Ve snaze udělat radost rodičům jsem si zkazila celý život. Teď jsem zůstala sama bez rodičů a ještě mám na krku dluh. Protože jsem své rodiče vždy respektovala, šla jsem na jejich přání studovat práva. Už si ani nevzpomínám, zda se z toho časem stal i můj sen, nebo jsem je jen chtěla potěšit. Nastoupila jsem tenkrát na jednu ze čtyř právnických fakult u nás a rodiče se tím chlubili po celé vesn

Když jsem otěhotněla, hned mi bylo jasné, že to bude holčička. Byla můj splněný sen a nikdy by mě nenapadlo, že by nás něco mohlo rozdělit! Celých devět měsíců jsem si s ní povídala a říkala jí Magdalenka. Tak se jmenovala moje babička, která mě vychovávala. Když mi po porodu konečně dali do ruky moji holčičku, byla jsem neskutečně šťastná. S jejím otcem nám to neklapalo a rozešli jsme se krátc

Všechno začalo malou nehodou. Měla jsem tenkrát úplně čerstvý řidičák a nebyla jsem tak sebejistá jako ten chlápek, co do mě na semaforu zezadu naboural. Vlastně to bylo jenom takové malé ťuknutí, po kterém zůstaly na obou autech jen nepatrné oděrky. Jenže co to udělá se začínající řidičkou, si asi dovedete představit. A ten chlápek, který ze svého auta vyletěl jako čert z krabice, k dobrému po

Naše rodina patří k těm, které pandemie koronaviru velmi poznamenala. Manžel přišel o práci a skončil na antidepresivech. O rodinu se musím starat a vydělávat jen já. Honzu jsem si brala před šestadvaceti lety. Bylo mi sedmadvacet a byla to veliká láska. Peněz jsme moc neměli, ale milovali jsme se a to nám vše vynahrazovalo. Brzy po sobě se nám narodili dva synové, starší Honzík a mladší Zdeněk

Nedokážu si vysvětlit, jak jsem se ocitla na cestě, kterou dokonale znám, v neznámém městě s podivnými lidmi v dávných kostýmech. Naštěstí jsem trefila zpět! Jela jsem tehdy navštívit maminku, která bydlela ve vesnici nedaleko Prahy, kde jsem se narodila a kde jsem i já do svých dvaceti let žila. Bylo jí už přes sedmdesát, ale stále to byla vitální žena. Zvládala se postarat o domácnost i o seb

Moje prateta Anežka vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj. Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Anežku. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také krásná. Znám ji samozřejmě jen z několika prastarých, zažloutlých fotografií v al

Myslela jsem, že jsme kamarádky. Byla sladká a laskavá. Pak ale došlo k nedorozumění a začaly se mi dít strašné věci. Už to nemohly být náhody. Prožívala jsem velice špatné období. V práci jsem dostala výpověď a k tomu se mi rozpadl vztah. Byla jsem smutná, v depresi. Jednou večer jsem se rozhodla, že svůj život od základů změním. Byt ve městě jsem prodala a odstěhovala jsem se na venkov, kde j

Člověk má znát své hranice a nenechat se vyprovokovat k tomu, na co nemá. Tu zásadu jsem porušila a stala jsem se zdrojem veselí. Kdysi dávno mě kolegové vytáhli na bowling. Když jsme se šli přezout do šaten, byly zde speciální boty k zapůjčení. Zeptala jsem se, jaká jsou pravidla pro jejich výběr. Řekli, že žádná a tudíž jsem čapla ty, které se mi líbily. Večer začal skvěle. Zrovna, když js

S manželem jsme byli nešťastní z partnera dcery. Měla na víc, ale slepě ho milovala. Tak jsem začala pátrat, jak ho v očích dcery očernit. Dceři je pětadvacet let, jejímu partnerovi o něco víc. Chodí spolu rok, na začátku léta se dokonce sestěhovali, respektive ona se nastěhovala k němu do jeho domku u Prahy. Už když nás s ním seznámila, jsme moc nadšeni nebyli. Připadal nám sebestředný, pře

Odešel bez slůvka vysvětlení a myslel si, že pár řádků v dopise to spraví. Hrany mého smutku obrousil až čas. Když jsem přestala doufat, dostali jsme druhou šanci. Nad námi svítily snad miliony hvězd a já jsem si přála, aby ta chvíle nikdy neskončila. Právě jsem oslavila sedmnácté narozeniny a měla jsem všechno, co jsem si v té době mohla přát. Rodinu, kamarády i chlapce, který mě miloval. Sedě