Domů     Muž byl skutečný sadista
Muž byl skutečný sadista
5 minut čtení

Napřed hrozný křik, rány a pak ticho. Důvěrně známé zvuky z vedlejšího bytu mne přenesly do minulosti. Soused zase bije svoji ženu!

Vše, co jsem zažila, se mi zase vrátilo. Můj „minulý život“, který bych nejraději vymazala z paměti. „Vám to zase dnes sluší, Magdičko!“ lichotil mi můj šéf. Připadala jsem si v té době díky jeho lichotkám neodolatelná. Vůbec mi nevadilo, že je o patnáct let starší.

„Jste nejlepší asistentka, jakou jsem kdy měl! Nešla byste se mou po práci na kávu?“ Ke své škodě jsem jeho pozvání nadšeně přijala a tím začal náš vztah. Václav mě prostě doslova uhranul a já, nezkušená naivka, jsem mu zbaštila špek i s navijákem.

Zblbnul mě i rodiče

A tak rodiče neměli nic proti, když mi Vašek nabídl, že bychom mohli bydlet v jeho luxusním bytě. Zpočátku to bylo docela fajn.Domácí teror začal zcela nenápadně, ale prakticky ihned. „Magdi, můžeš si dávat pod hrneček podšálek?

Copak nevidíš, jaká kolečka to dělá?“ zeptal se mě hned po nastěhování nezvykle chladným hlasem můj přítel.

Další den už na mě dokonce zvýšil hlas: „Kolikrát ti mám říkat, že talíře dávám vpravo a podšálky vlevo?“ Přišlo mi to jako zbytečná buzerace, ale nic vážnějšího jsem za tím nehledala.

„Magdo, dnes večer přijde můj obchodní partner, tak si vem ty pouzdrové šaty, co jsem ti koupil. Moc nemluv a mile se usmívej,“ sekýroval mě už bez zábran.

Zpočátku mi to ani tolik nevadilo. Ovšem jen do té doby, než na mě vztáhl ruku. „Sakra, že tu chybí jedna sklenička na víno?“ zařval jednou večer. „Ty náno pitomá, víš vůbec, kolik stály?“ začal na mě řvát a čím víc řval, tím víc sám sebe vytáčel.

„Tys přišla ke všemu zadarmo, ale já jsem na tohle všechno musel tvrdě makat a vydělat!“ uhodil mě do tváře! „Vidíš, ty krávo, k čemu jsi mě vyprovokovala?“ To už jsem sama nezvládla. Utekla jsem k našim

Nechtěli mi věřit!

„Nepřeháníš to trochu?“ nevěřila mi máma. „Vašík je hodný kluk.“ Druhý den večer u nás zazvonil s obrovskou kytkou pro mámu, druhou pro mě a koňakem pro tátu. „Milá maminko a milý tatínku,“ začal teatrálně, „doufám, že vám tak budu moct říkat. Přišel jsem vás totiž požádat o ruku vaší dcery Magdy.“

Zůstala jsem jako opařená. „Ale já se vdávat ještě rozhodně nechci, a už vůbec ne za tebe,“ vykřikla jsem. „Co to do tebe vjelo?“ přišel za mnou táta. „Tati, člověka, který mě uhodil, si nevezmu!“ rozplakala jsem se mu.

Jeho odpověď mě ale strašlivě ranila: „Kdo ví, jak to bylo. Víš, taky jsi někdy trochu hysterka.“ Dodnes nechápu, proč jsem se tenkrát nechala přemluvit. Je fakt, že Václav dělal psí kusy, aby mě obměkčil. „Magdičko, přísahám, že už tě nikdy neuhodím. Sám nevím, jak se to stalo.“

Osudná chyba

Zpočátku se muž držel a jen mě občas trochu peskoval. Jednou to byly špatně vyžehlené košile, pak zase málo nebo moc pálivé jídlo, jenže časem se opět vrátil k bití. Pokaždé jsem si vyslechla, že za vše mohu vlastně já, a zakončil to slovy:

„Lásko, já tě tak miluju, odpusť mi! Hlavně mě ale neprovokuj!“

Nakonec jsem si fakt myslela, že za všechno můžu já! A tak nějak plíživě jsem přijala vše, co mi podsouval. Úplně mi své myšlenky vsugeroval a já se začala cítit skutečně provinile.

Nakonec jsem se od něj nechala přemluvit i k tomu, že nás uživí a já nemusím pracovat.

Kontroloval, s kým se bavím, kam chodím a co dělám. Neustále mi volal. Ve společnosti jsme ale vypadali jako nejdokonalejší pár na světě. Václav byl ke mně galantní a všechny ženy mi ho záviděly.

Zmlátil mě do bezvědomí

Když jsem se na jednom večírku seznámila s manželkou Václavova obchodního partnera, netušila jsem, co mě za to čeká. „Zítra v deset se moc těším,“ zavolala na rozloučenou Svatka. Byla sice o pár let starší, ale moc jsme si rozuměly. „Co to bylo?“ vyjel na mě Václav, když jsme nasedli do auta.

„Já ti výslovně zakázal někoho si domů zvát! A zvlášť když nejsem doma!“ praštil do volantu. Po návratu domů mě zmlátil jako ještě nikdy. Ráno jsem volala Svatce, že to musíme zrušit, že mám chřipku. „Nepotřebuješ něco, Magdi?“ ptala se starostlivě.

„To bude dobrý,“ ukončila jsem raději rychle hovor, abych nemusela nic dalšího vysvětlovat.

Nenechala se odradit

Za hodinu Svatka zvonila u dveří. Neotvírala jsem. „Magdo, to jsem já,“ zaťukala naléhavě. A tak jsem otevřela. „On ti ubližuje, vid?“ zeptala se. „Jak jsi to poznala?“ vykoktala jsem. „Mám vycvičené oko.

Když vidím na obličeji silnou vrstvu make-upu, zpozorním! Ten tě teda zřídil,“ pátravě se na mě podívala.

Rozbrečela jsem se úlevou a strachem. Svatka mi pomohla sbalit mé věci a odvezla mě k nim domů. „Neboj, Václav se to nijak nedozví.“ Trvalo mi celý rok, než jsem se vzpamatovala. Ještě že Svatka věděla, co dělat a kam se obrátit. Také díky tomu rozvod proběhl v klidu.

Přestěhovala jsem se, našla si práci a začala nový život. Mám skvělého manžela a dvě krásné holčičky. Rodinného štěstí si moc vážím. Dnes už vím, že když chlap jednou sáhne na ženu, udělá to zase, a ještě mnohem víc!“

Magdalena C. (39), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé