Kamarádka Dana vždy věřila v posmrtný život. Měla dokonce i důkazy díky své zesnulé mamince. Když pak náhle zemřela, zjistila jsem, že měla pravdu. I když jsem otevřená hodně věcem, tak záležitosti mezi nebem a zemí mi nikdy nešly na rozum. Nadpřirozené jevy šly mimo mě, na rozdíl od mé kamarádky Dany, která věřila v anděly, duše i posmrtný život. Nejlepší kamarádky Našemu přátelství nij

Těžko se žije v nejistotě. Ale někdy je ještě horší žít s pravdou a tajemství si nechat pro sebe. Další společný rodinný oběd. Hanička mi už zase polila sváteční ubrus a snacha se tomu přihlouple usmívá, místo toho, aby mou vnučku naučila, jak se chovat u stolu. Tomáš o něčem vášnivě diskutuje s otcem. Chtělo by se říct, že jsou tak strašně stejní, ale nejsou. To, že si můj syn Tomáš s mým m

Dlouho mi trvalo, než jsem v sobě našla sílu pro zásadní rozhodnutí. Jenže pak zasáhl nemilosrdně osud a já žiju dál, jak jsem nikdy nechtěla. Pan doktor se na mě udiveně kouká. „A ty modřiny, co máte na zádech, to jste si udělala tím pádem?“ Vidím na něm, že mi absolutně nevěří. Jak by také mohl! Vždyť to zápěstí jsem si přece zlomila při pádu dopředu a ne na záda. Podobnou situaci jsme ale ře

Tmavovláska a blondýna na horách. Bylo nám devatenáct, byly jsme rozesmáté a bezstarostné. A právě ta lehkomyslnost mě dovedla k chybě, kterou si vyčítám celý život. Bývala jsem veselá a lehkomyslná, obojí už je dávno v propadlišti času. Na ty hory si dodnes dobře vzpomínám a stále si říkám: Nemělas tam jezdit, ty káčo! Ale znáte to. Pozdě bycha honit. Bylo mi devatenáct, končila jsem ekonom

Kdo by si občas neřekl: Za co, pane bože, za co? Mě ale stíhalo doslova prokletí. Až díky náhodě jsem pochopila, proč musím tak trpět. Od dětství jsem měla ze života peklo. Otec zemřel, když mi bylo osm, měla jsem tři mladší sourozence, o které jsem se musela starat. Bydleli jsme na vesnici ve starém domě, kam zatékalo a v zimě táhlo, u domu ale byla obrovská zahrada a velký chlév plný zvířat.

Vždycky jsem si myslela, že po dobrém se s každým domluvím. S tímto dítětem to ale nebylo možné. Ta holka byla opravdu zlá! I když své dítě vychováte dobře, nikdy nevíte, koho si jednou přivede domů. Když se naše dcera se zetěm seznámila, žil už rok sám, odstěhoval se od ženy, protože to byla prý semetrika. Vyprávěl nám o svém manželství docela podrobně, ale přiznám se, že jsem to neřešila,

Byla to památka na mou prababičku. Užívala jsem si toho stříbra každý den. Netušila jsem, že tím zároveň dělám hodně pro své zdraví. Mám doma krásný stříbrný servis po prababičce, ráda ho používám a jím také stříbrnými lžičkami, které mám zase jako památku po mém manželovi. I když jsem na tom byla jako máma samoživitelka špatně, vždycky jsem si říkala, že se této památky nevzdám. Nemoc se mi

Ta holka se mi vůbec nelíbila. Pro svého syna jsem si představovala jinou nevěstu. A tak jsem se stala tou nejhorší tchyní na světě. Krátce po svatbě, když byl synovi rok, odešel manžel za jinou. Dlouhonohou, nosila minisukně a neuměla nic – jen to, jak odlákat ženatého muže od rodiny. Nezbylo mi, než se se situa- cí smířit. Z Matěje vyrostl krásný muž, který vystudoval vysokou školu. Na pr

Nikdy jsem věštění nevěřila, až mě jedna astroložka přesvědčila. Chtěla jsem ji nachytat a zadala jsem jí datum narození tragicky zemřelého. K různým věšteckým disciplínám jsem měla vždycky výhrady. A nepomohly ani argumenty, že Měsíc způsobuje příliv a odliv, tak logicky musí mít vliv i na člověka, jehož tělo tvoří 70 procent voda. Až před čtyřmi lety jsem potkala ženu, která se horoskopy zabý

Náš Jan si bral Haničku moc brzo, byla to tehdy veliká láska. Teď se ale zdá, že můj syn potřebuje dohnat ztracený čas... Je to už téměř dvacet let, co se syn se snachou potkali. Bylo to v létě na brigádě v lese a okamžitě se jeden do druhého zamilovali. Neviděla jsem tak vyrovnaný a stabilní pár, jako byli ti dva. Nikdy nelitovali ani jeden ani druhý, že se vzali a pořídili si děti. Jenže p