Kdykoliv přijedu na vesnici, kde jsem vyrůstala, stále se mi vrací ten den, kdy zemřela má kamarádka. A přitom to je už přes padesát let. I dnes to vidím jako včera. I pocit viny je stejně intenzivní. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku. Maruška měla ještě o dva roky staršího bratra Martina. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k

Když jsem si našla konečně chlapa, se kterým mě zase začal bavit život, netušila jsem, jaká překážka bude jeho malá dcera! Našla jsem si přítele, který byl naprosto dokonalý a sedli jsme si od prvního dne. Je jako můj nejlepší přítel a sdílí se mnou nejen pohled na život, ale i některé bláznivé koníčky. Jen tedy přítelova dcera je problémem. Společná vášeň Když jsem se zamilovala do Jáchy

Se sestrou jsme měly vždy skvělý vztah. Samozřejmě, v pubertě se občas objevily šarvátky. Nikdy to ale nevygradovalo tak, jako když zemřela maminka. Moje sestra Ivana je o pět let starší. Když jsem se narodila, byla nadšená. Měla mě prý za svoje miminko, které hýčkala, chlubila se s ním, hrála si se mnou. Když jsme byly obě školou povinné, někdy jsem jí byla přítěží, ale bylo to samozřejmě tako

Těšila jsem se na příjezd vnuků, proto jsem pro ně nachystala místnost v podkroví. Zde jsme pak našli něco neuvěřitelného. Myslela jsem, že dům babičky a dědečka dobře znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Vnuci mě ale přesvědčili o opaku. Našli skrytý pokoj, o kterém neměl nikdo ani tušení. Znali jsme snad každou skulinu Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala se souroze

Stačila jediná noc v tom domě, abych pochopila, že je v něm ukrytá zlá energie. Naštěstí jsem dostala nápad, jak se jí zbavit. Ten dům byl prý prokletý. Lidé v něm měli psychické problémy. A přesto stačilo tak málo – přesunout nábytek, pověsit do dveří zvonečky a rozsvítit kulaté lampy, které by vyzařovaly pozitivní energii. Dlouho se zabývám odhalováním negativní energie v domech. Jsem touto č

Nikdy neztrácejte naději, vždy je tu šance na lepší osud. Náš smutek se před štědrovečerní půlnocí proměnil v neskutečnou radost. Ještě den před Vánoci jsem byla velmi smutná kvůli zdravotnímu stavu svého syna. Byl v kómatu a šance na zlepšení jeho stavu byly mizivé. Pak se ale stalo něco zvláštního, čemu dodnes úplně nerozumím. Autonehoda vše změnila Bude to necelých devět let, kdy se mů

Dcera o mně tvrdí, že jsem takzvaný uklízecí maniak. Jenže sterilní pořádek, který u mě doma panoval, je už minulostí. Zakládám si na pořádku. Snad jsem tím i okolí nepříjemná, ale doma má být uklizeno. Denně luxuji, vytírám, utírám prach. Donekonečna peru ubrusy, záclony, povlaky na peřiny a polštáře. Zkrátka to chci mít doma hezké. Dcera se mi směje, tvrdí, že jsem uklízecí maniak. Odpovídám,

Podivná žena mě zbavila nejen nevolnosti, ale také alergií, které mě trápily dlouhá léta. A stačilo na to záhadné listí a jedna obyčejná věc. Byla jsem městské dítě bez pořádné imunity. Bylo mi osm let, když jsme poprvé přijeli za tetičkou na vesnici. Žila v chaloupce na okraji lesa. Tatínek říkal, že návštěva u ní pro mě bude to pravé dobrodružství a hlavně mi to posílí zdraví. Jenže pobyt u t

Hledala jsem léta marně muže, jehož tvář jsem stále nosila v hlavě. Až jsem jednou spatřila antickou sochu, která mě zasáhla přímo do srdce. Všechny moje vztahy byly předem ztracené. A všechno to byla moje vina. Žádný z partnerů mi totiž nebyl dost dobrý. O svém budoucím muži jsem měla jasnou představu. Kdykoli jsem zavřela oči, vybavila se mi jeho tvář. Nikdy jsem ho nepotkala, přesto ho moje

Bylo mi jen třináct let, když zemřela. Vždycky mi říkala, že mě bude chránit. Když jsem se jednou málem propadla pod led, maminka se ozvala. Bylo ticho. Příroda mlčela jako zakletá. Stála jsem na židli a pomáhala tátovi se zdobením stromečku. Ten rok byly pro nás vánoční svátky smutné! Umřela nám maminka. S rakovinou bojovala dlouho a statečně, ta podlá nemoc ale nakonec zvítězila. Bylo mi t