramvaj. Nepřežil.

Dostal jsem se do vážných problémů, horečka mnou zmítala a já už téměř v bezvědomí najednou uviděl masku, kterou mi přivezl přítel z Brazílie. Přítel Pecolt mi z Jižní Ameriky přivezl zajímavou masku jaguára. Věděl, že takové suvenýry mám rád. Hlava zvířete byla pomalovaná zelenou a červenou barvou, tmavé důlky očí byly hotovou propastí, při delším pohledu do nich jsem cítil, jak se propadám.

Tehdy mi bylo pětadvacet. Po vysoké škole jsem si našla dobrou práci v Praze a za matkou, která žila po rozvodu sama, jsem jezdila jen občas na víkendy. Přála jsem jí, aby si někoho našla... Náš vztah byl normální, nebylo to sice tak, že bych se jí svěřovala se vším, ale docela jsme si rozuměly. Otec nás opustil, když mi bylo osmnáct, mně to ani tolik nevadilo, soustředila jsem se hodně na škol

Smrt si pro mého Luďka přišla nečekaně. Bylo to tak rychlé, že jsme byli v koncích. Vypadalo to, že budeme muset jeho podnik prodat. Když manžel zemřel, byl to šok. Večer se necítil dobře a chtěl se z toho vyspat. Probudil mě v noci: „Vlasto, necítím pravou ruku…“ Okamžitě jsem volala záchranku. Prodělal mozkovou mrtvici. Po pohřbu na mě padla spousta zařizování. Luděk podnikal a docela se m