Když se mi matka svěřila, že za ní naše Lucka ve snu chodí, říkala jsem si, že se už zbláznila. Pak mi to ale po letech i moje dcera potvrdila. V rodině jsem nikdy nezažila moc dobré vztahy. Zejména s matkou jsem si rozuměla špatně. Štvalo mě, jak mi do všeho mluví a jak je přehnaně emotivní až hysterická. Kdykoli jsme se jen trochu pohádaly, řešila to dlouhé hodiny, než jsem jí odkývala vše, c

Takovou zkušeností jsme si asi musely projít, žádná z nás, čtyř kamarádek, na tu noc do smrti nezapomene. Duch nás pořádně vytrestal. Byl to takový pubertální nápad. Kdo se nikdy nepokusil o vyvolávání duchů? Ani já se svojí partou kamarádek jsme nebyly jiné. I když už je to čtyřicet let starý zážitek, tak vždycky, když si na něj vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Od toho dne jsem se pro jistotu

Psal se rok 1991. Náš syn Michal měl v té době čtyři roky a my jsme se konečně dostali svobodně do Itálie. Měla to být dovolená snů, bohužel osud si s námi pěkně pohrál. Rané devadesátky byly pro mě krásnou dobou. Ve vzduchu visela změna, svoboda, stále jsme s manželem Jiřím cítili, jako by naše svatba byla teprve včera, i když to bylo už pět let. Nejvíc nás těšilo, že syn Michal roste jako z v

Neměla jsem dobré období, mou jedinou radostí byla fenka Petruška. Ten den jsem ale měla pochopit, co je v životě nejdůležitější. A pochopila. Prožívala jsem děsné období. Rozchod s přítelem, změna práce, finanční nejistota a hádka se sousedy. Doma na mě ale čekala Petruška, malá fenečka. Jediná dobrá duše, kterou jsem v tu dobu měla. Pohladila jsem ji a nasadila obojek. Potřebovaly jsme obě pr

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní. Když ale přišly děti a problémy, stal se z něho ublížený hysterik. Neměla jsem vedle sebe muže, ale rozmazlené dítě. Luboš je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Vždycky mu se vším ustoupili, byla jsem svědkem jeho hysterického výjevu, kdy se choval jako malé dítě, hned na začátku našeho vztahu. Vkřískal, nadával, rozcapoval se. Říkala js

Posedla mě myšlenka mít v pracovně svůj obraz. Vybrala jsem si k tomu nejlepšího malíře v okolí. Mou zakázku chtěl dokončit za každou cenu. Ještě mě z toho mrazí. V místnosti se už dávno rozsvítilo světlo. Nad mojí hlavou visel křišťálový lustr. Ten zajišťoval dostatek světla. Mistr však nebyl stále spokojen a v místnosti zažehl krb, jehož světlo dopadalo na moji postavu. Seděla jsem před ma

Dcera, moc hodná holka, měla smůlu na zlého a agresivního chlapa. Moc si s ním vytrpěla. Přála jsem mu to nejhorší a to se opravdu stalo. Naše Ivanka byla takové srdíčko. A jak to tak bývá, protiklady se přitahují. S Frantou se seznámili, když jí bylo šestnáct let. Imponovala jí nejspíš jeho povaha drsného rockera. Když se mu něco nelíbilo, hned jednal. Mezi lidmi měl přirozený respekt. Měl dar

Celý život jsem si říkala, jaké měl syn štěstí. Tak milou a hodnou dívku si našel. A najednou se to změnilo. Ze snachy je nepříjemná, zlá baba! Můj syn si vzal před třiceti lety báječnou ženu. Mají spolu dvě úžasné děti, které dobře vychovali. Teď je z ní ale protivná paní, která se hrozně ráda hádá. A problémy nastaly i s jejími dětmi. Už jezdí raději ke mně, než k rodičům. Podivný koníček

Vzala jsem si cizince, který naše zvyky neznal. Nikdy by mě nenapadlo, jaké pozdvižení způsobí v jeho rodině tento náš rozverný svátek. Můj manžel David přiletěl do Čech původně jen na pár měsíců. Z Česka znal jen pivo a Jágra. Já jsem vtloukala do hlav omladině anglickou gramatiku, on si s nimi povídal. Davida ale stále bombardovala jeho matka Jill, že by se měl vrátit zpátky do Anglie. „Ma

Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová, která přišla úplně nečekaně. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Stále to považuji za velký velikonoční zázrak. Všechny ty tradiční velikonoční zvyky jsem vždy pokládala za naprosto nesmyslné. Ženy se snaží, aby bylo všechno perfektní, uklízejí, chystají pohoštění a výslužku a co z toho mají? Nakonec vystrčí pozadí ze dveř