Když se ohlédnu zpátky, vzpomínky na mé dětství jsou jako roztrhané střípky, které nikdy úplně nedají dohromady celkový obraz. Přesto, i když se snažím vzpomínat, mám pocit, že někde v hlubinách té minulosti je stále něco, co mi uniká. Měla jsem rodiče, kteří mě milovali. Svět se změnil tak náhle, když jsem je ztratila jako malá. Byla jsem dítě, ale na to nikdy nezapomenu. Den, kdy se zastav

Měla jsem sestru Lucii. Byla mladší, ale v mých očích vždycky byla ta silná, odvážná. Já jsem byla spíš opatrná. Ne však na ni. Vždy jsme si rozuměly. Byly jsme jako dvě poloviny jednoho celku. Já jsem ji chránila a ona mě držela nad vodou, když jsem měla pocit, že svět na mě padá. Všechno se změnilo, když mě zradila. Nyní sedím v prázdném pokoji, který jsme dřív sdílely, a přemýšlím, jak k 

On byl můj život. Dnes je mi 70 let a nevím, jak existovat. Bez něj. Kdysi jsem byla vděčná, že mi osud dopřál takového partnera. O to je horší dnešek. Můj život byl dlouhá léta spojený s ním. Markem. Byli jsme spolu od našich dvaceti let. Nikdy jsem neměla potřebu hledat nic nebo někoho jiného. Když jsme se potkali, byli jsme dva mladí lidé plní snů a ambicí. On byl tichý, zádumčivý, ale měl v

Vše nasvědčovalo tomu, že jsem udělala štěstí. Vdát se Rakouska bylo terno. Měla jsem bohatého manžela, ale životní láska to nebyla. Táta vždycky říkal, že jediný rodinný poklad jsem já. Měla jsem hezké dětství, ale trpěla jsem mindráky, protože spolužačky chodily lépe oblečeny a bydlely v hezčích bytech. My jsme doma žili takříkajíc z ruky do úst. Tehdy jsem si ty komplexy nepřipouštěla, dnes

Po letech se z milé a krásné princezny, kterou si syn bral, vyklubala hádavá čarodějnice, která se nestydí zatahovat do sporů a hádek své děti. Svou ženu si bral náš syn Martin před patnácti lety, bylo mu tehdy třicet let, jí o sedm let méně. Brát se „nemuseli“, dcera se jim narodila rok po svatbě a po ní následoval syn. Když jsem svou snachu poznala, na první pohled mě na ní zaujala pohoda a s

Zbavit se té neřesti je těžké. Ničíte si zdraví, obtěžujete tím okolí, a navíc cigarety stále zdražují. Mě zbavila letité závislosti osudová rána. Proč jsem to jen zkusila? To si říká asi každá kuřačka, když se snaží své závislosti zbavit. Ani já nebyla výjimkou. Pamatuji si dobře, že mě naučil kouřit můj první kluk, se kterým jsem chodila na diskotéky. Byla jsem mladá a bez valného sebevědomí.

Mé schopnosti se spustily najednou a nečekaně. Až do té doby jsem netušila, že nějaké mám. Pod stromeček jsem dostala vykládací karty vlastně původně z legrace. Jako dítě jsem si ráda hrála se kartami. Měli jsme doma takové ty klasické žolíkové. Snažila jsem se je vykládat, věštit budoucnost, předpovídat různé události, lásku a hlavně, kdo bude zkoušený ve škole. Nikdy mi to nevyšlo. Ani jednou

Jen co starý pán zemřel, rozezněl se naší vesnicí smutný hlas kostelního zvonu. Spustil se sám od sebe. Nemohli jsme to pochopit, tou záhadou žilo dlouho celé okolí. Bylo přesně půl druhé odpoledne, když ten muž zemřel. V ten samý okamžik se rozezněl umíráček v nedalekém kostele, který byl dominantou celé vesnice. Pan farář, který dal mrtvému poslední pomazání, se polekaně ohlédl směrem, kterým

V modlitbách jsem prosila o pomoc a byla vyslyšena. Podivný sen mi poradil, co mám dělat, aby naší rodině bylo lépe. Všechny rady jsem uposlechla. Měla jsem velké problémy s páteří už jako malá holka. Když jsem končila základní školu, byla jsem dokonce pár týdnů v lázních, kde jsem musela rehabilitovat. S věkem se moje potíže ale jen horšily a k nim se přidávaly problémy další. Moje dcera poděd

Rozvod byl rychlý, neměli jsme děti, domek byl manželovy rodiny. Odešla jsem tehdy pouze s batohem a kufrem. Něco velmi důležitého jsem tam však nechala. Naše manželství se nevydařilo. Když nás opustila zamilovanost a spadly růžové brýle, zjistili jsme, že jsme každý jiný, máme jiné představy o životě, jiné plány. Moje máma mi dokola tvrdila, že se časem sžijeme, ale to se nestalo. Kromě domku,