V životě jsem si prošla mnoha zkouškami, tou nejtěžší ale byla samota, kterou už nechci nikdy zažít. Měla jsem štěstí, že se našel někdo, kdo mě z ní k mému velkému štěstí vysvobodil. Osvé budoucnosti jsem jako mladá holka nikdy moc dalece nepřemýšlela. Nechávala jsem věci plynout, a jak přišly, tak jsem je brala. První práce, první lásky, první zlomené srdce, to všechno k životu patří. A tak j

Byli jsme zamilovaní a hlavy měli plné plánů. To víte, mládí. Před více než padesáti lety ale všechno skončilo. Zůstaly mi jen krásné vzpomínky. Na Pavla jsem nečekala, a přesto přijel. Byl to docela velký šok, když jsme se na dovolené na Jadranu dozvěděli, že jsou v Praze tanky a cizí vojáci. „Nevrátíme se,“ napadlo Pavla hned a už tuhle myšlenku nepustil z hlavy. Já byla opatrná. Měla jsem do

Můj otec byl násilník a já si jako napotvoru pro jistotu našla jako otce pro svoji dceru stejného agresora. Nevím, jak bychom s dcerou skončily, kdyby nezasáhl osud. Mé dětství nebylo růžové. Maminka mě sice milovala, ale milovala i mého otce, kvartálního alkoholika, kterého nedokázala opustit. Mnohokrát u nás zasahovala policie, kterou přivolali sousedé, protože křik z našeho bytu je nenechal

Když mi volali z nemocnice, že manžela postihla mrtvice, napadlo mě: „Tak to je konec!“ Mýlila jsem se. To byl teprve začátek naší strastiplné cesty, která ještě neskončila. Předloni uprostřed léta jsme sVojtou chystali rodinnou oslavu k výročí naší svatby. Už jsme spolu byli třicet let. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem, ale důležité bylo, že jsme se stále měli rádi a bylo nám spolu dobře

Už jako malá jsem si vždy hrála s panenkami a s dalšími dětmi na maminku, tatínka a miminko, někdy i víc miminek… Byla jsem posedlá dětmi. Už jako malá jsem vždy snila jen o tom, že budu jednou maminka. Všichni si kvůli tomu ze mě utahovali, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem se těšila, až budu mít miminko. O tom, čím se budu živit, jsem vůbec nepřemýšlela. Je ten pravý To mi bylo v p

Od mala mi vše vycházelo. Byla jsem vždy nejlepší a nejkrásnější. Vše mě předurčovalo k životu jako v pohádce! Jenže život není pohádka. Byla jsem zvyklá být středem pozornosti a všichni mi prorokovali hezký a úspěšný život. A ten jsem měla, než jsem potkala svého manžela Marka. Byl to charismatický amatérský zpěvák, který žil bohémským životem, což mě zpočátku fascinovalo. Začali jsme spolu

Ambice rodičů mohou být zničující. Dosvědčuje to tragédie, která potkala naši rodinu. Přitom stačilo tak málo a nemuselo se to stát. Jen mít trochu rozumu. Dcera sedí proti mně, schoulená v křesle. Oči zarudlé od pláče, kruhy pod očima po probdělých nocích. Přesto ani v této chvíli nedokáže vzít část odpovědnosti na sebe. Raději obviňuje profesory, spolužáky, celý svět a nakonec snad i mě. Ano,

Sháněli jsme s přítelem docela dlouho byt. Jeden jsme našli, dokonce v lokalitě, o které jsme snili. Když jsme přišli na prohlídku, vnímala jsem v tom bytě něčí energii, a rozhodně to nebyla ta majitele bytu. Zajímalo mě, proč se pán rozhodl byt pronajímat. Nechtěl nám lhát, tak přiznal pravdu. V bytě před měsícem zemřel starý člověk. Nic dramatického, jednalo se o přirozenou smrt ve spánku.

Následky některých činů si neseme dlouho, i když jsme za ně vlastně nemohli. Z vyrovnané ženy se postupně stala vystrašená a zhroucená troska. S mojí sestřenicí Radkou jsem měla odmalička moc hezký a kamarádský vztah. Byla o tři roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala „sourozenecká“ řevnivost, dokonce ani v raném dětství ne. Byla jako moje sestra Protože strýc s tetou měli barák ve st

Dodnes to nemohu pochopit. Byli jsme spolu tři roky a já nepoznala, že pro něj nejsem jediná a že si vybudoval rodinu i s jinou ženou. Bylo mi třicet pět let a tehdy jsem si uvědomila, že bych měla pomalu pomýšlet na rodinu. Osud mi přihrál do cesty Martina. Líbil se mi, měli jsme společné zájmy, byla jsem s ním šťastná, proto mi poprvé přišlo na mysl, že on by mohl být ten pravý. Žili jsme