Domů     Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků

Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo.

Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala jsem to tak, že mají vždycky pravdu a tečka.

Ale mámin nejnovější rozkaz mi rval srdce. Pravda byla taková, že Petra nikdy neměla ráda. Několikrát se vyjádřila, že si pro mě představovala někoho fajnovějšího. „Maminka čekala, že si pro tebe přijde nejmíň prezident, holčičko,“ smával se táta.

„Truhlář jí nebyl dost dobrý.“ Ale že jí ten můj šikula vyrobil obývák podle jejích představ, to se jí líbilo. Jenže i tak ho zatratila. Nejraději by ho viděla v plamenech pekelných. A že mi tím rozbila srdce na kousky, na to nemyslela.

Vídala jsem ji u božích muk, horlivě tam rozmlouvala s panenkou Marií, a když jsem se jí ptala na obsah rozhovoru, řekla, že si stěžovala na toho bídáka.

Deset let

Nevím, co tomu panenka říkala. Možná že plané stížnosti nemá ráda. Mně pomohla. Ale já jsem si nestěžovala, jen zoufale prosila. Těhotenství na mně už začínalo být vidět. Jen Petra nebylo vidět nikde, a tak se lidé starostlivě ptávali:

„A kdepak máš manžela, děvenko?“ To mi vždycky vhrkly do očí slzy a oni se odvraceli a mumlali, že se za tu nevhodnou otázku omlouvají. A že co je jim do toho. A honem se loučili a utíkali do svých zahrádek.

Petr nebyl můj manžel, to jen moje matka celému okolí nabulíkovala, že jsme se tajně vzali. Nebyla to pravda, svatba nám připadala zbytečná.

To jí děsně leželo v žaludku a často mě upozorňovala, že mi dřív nebo později uteče, když se ani nenamáhal vzít si mě za ženu. Byl to nesmysl, žili jsme si roky jako v pohádce, ale po deseti letech marného snažení o dítě jsem ho vyhodila.

Už jsem nesnesla být všeho příčinou. Byla jsem lítostivá, hysterická, zahořklá. Ve chvíli, kdy si přehodil přes ramena popruhy batohu a šel, jsem už čekala Terezu. Kdybych to bývala věděla! Ale byl to zázrak a na ně jsem příliš nevěřila.

Za ženskou

Přesto jsem skoro pokaždé, když jsem míjela boží muka, své nejtoužebnější přáníčko zašeptala. A tak se mi splnilo. I když trochu jinak, než jsem chtěla.

Petr byl pryč a mě hlídala sveřepá, zatvrzelá matka, podporovaná tátou, který byl sice dobrák, ale fakt, že jsem zůstala v jiném stavu sama, z něj dělal zuřivce. Marně jsem jim vysvětlovala, že jsem Petra požádala, aby odešel.

Byli přesvědčeni, že zmizel za nějakou ženskou. Nenáviděli ho jako mor. Když se narodila Tereza, přestěhovala jsem se z pronajatého bytu k našim, čímž jsem učinila definitivní tečku za svou svobodou.

Hlídali mě před Petrem či jakýmkoli jiným mužem, který by se kolem mě ochomýtal, jako dva žalářníci. „Žádnýho chlapa nepotřebuješ,“ hučela do mě matka. „U nás se máš jako královna, já se postarám, táta přinese peníze. Terezka bude mít všechno, co potřebuje.

Hračky, vitaminy, všechno. Chlap mi nesmí přes práh. Jsou to ničemové a kdoví, co by z toho nebohého dítěte vychovali.“ A tak nás v nízkém baráčku, který býval v zimě zapadaný sněhem až po okýnka, bydlelo pět: moji rodiče, Terezka, já a vlčák Tarzan.

Ten ještě pamatoval Petra, jenž odešel, když byl vlčák vzrostlejší štěně. Těžce to nesl, vyl žalem celé týdny. Zkrátka bylo nás pět a byli jsme dobrá parta až na to, že máma s tátou byli tak trošku i mými vězniteli. Ale, jak říkali, mysleli to dobře.

Abych si zas nespálila prsty, jednou to přece bohatě stačilo. Každý den jsem si kladla otázku, kde je asi Petr. Nebylo koho se zeptat, vyrůstal jen s mámou a ta umřela, ještě než jsme se poznali. Nebýt Terezky, smutkem bych se rozstonala. Díky ní jsem byla šťastná.

Psal Petr

Přiblížil se advent, Terezčin už druhý. Bylo jí patnáct měsíců, naučila se chodit, začínala mluvit. Byla to nádherná holčička. Tátu jí suploval děda, zbožňovali se. Tehdy před svátky bylo sněhu, že jsme se sotva dostávali z domu.

