Vzala mi životní lásku a otce mých dětí. Proklínala jsem ji každý den. Nevěřila bych, že budeme jednou spolu sedět a pomlouvat toho muže, kterého jsme obě tak milovaly.
Naše manželství se rozpadlo a já zůstala sama se dvěma dětmi. Nasadila jsem vražedné pracovní tempo a plnila jednu zakázku za druhou.
Spala jsem čtyři hodiny denně, abych zaplatila nejen všechny pohledávky, ale také dětem dopřála to, co jejich spolužáci běžně mají.
Jejich otec byl lakomý po své matce, nic nedopřál ani dětem, natož mně. Všechno jsem si musela vydřít sama. A tak se v podstatě dalo čekat, že jednoho dne při takovém nasazení zkolabuju. Probrala mě až kapačka a sestra, která mi přikládala na čelo mokrý hadr.
Nebyla to ale jen krátkodobá záležitost, kolaps rozběhl psychické problémy, které mě začaly provázet. Nebyla jsem schopna vnímat slunce, nebe, květiny, dobré jídlo. Dokonce i mé děti byly pro mě jen malá motivace zůstat naživu.
Rady psycholožky byly pouze teoretické. Propadala jsem se do pekla. „Skoč! Skončí to! Bude ti líp!“ Tahle slova mi bubnovala v hlavě. Dokonce i jóga selhala… A byla jsem v nemocnici zase.
Nezbylo než zavolat manželovi, aby pro mě přijel a postaral se o děti. Třásla jsem se hrůzou už jen z toho, že se zase uvidíme. A také z toho, že nechutně využije situace, udělá ze mě nesvéprávného blázna a o děti mě připraví.
Sladká jako med
On by toho byl schopný. Tenkrát za mnou navíc nepřijel sám. Spolu s ním se přihrnula jeho milenka. Nenáviděla jsem ji. Kdysi emigrovala do Ameriky a tady si teď hrála si na anděla se srdcem na dlani. Byla jsem vzteky bez sebe, když se ke mně chovala sladce jako med.
Musela to být přetvářka, říkala jsem si. Nedala jinak, než že si musíme někam sednout. Odmítala jsem. Ani nevím, jak jsme se ocitli v jakémsi baru. Ani jsem si nevšimla, že poslala manžela pryč. Začala mi ječet mi do ucha a dokonce do mě několikrát strčila.
Měla svou zkušenost
Když už toho bylo opravdu dost, otočila jsem se, že ji něco povím a možná dokonce jednu vrazím. V tu chvíli nadšeně zajásala. „Konečně mě vnímáš!“ Vyhrnula rukáv a ukázala mi jizvu na zápěstí.
A pak mi začala vyprávět svůj příběh – jak ji krátce po emigraci přítel opustil a ona, daleko od přátel a rodiny, to neuměla řešit jinak, než sebevraždou. Pokus se jí nevydařil jen díky náhodě. Prožila to, čím jsem procházela já.
Stejně jako alkoholikovi pomůže nejvíce odnaučený alkoholik, tak sebevrahovi dá cenné rady pouze ten, který si takovou zkušeností sám prošel. Dnes jsme s exmanželovou milenkou nejlepší kamarádky. A bývalý manžel už je i pro ni bývalý. Nit na něm vždy nenecháme suchou!
Petra (56), Klatovy
