Domů     Dcera mi vmetla do tváře, že jsem špatná máma
Dcera mi vmetla do tváře, že jsem špatná máma

Chtěla jsem se stát mámou co nejdřív, a tak jsem se vdala brzy. Jenže Miloš, jak se ukázalo, byl zřejmě ten nejhorší manžel na světě.

Pocházím ze čtyř dětí, a i když bylo doma rušno, dětství to bylo moc hezké, plné lásky, legrace a báječných zážitků. Už v dospívání jsem byla přesvědčena, že moje budoucnost je jasně narýsovaná – vdám se a budu mít rodinu, stejně šťastnou, jako byla ta naše.

Ale znáte to: Nejvíc se pánbůh směje, když plánujeme.

Chtěla jsem se vdát co nejdřív a stát se hodně mladou maminkou, protože jsem se děťátka nemohla dočkat. A to asi byla ta zásadní chyba. Povrchní známost z diskotéky jsem považovala za opravdovou lásku.

Touha po dítěti mě vehnala do náruče bezcharakterního floutka. Jmenoval se Miloš, byl automechanik a děvčatům imponoval.

Nosíval koženou vestičku do pasu, rád se předváděl na motorce a okázale dával najevo, že neví, co s penězi. Na svůj věk jich měl vážně ažaž.

Nebyl pro něj proto problém vzít okouzlenou dívku do nočního podniku, objednat večeři a šampaňské a při placení se blýsknout vysokým spropitným. Po třech měsících známosti jsem čekala miminko. Bylo mi bezmála osmnáct a cítila jsem se nekonečně šťastná.

Medvěd v pasti

S naivitou svého věku jsem očekávala, že Miloš bude také jásat. Místo toho se zatvářil jako medvěd v pasti a pronesl několik nepublikovatelných výrazů. Rozbrečela jsem se. Neutěšoval mě, ale začal aspoň mluvit o něco slušněji, i když věta:

„To nám byl čert dlužnej,“ rovněž nebyla přesně to, co chtějí nastávající matky slyšet.

Konečný verdikt zněl: „Budu na to platit, ale s ničím víc nepočítej.“ Pak odkráčel do hospody a nechal mě stát v parku pod javorem se žloutnoucími a červenajícími listy. Domů jsem přišla plačky a se svým soužením se svěřila mámě.

„Tys tomu dala,“ spráskla ruce. „Dítě s klukem, kterého sotva znáš! Ale já to tak nenechám. Dám to do pořádku.“ Lidé se na našem sídlišti většinou znali, máma věděla, kde Miloš a jeho rodiče bydlí. Zašla si tam a promluvila jim do duše.

S Milošovou mámou si skoro padly do náruče. Ta byla jediná, kdo skutečně jásal.

„Tak já budu babička,“ radovala se. „Už dlouho se na to těším.“ Miloš až v tomto okamžiku pochopil, že staré dobré časy jsou fuč. Obě matky se pevně semkly a jejich energii a temperamentu nebylo možné vzdorovat.

Byt v paneláku

Ty dvě všechno zorganizovaly. Uspořádaly veselku a dokonce nám sehnaly dvoupokojový byt v paneláku. Co by za to jiné dvojice daly! Přesto jsem byla nešťastná. Miloš se tvářil, jako by ho vedli na popravu. Brala jsem si kluka, který mě nechtěl. „A co když řeknu ne?“ řval přede mnou na svou mámu.

Ta se pokřižovala a chytila za srdce, jako by cítila brzký infarkt. „A co by tomu řekli lidi?“ ječela. „No tak tě vydědím, ty lotře.“ Svatba byla utrpení. Byla jsem v pátém měsíci, neslušelo mi to, nebylo mi dobře a měla jsem oči červené jako králík.

Miloš se na radnici dostavil o deset minut později, většina hostů se domnívala, že nepřijde vůbec. Byl opilý a na obleku, v němž se ženil už jeho táta a možná i děda, se skvěly fleky od bláta. Zřejmě několikrát upadl, když se neochotně vlekl podzimním městem na úřad.

Brzy přijde

Naše manželství bylo předem odsouzeno ke krachu. Jedna věc mě ale udivila. Pro Miloše jsem od začátku byla jen nudná ženská, která mu zničila život, ale k dceři si kupodivu vztah našel. Ne hned.

Když byla maličká, vrčel, že holčičky patří mámě a ať mu dám pokoj, ale jakmile začala chodit a mluvit, stali se z nich kamarádi.

Nic na světě mě nemohlo překvapit víc. Po několika letech společného života mi můj muž připadal jako bezcitný a bezcharakterní chlap, ale dceru zbožňoval. A Lucie k němu vzhlížela, jako by to byl bůh nebo aspoň král. Byli nerozluční.

„Kde je tatínek?“ ptávala se vylekaně, když měl Miloš zrovna toulavé období, kdy buďto seděl v hospodě, anebo pobýval u příležitostné milenky. Jenže vysvětlujte to těm nevinným čekankovým očím malé holčičky.

„Zdržel se v práci, zlatíčko,“ odpovídala jsem trpělivě. „Jistě brzy přijde.“

Třináct let

Vydržela jsem to třináct let, ale jen kvůli Lucii. Jakživa jsem v její přítomnosti neřekla proti otci křivé slovo. Jeho zálety či toulky po nálevnách jsem nazývala služebními cestami anebo prací dlouho do noci.

