S mojí nejlepší kamarádkou se známe snad celý život. Už od školky. Naše mizerná manželství nás ale na sedm let rozdělila. S Eliškou jsme kamarádky od mala. Jsme ze stejné vesnice a po základce jsme šly spolu i na střední zdravotnickou školu a na intru spolu bydlely. Byly jsme prostě jako sestry. Prožívaly jsme spolu své první lásky i rozchody. Zkrátka jedno tělo, jedna duše. Po zdrávce jsme nast

Deset let se nám nedařilo počít dítě. Když už jsme se vzdali veškeré naděje, otěhotněla jsem. Otcem vysněného miminka však nebyl můj muž, nýbrž náš kamarád z mládí. Kdysi na vysoké škole jsme bývali skvělá parta. Já, můj tehdejší přítel Radek a jeho kamarád Honza. Bydleli jsme na jedné koleji a chodili společně na pivo nebo se jenom tak bezcílně toulali městem. Zatímco já s Radkem jsme věděli,

Když jsem poznala kolegu Matěje, okouzlil mě. Hned jsem zalitovala, že je o dvacet let starší a hlavně ženatý. A to jsem ještě netušila, jakou má doma megeru. Před pár lety jsem dostala nabídku na povýšení v dobře se rozvíjející firmě a tak jsem opustila stávající práci a šla za kariérou. Kolektiv, který byl v této firmě především ženský a již sehraný mě nechtěl přijmout. Musela jsem zatnout zuby

Psala se raná devadesátá léta a mně se všechno dařilo. S Patrikem jsme plánovali společné bydlení a co se kariéry týká, nabídla mi velká zahraniční firma mimořádně zajímavou práci. Její přijetí by však znamenalo přesun do Prahy a mě ani nepadalo opustit milovaného partnera. Byl to nejlepší muž, kterého jsem kdy poznala a byla jsem si jistá, že je nám souzeno zestárnout společně. Patrik byl podle

Někdy lidem pomůže k velké lásce velká náhoda. Stalo se to i mně, a přitom celý den začal jako kdyby měl být jeden z těch, který se dají zařadit mezi ty horší. Ale stejně jak se říká „nechval dne před večerem“, po své zkušenosti bych mohla toto úsloví změnit na „nehaň rána před půlnocí“. Léto bylo v plném proudu, teploty dosahovaly přes třicet stupňů celsia a já místo toho, abych si užívala opal

Michala jsem znala už dlouho. Kdysi jsme spolu měli krátký románek, ale to už je dávno. Asi tak deset let. Seznámil nás společný přítel a my se do sebe trochu zakoukali. Nebylo nám tehdy ještě ani dvacet. „Máš nádherný vlasy,“ díval se mi upřeně do očí a lehce se usmíval. Nezmohla jsem se na odpověď. Žmoulala jsem skleničku s vínem a přemýšlela co říct. „Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě

„Pro krásu se musí trpět,“ říkali mi doma. Já jsem ale pochopila, že pro lásku se trápíme daleko víc. Byla jsem vychovávána maminkou a tetou. V naší rodině nebyli muži. Kromě dědečka. Ale toho jsem moc často nevídala, protože s babičkou bydleli na Moravě a máma s tetou raději vyrazily za nápadníky než za vlastními rodiči. V podobném duchu vychovávaly i mě. „Nezáleží na tom, co máš v hlavě, ale n

Poprvé v nové škole. Chuť neznámého. Strach a zároveň vzrušení. Tak nějak začalo mé pondělní ráno a já ani ze začátku nemohla tušit, jak moc mi ten den změní můj život. „Veroniko, jsi to ty?“ Ozval se za mnou povědomí hlas, který jsem už pěkných pár roků neslyšela. Otočím se a ten nádherně zvonivý baryton najednou dostal i tvář. A musím přiznat, že dost pěknou. Marek byl můj kamarád ještě na stř

Rozvod mě srazil na kolena. Než jsem se nadála, byla jsem jako kůl v plotě a seděla sama v našem zbytečně velkém bytě. Přišly uplakané listopadové dny a já už nevěděla, čím zabít všechen ten volný čas. Proto jsem dala na nabádání kamarádky a zkusila navštívit jeden z chatů, které byly tehdy velice v módě. Jako přezdívku jsem zvolila přesmyčku svého jména a hned jsem se ponořila do hlubokých vod i

Moje dětství nebylo nic veselého a můj otec nestál za nic. Teď ale potřebuje moji pomoc a já nemám jinou možnost, než mu ji poskytnout. Táta se na mě upřeně dívá. „Já vím že jsem byl pěkný darebák. Udělal jsem v životě hodně chyb.“ Hledíme si do očí. Neuhne, jako to dělal dřív. Nikdy se mi do očí nepodíval. Chce se mi brečet. To, co teď od něj slyším, zní jako zpověď. Už zřejmě pochopil, že ten