Bez lopat bychom ani neotevřeli vrátka. Sníh padal jako bílá záclona, zamrzly rybníky, sněhuláci postávali třeba i uprostřed silnice, bylo to fuk, auta beztak neprojela. Terezka i Tarzan z toho byli radostí bez sebe.

Máma pekla vánočky, táta snesl z půdy betlém a kontroloval ho a vylepšoval. Na stole hořel svícen, v krbu praskalo dříví, po večerech jsme si dávali punč, který hřál víc než peřiny po babičce. Nejkrásnější vánoční atmosféra je u nás v Krkonoších.

A když jsme s mámou pekly perníčky a táta, Terezka a vlčák řádili na zahradě, někdo z nich si všiml, že se ve schránce bělá dopis pro mě. Máma mi ho málem sebrala, ale vytrhla jsem jí ho se slovy, že už to přehání. Psal Petr.

Odjel nadlouho do ciziny, ale stýská se mu. Rád by mě viděl. Píše k našim, protože si není jist, zda jsem ještě v tom podnájmu.

Běž pro flintu

Cítila jsem takovou paniku, že jsem nejdřív nedokázala zachytit jedinou myšlenku. Slyšela jsem jen praskání ohně v krbu a vlčákův veselý štěkot zvenku. Hlavou se mi honilo, že na to musím rodiče nějak připravit, jinak je trefí šlak.

Odbyla jsem je, že mi píše kamarádka, a dva dny přemýšlela, co si počnu. Třetího dne k večeru zazněl zvonek. Máma postřehla u vrátek povědomou siluetu a zcela vážně povídá: „Táto, utíkej nahoru pro flintu.

Ten se sem dostane leda mrtvej.“ Táta udiveně zavrtěl hlavou: „Opravdu se bude střílet o Vánocích?“ Ale zvedl se a odkráčel nahoru. Pes štěkal jako blázen, když jsem se přes mámin odpor pokusila otevřít dveře, prosmýkl se jimi a šílel radostí u vrat.

Poznal ztraceného pána. Petr vrátka otevřel a objímali se. Veliký pes si stoupl na zadní, zdálky to vypadalo, jako by se tam objímali dva lidé. „Zrádce!“ soptila máma na účet vlčáka. Z vedlejšího pokoje se ozval zděšený pláč, hluk probudil Terezku.

Matka se tam rozběhla, cesta ven byla volná. Těžce jsem se plahočila závějemi. Petr uklidnil psa, který se samou radostí div nepominul, a povídá směrem ke mně: „Chtěl jsem odejít co nejdál, ale stýskalo se mi.“ Pokrčila jsem rameny:

„Naši si myslí, že máš ženskou.“ Zaťukal si na čelo. „Nepozveš mě dál?“ odvážil se, když jsme tam několik minut potichu jen tak stáli a třásli se zimou s obličeji plnými sněhu.

„Abych pravdu řekla,“ šeptla jsem, „trochu se toho bojím.“ Vzala jsem ho dovnitř a tam se objevil na scéně můj zachmuřený táta s flintou na stoličce u krbu. „Dej si zpátečku, brachu,“ řekl jako hlavní hrdina kovbojky.

„Tady nejseš vítanej.“ Při zvuku dětského pláče sebou můj bývalý životní druh překvapeně trhl. Z vedlejšího pokojíku vyšla matka s Terezkou v náručí. Petr v tu chvíli snad už ani nemohl vypadat překvapeněji.

„Slyšels?“ zasyčela moje máma jako syčívají husy u rybníka. „Zmiz odtud.“ Petr nedokázal promluvit, jen sípal. Ukázal na dítě a snažil se marně něco říct. „Samozřejmě že je tvoje,“ smečovala matka. „Lumpe.

Nechal jsi holce děcko na krku a utekl.“ Otec si v pozadí odkašlal a zachrčel: „Ani nevíš, jak se tvá dcera jmenuje. Že ne? Tak padej k tý svý manekýně.“ Uhodil přitom flintou o zem a vynervovaný pes se ulekaně rozštěkal.

Jmenuje se Terezka

Vzala jsem si slovo. Hlas se mi chvěl. Obecní rozhlas zrovna vyhrával koledy a venku se o slovo hlásila vánice. V komíně to divoce hučelo. „Petr za nic nemůže,“ řekla jsem a vzala muže svého srdce za ruku. „To vykládej holubům,“ soptila matka.

„Nechal tě tu s outěžkem a utekl za nějakou bezcharakterní courou.“ Pak si všimla, že Petrovi se v očích lesknou slzy. „Smím si ji pochovat?“ pokorně zašeptal.

