Matka mě opustila, když jsem byla ještě maličká. To člověka těžce poznamená. Naštěstí jsem měla báječného tatínka, který se o mě dojemně staral. Máma od nás odešla, když mi byly čtyři. Nic jsem pro ni neznamenala. Jak by jinak mohla proboha opustit čtyřletou holčičku? Táta se mi to chudák snažil nějak vysvětlil, mumlal omluvně: „No asi neměla mateřské instinkty…“ Nikdy jsem jí neodpustila. Žila

To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na samotě. Vypadal jako bývalá pila. Prošla jsem si nejbl

Myslel jsem, že blázním. Na tom muži jsem mohl oči nechat. Byl stejný jako já. Dokonce i oblečení jsme měli shodné. Když jsem se ho odvážil oslovit, rozplynul se. Do téhle kavárny jsem chodil nejraději. Vždy v pátek po vyučování. Od čtvrté do pěti jsem trávil každé páteční odpoledne na svém obvyklém rezervovaném místě. Dal jsem si vídeňskou kávu se zákuskem. Zde u kulatého stolu jsem pozorov

Byl to krásný šperk a já z něj byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem ty náušnice proto darovat své nepřítelkyni. Kolem starožitnictví jsem chodila často, občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného. Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně a zasnila se. Viděla jsem se na plese, jak tančím a muži mě

Ivanka byla moc zamilovaná a hrnula se do svatby. Moje intuice mi ale říkala, že s tím klukem není něco v pořádku. Ta svatba by byla unáhlená! Lukáš byl moc pěkný, chytrý, zabezpečený a o pět let starší než naše dvacetiletá Ivanka. Že ji miluje, jí sdělil hned na prvním rande. Bombardoval ji telefonáty i zprávami s takovou intenzitou, že mu nakonec dala šanci. „Tak úžasnou ženu jsem ještě nikdy

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by můj táta nebyl můj vlastní. Když se to dozvíte v pokročilém věku, je to šok, s nímž se těžko vyrovnává. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap na světě. Ten, který mě učil jezdit na bruslích, plavat, hrát ping- -pong. Ten, který mi foukal bolístky a vyprávěl před spaním pohádky. Byla jsem jeho princezna, mazlíček! Máma mu vždycky s

Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované a člověk se v nich často sám nevyzná. Ani já netušila, co manželova nevěra rozpoutá. Kamarádka se na mě dlouze zadívala. „Pořád to ještě nechceš radikálně řešit? Co tě na tom tak baví?“ Nedokážu jí na to vlastně odpovědět. Prostě mě baví být v utajení. Manžel sice něco tuší, ale neví nic. Zatím. Zrada bolela Vracela jsem se právě z práce, otevřela

Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět vět. Když přišel na kontrolu, jen m

Teprve osobní zážitek nám pomůže pochopit to, čemu jinak nevěříme. Dočasně jsem získala schopnosti, o kterých jsem nevěděla, že existují. Kdysi jsem patřila mezi ty typy lidí, kteří se posmívají druhým za některé názory na věci mezi nebem a zemí. Nikdy jsem na žádná kouzla, přízraky nebo nadpřirozené jevy nevěřila. Dokonce i jako malá holčička jsem se nerada dívala na pohádky, kde se nadpřiroze

Jednu pěknou chalupu jsme před lety s manželem koupili. Není nadto se v pátek sebrat a vyrazit na víkend do klidu přírody. Vždy jsem se na chalupě cítila absolutně bezpečně, i když jsme neměli moc sousedů. Pak ovšem přišel jarní podvečer, který to změnil. Na chalupu jsem onoho osudného dne zamířila bez manžela, který onemocněl. Původně jsem myslela, že zůstanu s ním, ale nabádal mě, ať jedu a u