Mé sestře Míše nikdo nevěřil, že za ní v noci někdo chodí. Bylo lehké říct, že má jen bujnou fantazii. Až později jsem pochopila, že nelže. Tento příběh je o mé mladší sestřičce Míše a zesnulé babičce. Setkaly se v době, kdy už babička nežila. Mrzí mě, že jsme tehdy Míše nevěřili. Nakonec jsem na vlastní oči viděla něco, co ve mně navždycky zůstane. Její smrt nás bolela Tehdy mi bylo dese

Mluvila jsem s kamarádkou a dočkala jsem se záhadného překvapení. Myslela jsem si, že nám někdo ruší signál. Pravda byla mnohem zajímavější. Hanka byla, a vlastně stále je, moje kamarádka od dětství. Zažily jsme toho spolu spoustu. Vždy byla jako moje sestra. Důvěřovaly jsme si, svěřovaly jsme se jedna druhé navzájem skoro se vším a také jsme si pomáhaly, pokud to bylo jen trochu možné. Čast

Vyrůstala jsem ještě v době, kdy se manželství považovalo za svaté a drželo se za každou cenu. Jen moje teta mi dala trochu jiný vzor… Bylo mi asi deset let, když se moje tetička vdávala. Tenkrát jí bylo čtyřicet let a pro mne bylo nepředstavitelné, že zahodila předchozí vztah a ve „stáří“ začala znovu. Je tedy pravda, že teta byla vždy tak trochu na muže, taková koketa. Moje mamka i babička si

Věci mnohdy nedopadnou tak, jak by si člověk představoval. Došlo k tomu, že se Richard, kterého jsem už odmalička tajně milovala, oženil s mou kamarádkou Elou. To se nemělo stát! Oblékala jsem a česala svou nejlepší kamarádku na svatbu s mým nejlepším kamarádem. Ve skutečnosti bylo všechno jinak. Ela nebyla moje nejlepší kamarádka, ale zmije, která mi ukradla Richarda. A Richard nebyl žádný můj

Porazit ten zlozvyk jsem se pokoušela léta a nakonec to vzdala. Kouřit jsem se odnaučila náhodou. Dodnes to považuji za zázrak. Začala jsem ve dvaceti. Chodila jsem s partou kamarádek na čaje, a protože jsem nevěděla, co s rukama, tak jsem si vzala od jedné kamarádky svou první cigaretu. Byla to dlouhá Chesterfieldka a já se tvářila jako americká herečka, seděla jsem nohu přes nohu a kluci mě o

Měla jsem zcela jinou představu o tom, jaké nevěsty si mí chlapci domů přivedou. Jejich osud jsem nemohla ponechat náhodě. Musela jsem proto zasáhnout! S manželem Davidem jsme si přáli dvě děti, syna a dceru. To by bylo ideální! Dvě děti se nám opravdu narodily, ale jsou to synové. Upnula jsem se proto na své budoucí snachy. V nich jsem viděla své potenciál­ní dcery. A snila jsem o tom, jaké bu

Pod vlivem nejrůznějších zpráv, co se na nás valí z médií, jsem podezírala ze zlodějiny člověka, který zase naopak považoval za podvodníka mě. Byly prázdniny, a to si tramvaje v Praze jezdí, jak chtějí. Když se mnou zahnula jiným směrem, byla jsem vzteky bez sebe. Jela jsem z práce pozdě a potřebovala nakoupit. Vyběhla jsem na zastávce ven a koukám, že na protější straně ulice je známý obcho

Do naší rodiny nezapadla, musela jsem se postarat o to, aby to sama pochopila a odešla. Všem se nám ulevilo. Jen bratr pořád lituje, že o první ženu přišel. Každý pořádný chlap si dá sem tam nějaké to pivo a panáčka, tak jsme popíjení mého bratra Lukáše doma nepřikládali žádnou velkou váhu. On si však po vojně našel dalšího koníčka. Začal hrát šipky, a občas mu to i vyšlo. Přišlo nám fajn, ž

Už vím, jak je důležité obklopovat se správnými věcmi. I rozbitý hrnek dokáže zapůsobit na naši náladu a vyvolat hádku. Nikdy jsem neřešila problém prasklého hrnečku nebo nakřáplého talířku. Nevadilo mi, že mám takových „invalidů“ doma spoustu, a nebylo to jen nádobí. Rozbité byly i různé skříňky, sklo v sekretáři prasklé atd. Považovala jsem tyto detaily za malichernost a žila jsem si celke

U nás doma se věřilo, že ta drobná zvířátka chrání rodinný krb. Babička mi kladla na srdce, že pavouky nikdy nesmím vyhnat. Poslechla jsem ji. Většina lidí je nesnáší, dokonce se jich bojí. Ve svém bytě vysmejčí každou skulinu, aby je vyhnali. Nebo dokonce pavouka zabijí. A přitom je to tak užitečné zvíře. Zabít pavouka bylo v naší rodině zakázané. Po generace sehrával roli strážce rodinného št