Manžel Zdeněk pro mě znamenal absolutně všechno. Když zemřel, těžko jsem se z jeho náhlé smrti vzpamatovávala. Uplynulo pár měsíců, když se mi při cestě po schodech v našem domě stala nevysvětlitelná věc. Zaslechla jsem podivné kroky, a dokonce viděla stín nějaké bytosti. Šlo snad o přízrak mého zesnulého chotě? Se Zdeňkem jsme byli manželé dvaatřicet let. Řekla bych, že jsme si byli souzeni.

Teta Libuše byla tak trochu zvláštní, povídala různé příběhy, kterým nikdo nevěřil. Jednou v noci jsme ale se sestrou zjistily, že mluví pravdu. S mojí mladší sestrou Luckou jsme často jezdily za tetou Libuší – sestrou našeho tatínka. Co si jen pamatuji, tak vždy měla pověst bláznivky, protože se nikdy netajila tím, že mluví s mrtvými a prý má ve sklepě ducha. Strašidelné příběhy My dvě s

Jela jsem navštívit dědu, aby nebyl sám. Zjistila jsem, že má v obýváku postavenou babiččinu urnu. Následovalo něco děsivého. Když děda ovdověl, jezdili jsme ho všichni z rodiny pravidelně navštěvovat. Já tam zamířila na týden a hned první noc mě dost znervózňovala babiččina urna obklopená fotkami, která stála uprostřed obýváku. Pak jsem viděla i další věci, které by mi asi nikdo neuvěřil. O

Dělá mi velkou ostudu. On, bývalý profesor na střední škole! Vždycky jsem na něho byla pyšná. Chlubila jsem se, jak dobře si spolu žijeme. A teď? Brzy ráno se oblékne do montérek a vyráží do ulic! Na sobě má prapodivné oblečení. Oranžové montérky, stařičkou bundu a kulicha po vnukovi. S bambulí! Nohy obuté do děsivých pracovních bot. Popadne obrovskou tašku, co vypadá jako z nějakého ubrusu, a 

Naše rodina je posedlá domácími mazlíčky. Pamatuju si to už jako malá a vlastně nikdy nebyl náš dům bez nějakého čtyřnohého miláčka. Když se s námi rozloučil voříšek Bobo, kterého si máma vzala z útulku, bylo to smutné. Máma říkala, že už nikdy žádného pejska nechce, což bylo pro všechny veliké překvapení. Prázdný dům byl smutný Respektovali jsme smutek mámy, ale stejně jsme věděli, že to

Moje sestřenice byla vždy na peníze, a tak se nezdráhala uzavřít smlouvu s temnými silami. Jenomže za to zaplatila tu nejvyšší cenu. Kdybych se s tím sama před několika lety nesetkala, nevěřila bych, že je něco takového opravdu možné. Zjistila jsem, že příliš velké sobectví může člověka přivést až k branám smrti. Kvůli životním výhodám a bohatství byla moje příbuzná ochotná spojit se i s peklem

Po rozchodu jsem se přestěhovala do nového bytu. Jedné noci jsem tam zažila zvláštní věc. Slyšela jsem kroky, které přicházely z lodžie. Nový třípokojový byt s lodžií se mi moc líbil. Moderně jsem si ho zařídila a pěkně si v něm žila. V domě nežilo ani moc nájemníků, panoval tam vesměs klid, což se mi také líbilo. Jedinou nevýhodou byla pouze absence výtahu, ale protože jsem bydlela ve druhém p

Zvláštní postava a zamčený hřbitov mi připravily strašidelný zážitek, na který nikdy v životě nezapomenu. Nikdy jsem neměla hřbitovy ráda, už jako malá jsem se tam cítila stísněně. Ale musela jsem tam s mámou chodit pravidelně – na Dušičky i o Vánocích. Když jsem dospěla, řekla jsem mámě, že ráda zavzpomínám na babičku s dědou zapálením svíčky, ale doma, hezky v klidu. A od té doby mě tam naště

Už se na mě ani nepodíval, natož aby mi dal polibek. Snažila jsem se marně, ale stále jsem doufala v nějaký zázrak. Až návštěva kartářky mi otevřela oči. Připadala jsem si trapně. Svádět chlapa, který sedí jen v nátělníku u kuchyňského stolu a popíjí z lahve to svoje pivo. Místo toho, abych se mu vysmála nebo ho normálně sjela, jsem ho stále milovala. Toužila jsem po něm navzdory jeho zanedb

Kamarádčino pohoštění ve mně vzbudilo rozpaky. Stále si stěžovala na nedostatek peněz, a teď mi nabízí menu jako z interhotelu! Na moje všetečné otázky zprvu vůbec nereagovala. Zakousla se do chlebíčku s krevetami a mlčela. Ale nenechala jsem se odbýt. Když jí to došlo, s povzdechem se přiznala: „Já tohle všechno ukradla,“ řekla a pokračovala: „Chtěla jsem tě ohromit!“ Přiznala se mi Zača