Pokud na mě doma křičel, zavírala jsem dveře, aby to nebylo do dětského pokoje slyšet.

Když se dcera radovala, že má skvělého tátu, a pěla na něj ódy, mlčky jsem přikyvovala. To všechno se obrátilo proti mně. Konečně, po mnoha letech, jsem našla Ladislava, hodného člověka, laskavého a chápavého, s nímž byla radost žít.

Miloš s rozvodem souhlasil, doslova řekl, že je rád, že už nebude muset koukat na ten můj „věčně nasupenej ksicht“. Ještě horší reakce přišla od Lucie. „Nenávidím tě!“ křičela. „Připravilas mě o tátu kvůli nějakému cizímu chlapovi! Zničilas mi život! Už nejsi moje máma!“

Nový partner, rodiče a další moji blízcí mě ujišťovali, že musím mít trpělivost, že je Lucie v telecích letech a brzo ji to přejde. Bohužel vše nasvědčovalo tomu, že opak je pravdou. Byla plná hořkosti a vzteku, a jako by se to den ode dne horšilo. Korunu tomu nasadila v den, kdy slavila osmnácté narozeniny.

Čekali jsme na ni doma s dortem, vínem a dárky. Když jsme se nedočkali, šla jsem do dětského pokoje, kde jsem si všimla obálky. Bylo v ní jen jedno jediné slovo: Sbohem. Odstěhovala se k tátovi. Nepomáhaly moje prosby, ujišťování, škemrání, zatvrdila se, byla jako kámen.

Když jsem na ni čekávala před domem, kde bydlela s Milošem a ženou, s níž zrovna žil – střídal je jako ponožky – vyplížila se zadním vchodem anebo prošla kolem mě, ale tak, jako bych byla vzduch.

Myslela jsem si, že horší už to být nemůže, jenomže to jsem se spletla. O její svatbě jsem se dozvěděla dodatečně. Málem jsem si vyplakala oči. Záhy se narodilo miminko, můj vnuk. Dozvěděla jsem se to od jiných, ne od ní.

Taková krutost

Snažila jsem se alespoň podívat se do kočárku, krátce po porodu jsem ji – jakoby náhodou – potkala na procházce v parku, ale odehnala mě. Kolemjdoucí nás udiveně pozorovali. Zhroutila jsem se na lavičku a plakala.

Nějaká babička, která to všechno pozorovala a správně pochopila, si ke mně přisedla, pohladila mě po hlavě a zašeptala: „Něco takového jsem v životě neviděla.

Taková krutost!“ Každou noc jsem se bála usnout, protože ve snách jsem vídala ten výjev znovu a znovu.

Lucie mě prudce odstrčí od kočárku a křičí: „Táhni! Nejsem tvoje dcera a tohle není tvůj vnuk!“ Nebýt mého laskavého Ladislava a rodičů, asi bych zešílela. Byl to paradox. Proč se to muselo stát zrovna mně, která jsem tak milovala děti?

Některé moje vrstevnice byly v jednom kuse někde na cestách, anebo se bavily jinak, chodily na plesy, do divadel, ale mým smyslem života byla rodina – kterou jsem už neměla… Postupem času se stalo to, co se stát muselo.

Pamatuji si jen málo, nebo skoro nic. Pospíchala jsem do práce, byl studený podzimní den, poprchávalo… a pak už nevím.

To je tvá babička

Probudila jsem se v nemocnici. Mluvili o kolapsu a také že mě čeká spousta testů. Bylo mi fuk, co se mnou bude. Dělalo mi potíže i chodit, zázrak, že jsem dokulhala z postele na chodbu, bylo to obtížnější než cesta kolem světa.

Sedávala jsem v nehostinné nemocniční hale, oknem bez záclon zírala do parku na holé větve stromů a necítila nic než beznaděj. A když jsem takhle jednou zvedla oči, v mém zorném poli se objevil asi tříletý chlapeček. V ručičce držel červenou růži. Kdo je asi ta šťastná, kterou přišel navštívit – běželo mi hlavou.

Chvíli jen tak pobíhal, pak se zastavil u mě a tázavě na mě pohlédl. Za ním stála mladá žena, v očích se jí leskly slzy. Jako by do mě uhodil blesk. Teprve teď jsem pochopila, kdo je ta šťastná, kterou přišel navštívit. Nedokázala jsem promluvit.

„Tak tohle je tvoje babička,“ řekla Lucie. Dítě mi podalo růži a tenkým hláskem zašeptalo: „Babi…“

Lenka (63), Sokolov

Související články
21.6.2024
Seznámili jsme se na oslavě Mezinárodního dne žen. Aleš v té restauraci pracoval jako číšník, slušelo mu to, pozorovala jsem ho s obdivem. Moje rodina mi Aleše neschvalovala. V duchu jsem děkovala bohu, že je moderní doba a ke sňatku není třeba svolení rodičů. Nikdy by to totiž nedovolili. Od chvíle, kdy jsem jim partnera představila, máma lamentovala a táta mlčel a zachmuřeně si na balkoně při
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí