Ta bezmoc se nedá popsat, můj muž byl v nemocnici, hrozilo, že přijdeme o byt, ale od banky jsem bez plné moci nedostala žádné informace. V manželství s Otou žijeme dlouhé roky, máme dospělou dceru. Před mnoha lety jsme si pořídili pěkný třípokojový byt na sídlišti. Vzali jsme si na něj půjčku, kterou manžel splácel sám. Řekl, ať se nestarám, že to zaplatí. Pracoval jako zedník na živnost a zpo

Každý nějak začíná. Já jsem koketovala s různými věšteckými praktikami a neuměla to. Až se na to nemohl nejspíš dívat duch nějaké dávné vědmy. Hrozně mě to bavilo. Kupovala jsem si různé věštecké pomůcky a věštění budoucnosti se stalo to mým koníčkem. Jakmile jsem přišla do nějakého čarodějného obchůdku, nevěděla jsem, co bych si koupila dříve. Doma jsem pak zapálila svíčky a zkoušela věštit –

Už se nemohu dívat na to, jak hrozně Matyáše rozmazlují. Jsou mu čtyři roky, a je to neuvěřitelný provokatér. Co z něho jednou vyroste? Když mi dcera řekla, že čeká dítě, byla jsem šťastná. Dnes je tomu naopak. Můj vnuk Matyáš je jedináček a do školky chodí jenom dva dny v týdnu. Je to neposeda, co dělá neustále nějaké šaškárny a srandičky. To by nevadilo. Horší je, že všechny provokuje. Sch

Bylo to tak živé, sen barvami jen hýřil. Ovšem byl tak podivný, že jsem si ho nedokázala sama vysvětlit. Věštkyně ho rozluštila v poslední chvíli. Musím se přiznat, že nepatřím k lidem, kteří by měli sny často. U mě je to spíše výjimka. Pokud se mi něco zdá, je to jen útržkovité a ráno si většinou nic nepamatuji. Ovšem na tento sen, který se mi zdál před mnoha lety, do smrti nezapomenu. V to

Srdce si poručit nedá. Naše láska byla však zakázaná. Ve skutečnosti existovala v zákonu výjimka, která nám změnila život. Bohužel až v padesáti. S bratrancem Pavlem, synem bratra mého tatínka, jsme byli jedna duše. Už jako malé děti jsme bez sebe neudělali krok, on byl můj ochránce a já jeho princezna. Cítil to, co já, měl pro mě vždy porozumění a jak čas šel, stal se v mých očích jediným muže

Vzala mi životní lásku a otce mých dětí. Proklínala jsem ji každý den. Nevěřila bych, že budeme jednou spolu sedět a pomlouvat toho muže, kterého jsme obě tak milovaly. Naše manželství se rozpadlo a já zůstala sama se dvěma dětmi. Nasadila jsem vražedné pracovní tempo a plnila jednu zakázku za druhou. Spala jsem čtyři hodiny denně, abych zaplatila nejen všechny pohledávky, ale také dětem dopřál

Toužila jsem být vždy ženou v domácnosti. Přišla ale chvíle, kdy jsem nenáviděla svou situaci a chvílemi i dítě a manžela. S mým Tomášem jsem se poznala na plese hasičů. Seděl u vedlejšího stolu a netančil. Když přišla dámská volenka, tak jsem ho vyzvala k tanci. Vůbec jsem tehdy netušila, že by to mohl být ten pravý chlap do mého života. Hned na první schůzce jsem poznala, že jsme si souzen

Myslela si, že pomsta bude sladká. Ale ono to tak zcela přesně nedopadlo. Ve skutečnosti nikdo nebyl vítěz. Pozoruji syna, jak si pečlivě skládá trička do skříně ve svém bývalém dětském pokojíčku. Ano, ve svých dvaačtyřiceti letech se zase stěhuje zpátky domů. Vím, že si to do jisté míry zavinil sám, ale je mi ho přesto líto. První chyboval on Před dvěma roky žil můj syn Oldřich v poklidn

Zuzana mě nesnášela už v dětství. I když tehdy jsem si to nemyslela. Dnes se jí ale doopravdy bojím. Z kastlíku na chodbě jsem vyndala dopis, který mi dnes přišel. Na obálce stálo mé jméno a já hned poznala to písmo. Nešlo zapomenout, bylo to písmo Zuzany, mé sestry. Nechtěla jsem to číst, celá jsem se roztřásla, ale zvědavost mi nedala. Už delší dobu byl klid. Co má zase za lubem, napadlo m

Jednoho odpoledne zazvonil u dveří podivný návštěvník. Teprve za dva dny se ukázalo, jak děsivému hostu jsem otevřela dveře. I když od té příhody uběhlo už několik let, na to odpoledne nikdy nezapomenu. Také mi tu událost nikdo nikdy nevysvětlil a hodně lidí mi nevěřilo. Ozval se zvonek Byla jsem tehdy sama doma na nemocenské. Největší nápor chřipky už pominul, ale do práce jsem ještě nec