Nikdy nezapomenu na svoji dovolenou před pěti lety. Obyčejné sbírání hub se zvrhlo v boj o život. Před pěti lety jsme byli s kamarády na dovolené na Šumavě. Všichni z party jsme tíhli k lesním toulkám, proto jsme velkou část svého pobytu trávili právě v lese. Zdejší les byl skutečně rozlehlý a rozmanitý. Jednu jeho část tvořily převážně listnaté stromy. Pak stačilo udělat krok a už jste stál

Být s někým více než polovinu života už něco znamená. Koho by ale napadlo, že se desítky společných let dokážou během vteřiny rozbít jako domeček z karet. Prožívala jsem báječné období. Právě se mi narodil vnuk Kája, kterého si celá naše rodina zamilovala. Zbývalo mi pár měsíců do důchodu, peněz jsme s manželem měli našetřeno dost, abychom bez problémů vystačili a mohli společně i cestovat a sp

Vždy jsem si myslela, že spolu s manželem žijeme hezký život. Měli jsme vlastní bydlení, děti, ale nikdy jsem si nemyslela, že by naše manželství mohlo skončit. Ale skončilo, a tragicky! Je to právě rok, co u našich dveří zazvonila policie. Napřed jsem se lekla, že se něco stalo jednomu z našich kluků. „Nebo že by něco provedli oni? Rošťáci to jsou...“ Ale to, co mi přišli říci, by mě nenapadlo

Když si vzpomenu, jak jsem byla lehkomyslná, mám na sebe vztek. Sama jsem se přivedla na mizinu. Začalo to těmi výhodnými nákupy. Všude se o tom psalo, ale já to nevnímala. Výhodný nákup hrnců s výletem, a dokonce pohoštěním, to se mi zamlouvalo. Kdyby o tom věděla dcera Zuzana, určitě by mi to zakázala. Ale protože žije na druhém konci republiky, nic se k ní nedoneslo a já se nechlubila. Dr

Jako většina žen, i já jsem toužila po tom, že se jednoho dne vdám. Přítel měl však na svatbu jiný názor. S Jirkou jsem chodila už celých osm let. Ve všem jsme si naprosto skvěle rozuměli a nemohli jsme bez sebe být. Po pár letech jsme se sestěhovali a vše se zdálo být takřka ideální. Jenže čas plynul, já začala chtít něco víc, a zdálo se, že Jirka nikoliv. Vyčkávala jsem Když jsem začala

Miloše jsem milovala, ale nebyla jsem slepá. Dobře jsem věděla, že si ho musím hlídat. Otáčel se za každou sukní. Když si mě bral, sliboval lásku, věrnost a štěstí na věky věků. Ta horlivost v ujištění mě samozřejmě varovala. Zvláště, když jsem viděla, jak pokukuje mlsně po družičkách. „Hochu, s tímhle je teď konec,“ varovala jsem Miloše. „Máš jednou ženu, a to ti musí stačit. Jinak udělám ostr

Kéž by se to, co jsem kdysi udělala, dalo vrátit zase zpátky! Bohužel to nejde, a tak mě to bude zřejmě trápit až do smrti. Když se tak ohlížím za svým životem, vidím své chyby daleko jasněji a zřetelněji než dřív. Je jich jako máku. A k čemu to bylo? Jaký mělo smysl škrtnout ze života nejbližšího člověka, vlastní sestru? Přitom jsme se mívaly tak rády! Vzpomínám si na večery pod jednou peři

Když starý pán zmizel, byl ve svém starodávném loveckém zámečku k nenalezení. Až nám jeho sluha po třech dnech přečetl dědův dopis na rozloučenou… Mrtvola pana V. N. se nalézala někde v domě. Výraz někde byl ten pravý, protože se nemohla najít. Ale všichni, kdo v tom velkém domě bydleli, předpokládali, že pan N., devadesátiletý stařec, je po smrti. „Prohledali jsme všechny pokoje, ale pan N.

Ten kousek lesa byl strašidelný, nikdo z místních tam nechodil. Já ale na takové pověry nevěřila. Až jsem se přesvědčila na vlastní kůži, že nelžou. Chodím pravidelně na procházky do přírody, a to i v zimě. Za domem mi začíná les, kam chodím. Jednou jsem se ale vypravila o hodně dál. Do míst, ke kterým se váže hned několik pověstí. Je to takový kousek lesa pod skalou u rybníka. Kdysi tam prý st

Co oči nevidí, to srdce nebolí. Této zásady se často drží zamilovaní lidé. I já jsem taková byla. Myslela jsem, že mám pohádkový vztah s tím pravým. Byla jsem příliš naivní. Už odmalička jsem byla jako každá holčička. Věřila jsem, že jednou potkám toho pravého, tedy prince na bílém koni. Když mi bylo 29 let, můj sen se stal skutečností. Jmenoval se Zoltán, muž z Maďarska, žijící v Praze. Pro mě