Matka si fňukající holčičku nejdřív křečovitě přitiskla k sobě, ale když viděla slzy, s hlubokým povzdechem a se slovy: „Kdyby tě to zajímalo, jmenuje se Terezka,“ mu modrooké dítě přenechala.

Zuzana (69), Podkrkonoší

reklama
Související články
29.2.2024
Byly jsme velké kamarádky už od první třídy. Bohužel pak se stalo něco, co nás rozdělilo. Mohu za to já. Chtěla bych to napravit. Ale jak? S Hankou jsme se poznaly na základní škole, když se přistěhovala v polovině roku. Třída měla už své skupinky kamarádů a ona byla osamělá. Bylo mi to líto a nějak víc jsem se s ní bavila. Sice to znamenalo, že budu také vyvrhel, ale nějak jsem to přežila. Byl
29.2.2024
Neměla jsem štěstí na muže, proto jsem si myslela, že zůstanu na stáří sama. Ale ne. Mám parťáka. I když důvod je smutný. Lenka se narodila pět let po mně, přesto tu už není. Osud to někdy takhle zařídí. Byla to tragická nehoda, smutná náhoda. Když tu zůstal Radek sám, našli jsme k sobě cestu. On totiž nebyl zrovna mluvný, takže jsme nebyli vyloženě semknutí přátelé. Přesto jsme k sobě cestu na
28.2.2024
Oblíbený herec Václav Vydra byl opět hostem zábavné talk show Hovory W, s níž už několik let baví své diváky jeho protagonisté Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros, kteří svůj pořad nejen moderují, ale rádi si i zazpívají za pravidelného doprovodu klavíristy a skladatele Karla Štolby. „A za to Husovo osvobození tehdy mohli pánové Voskovec a Werich“, vzpomínal na svého slavného hereckého př
27.2.2024
Čekala jsem na svého milého řadu let, až do listopadové revoluce. Doufala jsem, že přiletí prvním letadlem, kterým to půjde. Bylo nám patnáct, chodili jsme do prváku, ale znali jsme se už předtím ze základky a taky jsme bydleli jen kousek od sebe. Psala jsem si deníček, a když ho dnes čtu, pojednává prakticky jen o něm, o Alešovi. Byli jsme děti, ale pevně přesvědčené, že se, jakmile to půjde,
24.2.2024
Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše sluníčko Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
epochanacestach.cz
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
Hrad Švihov v okrese Klatovy se na své vodní opevnění mohl vždy spolehnout s výjimkou husitských válek, kdy husité dokázali vodní příkop vypustit. Hrad pak v pozdější době ale úspěšně odolal i švédským vojskům. Císař Ferdinand III. se jeho nedobytnosti dokonce tak obával, že po třicetileté válce nařídil Švihov zbořit, aby se nemohl stát baštou protihabsburského odporu. Tento
Za návratem prý stojí kolegyně
nasehvezdy.cz
Za návratem prý stojí kolegyně
Velkolepý návrat herce Davida Gránského (31) do seriálu ZOO má zřejmě skrytý důvod! Dočkat se ho údajně nemohla kolegyně Sára Milfajtová (32), se kterou hraje pár. Jiskra mezi nimi měla přeskočit i
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
skutecnepribehy.cz
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově… Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky. Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
21stoleti.cz
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
Mizení pevninských ledovců je jedním z průvodních jevů globální klimatické změny. Důsledkem jsou změny v hydrologickém cyklu nebo ztráta biodiverzity. Na druhé straně se tím otevírají nové možnosti pr
Deprese jí znovu ničí život
nasehvezdy.cz
Deprese jí znovu ničí život
Ačkoli si herečka ze seriálu Ulice Anna Fixová (39) myslela, že se jí deprese do života nevrátí, bohužel se spletla. Nedávno sdílela na sociálních sítích, že si znovu musela říct o pomoct lékařům. Z
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
epochaplus.cz
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
Je jedním z nejdéle panujících králů a císařů u nás. Vládne takřka padesát let. Jeho armády zahánějí Turky dál od Vídně a zahajuji expanzi proti Osmanské říši. Korunu římské říše má ale nejistou. Pochovává příbuzné, jež díky vysokému věku přežívá, a během vlády se potýká i s morem a selskou vzpourou. Leopold (1640-1705) nemůže zpočátku
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
enigmaplus.cz
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
V Anglii třináctého století byla tato žena známou a respektovanou osobou i navzdory tomu, že byla židovského původu. Licoricia z Winchesteru se zabývala vysokými financemi, půjčovala peníze královské