Stalo se to v dětství, když jsme byli se školou na lyžařském výcviku. Kolem chaty chodila po setmění divná bytost. Bylo to zvíře, nebo člověk? Tento příběh se stal v mém mládí, konkrétně v sedmé třídě, když se jezdilo na povinné lyžařské výcviky. Jako třída jsme byli skvělá parta a moc jsme se těšili na týden strávený na horské chatě, kde budeme od rána do večera jezdit na běžkách, na lyžích ne

Nikdy jsem se o horoskopy moc nezajímala, četla jsem je jen pro zábavu a nebrala je vážně. Pak se ale stalo něco, co mě přesvědčilo, že fungují. Narodila jsem se v rodině, kde otec byl vojákem z povolání. Výchova byla drsná, neměl za mák empatie a my s ním zažívali chvíle hrůzy. Byla jsem ráda, když jsem v osmnácti vypadla z domu a našla si partnera Jardu. Zdál se mi milý a pozorný, ani ve snu

Objevil se u nás doslova přes noc. Dcera se z něho radovala. Nikdy jsme nezjistili, kdo ho postavil. A co víc? Ten sněhulák se choval vážně podivně. Obleva přišla naráz. Nečekaně. Po několika týdnech mrazu, který svíral krajinu jako železný svěrák, začaly rampouchy, visící na okapu, plakat. Tály! Souvislá bílá pokrývka odhalila zelené ostrůvky poválené trávy. Před naším domem se na silnici rozl

Vzpomínám si, jak jsme Terezu jako malou pozorovali s manželem, jak si hraje s hračkami. Můžu se dívat pouze na fotky. Ona tu už není. Byla to holčička plná života a zvědavosti. Když vyrostla, byla stále tou samou Terezkou, jen místo hraček měla velké sny. Srdce mi bilo, když mi řekla, že jede na dovolenou do Afriky. Říkala, že tam chce pomáhat dětem, vidět jiný svět. Byla jsem hrdá, ale tak

Je mi 65 let, ale někdy mám pocit, že mám za sebou snad dva životy. Hlavně posledních pět let jsem prožila v slzách, protože mne podrazil ten nejbližší. Můj syn. Celý život jsem byla poměrně bezstarostná. Žila jsem v krásném bytě, vychovávala jsem syna, měla jsem práci, přátele a manžela. Ani po rozvodu to nebylo špatné, neměla jsem v sobě hořkost. Zkrátka už to nebylo ono, tak jsme šli od sebe

Krůček mě dělil od jisté smrti, nebýt pohotové reakce všímavého řidiče. Ležela jsem vedle vozovky a loučila se s životem. Na cestě jsem najednou nemohla už dál. Zatočila se mi hlava a pak už jsem ležela na zemi. Do lesa, kam jsem vyrazila zkratkou, se už nedostanu. Všechno se zastavilo Nemohla jsem se hýbat! Vteřiny se vlekly a splývaly v minuty a snad i hodiny. Asi mi to jen připadalo, a

Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat. Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku. Čtyři děti daly zabrat Podařil

Se smrtí mojí sestry jsem se smiřovala velice těžko. Jednou v noci, když jsem nemohla spát, se mi zjevila v podobě anděla. Po mnohaleté zkušenosti vím, že existuje síla, která překoná i smrt. Je to láska a souznění duší. Spojení s mojí milovanou starší sestrou dokázalo překonat pocit velké ztráty. V podobě krásného anděla v bílé záři se mi zjevuje každý rok před Vánoci. Nejlepší sestra Ve

Kdysi jsme s kamarádkou vyrazily na Dušičky na hřbitov, který se nachází vedle zámku. V něm prý kdysi žila šlechta. Vždycky, když mi babička s dědou vyprávěli nějaké strašidelné historky, strachy jsem se schovávala pod peřinu. Jenže po čase jsem z toho vyrostla a věřila jen v to, co jsem viděla a dalo se to normálně vysvětlit. Když mě ale jednou kamarádka Věra vzala na hřbitov, změnila jsem náz

Když jsem přišla o svého starého psího kamaráda, šla jsem mu na Dušičky dát svíčku na hrobeček. Spatřila jsem tam něco nečekaného. Artura jsem si vzala z útulku hned po rozvodu a celých čtrnáct let to byl můj velký parťák. Každý majitel psa má asi pocit souznění nebo silného pouta se svým pejskem a je to pochopitelné. Já to neměla jinak. Myslím si, že naše duše se měly setkat. Artur mi dvakr