To zažil asi každý. Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam nastoupit, zeptala jsem se průvodčí. Její rada byla nad zlato. Druhý den po té příhodě jsem neodolala a přisedla k sousedce v autobuse a povídám: „Představ si, co se mi včera stalo! Vypravila jsem se za dcerou do města,“ spustila jsem a dramaticky se odmlčela. „Koupila jsem si na nádraží lístek a zbývalo

Trvalo dlouho, než jsme pochopili, že babička ví všechno a hlavně to, co se stane. Dnes už sice mezi námi není, ale sny o ní nás nenechávají v nejistotě. Doma jsme měli zázračnou babičku. Vždycky věděla dopředu, co se bude dít. Pamatuji si, jak mě jednou, když jsem byla malá, varovala před školním výletem. Maminka ji tehdy neposlechla, protože ještě nevěděla o jejích schopnostech, a i přes varo

Ten poslední den v roce mi byl čert dlužný! Kdyby to šlo, ten proklatý mejdan bych vymazala ze svého života. Budu muset pykat až do smrti? Je to už třicet let, taková věc se ale nezapomíná! „Míšo, Honza k nám letos přijede. Rozešel se s holkou a je z toho špatný, potřebuje odreagování,“ oznámil mi manžel. Honza byl jeho syn z prvního vztahu. Znala jsem ho odmalička. Teď byl dospělý a za otcem j

Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu. Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě ještě teď. Troufám si ale tvrdit, že

Moje Péťa se ocitla v nelehké životní situaci a já mám o ni velký strach. Moje dcera prostě musí žít! Strach zabíjí! napsala mi Péťa. Přestaň si už, mami, konečně dělat zbytečné starosti. Já to přece zvládnu. Tak tohle mi píše moje dcera, která nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Ta příšerná nemoc se prostě nechce vzdát. Ani Péťa to ale nevzdává. Přesto o ni mám hro

Také přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Otázka je, co pak dál... Definitivně se rozejít, nebo hledat cestu k odpuštění? Musí o to ovšem stát obě strany. Telefon chvíli vyzvání, pak v něm cvakne a ticho. Sylva mi hovor opět „vytípla“. Zdravý rozum mi napovídá, že to nemá smysl zkoušet dál. Kamarádka je prostě zaťatá, i když by to mělo být naopak. Ta poškozená jsem já! Dvě důvěrnice S

Lidi, kteří na druhé přenášejí negativní energii, můžeme potkat kdekoliv. Ve vlaku se mě snažil zhypnotizovat neznámý muž. Pokaždé, když jsem si četla nějaké tajemné příhody nebo slyšela o nějakých nadpřirozených úkazech, mě to hrozně fascinovalo a přála jsem si, abych rovněž něco takového prožila. Když se mi to pak splnilo, neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Vlastně to byla opravdu nepříjem

To, co se nám s Adamem stalo, nedokážu dodnes příbuzným odpustit. Celý život jsem tím trpěla, a teď už to asi všechno nedohoním. Je to snad neskutečná ironie osudu, že stojím na stejném nádraží jako kdysi před šedesáti lety a čekám na příjezd rychlíku. Tehdy to ale bylo opačně a vlak odjížděl. Byla jsem ještě moc malá a vůbec jsem nechápala, proč do toho vlaku s babičkou taky nenastoupíme. Moc

Po rozchodu s přítelem jsem se těšila, jak se přestěhuji do nového bytu, kde budu mít čas dát se dohromady. Místo klidu však prožívám děs. Tajemná skvrna na zdi se objevila znenadání a s každým dnem rostla, až nabyla podoby ženské postavy. Od té chvíle, kdy jsem ji objevila, jsem se doma necítila v bezpečí. Zdálo se mi dokonce, že se v noci skvrna hýbe… Ráno tam byla zase! Našla jsem ji

Chovala jsem se jako stíhačka. Byla jsem hysterická, podezíravá a manžela jsem obviňovala, že má jinou. Nedokázala jsem si zkrátka pomoci a za vším jsem viděla manželovu nevěru. Došlo to tak daleko, že mi řekl, že jsem blázen a abych se šla léčit. Poslechla jsem, nechtěla jsem ho totiž ztratit. Bylo to jenom v mojí hlavě Ani vlastně pořádně nevím, kdy se u mě rozvinula ta šílená žárliveck