Když jsem slyšel to hluboké dýchání za sebou, ohlédl jsem se. Nikdo za mnou ale neběžel. Stávalo se mi to pak pravidelně – až jsem je jednou uviděl. Přidal jsem! Cesta, plná vyčnívajících ostrých kamenů, se klikatila a co chvíli stoupala pod ostrým úhlem. Běhal jsem tudy pravidelně už pár let. Nejdříve kvůli přebytečným kilům, později, když jsem zhubl, pro radost. Na vrchol kopce jsem se pac

Záviděla jsem spolužačkám, které měly vzorné tatínky. Protože ten můj mámu i mě brzy opustil a bylo mu podle všeho úplně fuk, co tomu říkáme, a jak se nám daří. Vlastní táta na mě celý život kašlal. Hrozně jsem tím trpěla a záviděla spolužačkám, které měly vzorné tatínky. Mámu jsem tím deptala. Nemohla za to, co byl táta zač, opilec, hráč a holkař, nedalo se s ním žít. Měl to v genech, děda

Je to už hrozně dávno, ale bolestné vzpomínky jsou stále neuvěřitelně živé. Tragicky jsem přišla o bráchu. Mého milovaného bráchu vídám stále před sebou. Byl to mladý, rozesmátý kluk, který se chystal na svatbu. Už se jí ale nikdy nedočkal. Bohužel jeho osud byl kratší, než bychom si všichni přáli. Osud mu zkřížil plány. Příjemně. S o dva roky mladším bráchou Tomášem jsme byli nerozlučná

Mám skvělou kamarádku Libuši. Když jsme byly malé, nechtěli dospělí, abych se s ní kamarádila. Prý měla na mě špatný vliv. Byl to naprostý nesmysl. Poznaly jsme se ve školce. Když jsme šly společně poprvé na procházku, bylo po dešti. Měla jsem krásné nové přezůvky a byla jsem na ně moc pyšná. Líba ale z ničeho nic šlápla schválně do bláta a pak na moje boty. Než se kdo nadál, válely jsme se obě

Moje maminka byla jako mladá moc krásná a chytrá. Jenže byla válka, ona se nešťastně zamilovala a vznikl z toho naprosto neskutečný příběh. Narodila jsem se brzy po válce a prožila jsem podle mě krásné dětství. Byla jsem ale jedináček, a to mě trochu trápilo. Rodiče pracovali a mě měla na starosti hlavně babička. Pamatuji si, že odmalička byl můj vztah s matkou trochu napjatý. Zato tátu jsem mi

Vracela jsem se o půlnoci domů. Zbývalo projet dvě křižovatky, když jsem během čekání na zelenou spatřila podivnou postavu. Stalo se to asi před pěti lety. Vracela jsem se pozdě v noci domů autem. Nebyl téměř žádný provoz, a já tak měla volnou cestu. Řídit v noci jsem se nikdy nebála. Po tomto zážitku se ale leccos změnilo. Zastavila jsem na červenou Byla tehdy zima a u nás na horách už l

Milostné zklamání si může člověk s sebou odnést na onen svět. Zdeněk měl o mě zájem celý život a dával to najevo i ze záhrobí! Ten muž se ucházel o moji přízeň už kdysi dávno v mládí. Neuspěl, ale to ho neodradilo. Ukázalo se, že jeho závislost na mně přesahuje hranice života. Neúnavný nápadník Se Zdeňkem jsem se poprvé potkala na jedné diskotéce, když mi bylo osmnáct let. Zatímco z jeho

Jako dítě jsem žila s rodiči v domě po dědečkovi. Jednoho dne, když jsem usínala, jsem uviděla u skříně tajemnou postavu. Sice od té příhody uběhly už desítky let, ale pořád to mám v živé paměti, jako by se to stalo včera. Bylo mi asi pět let, když jsme se s rodiči přestěhovali do bytu po dědovi, maminčině tatínkovi. Ten zde údajně spáchal sebevraždu. Neměli jsme kam jít a byt byl psaný na mami

Rozvod, stěhování a nedostatek peněz. Na jídlo mi zbývalo jen pár stovek. Jen kvůli dětem jsem se musela postavit osudu čelem a vybojovat si domov! Tvrdit, že moje manželství bylo někdy úplně šťastné, bych s čistým svědomím nemohla. Že jsem udělala největší chybu svého života, jsem věděla už pár dní po svatbě. To, když se na manžela provalila nevěra. Odpustila jsem mu, ale jeho věrnost neměla d

Už jsem ani nedoufala, že se v mém trudném životě změní něco k lepšímu. Až kartářčina věštba mě naplnila nadějí a optimismem. Zprvu jsem nevěřila, ale vyplnila se do posledního puntíku! V posledním roce jsem se stala obětí samých špatných událostí. Po dlouhých letech osamění jsem si našla přítele a domnívala jsem se, že budu konečně šťastná. Nemohla jsem uvěřit, když mi můj milý oznámil, že těž