Tu starou televizi jsme si nechali jako památku. Nefungovala. Jednou v noci se ale na obrazovce objevily záhadné obrazy.

Nevysvětlitelné zážitky nám mohou přinést i zdánlivě nevinné a obyčejné předměty, do kterých bychom to vůbec neřekli. Jednoho dne jsme se s manželem Kamilem stali svědky toho, že památka po tetičce skrývá záhadnou energii.

Dědictví po tetičce

Stará televize nám přinesla nečekané chvíle hrůzy, na které nikdy nezapomeneme. Manžel se tehdy domníval, že jde o poruchu v ovzduší, pravda však byla docela jiná – děsivější. Moje teta žila poslední roky svého života osaměle, poté, co ovdověla. Děti neměla.

Já a můj manžel jsme jí hodně pomáhali, starali jsme se o ni, často jsme ji navštěvovali. Nejspíš proto nám odkázala celý svůj majetek, včetně malého bytu, který měla v osobním vlastnictví.

Když jsme ho s Kamilem, mým mužem, přišli vyklidit, bylo jasné, že to nebude práce na jeden den, ale že to bude záležitost několika víkendů. Chtěli jsme pak byt prodat, ale předtím jsme ho chtěli zrekonstruovat.

Vzpomínka na dětství

Převážná většina toho, co jsme v bytě po tetičce našli, byla nepoužitelná. Jednalo se například o různé kuchyňské věci nebo kýčovité suvenýry, které vesměs skončily v kontejneru.

Co mě však zaujalo, byla malá přenosná černobílá televize. Pocítila jsem k ní nostalgický vztah, připomínala mi totiž, jak jsem na podobném přístroji kdysi na chatě u známých sledovala v dětství pohádky.

Pouze ozdobný předmět

Zjistila jsem, že televizor dosud funguje. Přemluvila jsem proto Kamila, abychom si televizi odvezli na naši chalupu. Nic proti tomu nenamítal.

Nebyli jsme sice zvyklí dívat se tam na televizi, a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, jestli tam bude signál, ale za pokus mi to stálo. Ukázalo se, že signál tam skutečně není, takže z televize po tetičce se stal vlastně pouze ozdobný předmět.

Nijak mi to ale nevadilo, do našeho obývacího pokoje televize pěkně zapadala. Během prvních několika pobytů na chatě se kolem té televize nikdy nestalo nic zvláštního. Pak přišel onen osudový víkend, který mě opravdu vyděsil.

Vzbudil mě divný pocit

Šli jsme si tehdy s Kamilem lehnout docela pozdě, protože jsme hráli karty a popíjeli víno a čas uběhl překvapivě rychle. Já jsem vždy spala celkem tvrdě.

Tentokrát jsem se ovšem vzbudila ve dvě ráno. Připadalo mi, že se něco divného děje, ale nedokázala jsem si ten pocit nikam zařadit.

Vloupali se k nám?

Pak jsem si uvědomila, že slyším podivné zvuky z pokoje, kde jsme měli krb. Pomyslela jsem si něco o zlodějích. Cítila jsem spíš naštvání než strach. V onom pokoji se nacházela i ta stará televize. Šla jsem se tam tedy podívat a málem se mi podlomila kolena.

Z televize vycházely záblesky

Spatřila jsem, jak z obrazovky televizoru vycházejí podivné záblesky. Vzápětí se objevilo nějaké vysílání, které působilo hodně starým dojmem. Byla jsem v šoku i proto, že televize vůbec nebyla zapnutá v zásuvce a neměla ani anténu.

Jak tedy mohla fungovat? Rychle jsem šla vzbudit Kamila. Ale ani on si nedovedl ty podivné jevy vysvětlit. Vyděsily ho stejně jako mě.

Vysvětlení jsme nenašli

Manžela pak napadlo, že možná televize fungovala i na nějaké baterie, ale když později ztichlý přístroj prohledal, nic takového nenašel. Ta záhada se opravdu nedala vysvětlit.

Jak mohla televize bez antény a bez přívodu proudu znázorňovat nějaké obrazy? Na to jsme prostě odpovědi nenašli. Do rána jsme toho už moc nenaspali.

Pojistky vypadly

Druhý den přišel manžel s teorií, že se mohlo jednat o nějakou poruchu v ovzduší. Oba jsme tomu nakonec uvěřili, protože to bylo nejlepší vysvětlení, které nás mohlo uklidnit. Bláhově jsem si myslela, že tím to je vyřešené.

Večer se ale všechno opakovalo, a to ještě s větší intenzitou. Tentokrát došlo i k tomu, že vypadly pojistky a nešly nahodit, takže jsme na záhadné útržky filmů v televizi hleděli potmě. To nás s manželem dovedlo k definitivnímu rozhodnutí se přístroje zbavit.

Opravář nepomohl

Ještě předtím se ale Kamil rozhodl zanést televizor k jednomu starému opraváři, kterého znal z minulosti. Od něho se dozvěděl, že jde o naprosto nefunkční věc, a když mu Kamil řekl, že televize hrála, vysmál se mu.

Manželově historce zkrátka neuvěřil, nejspíš si myslel, že manžel žertuje. Odpovědí, které by nás uklidnily, jsme se tedy nedočkali.

Skončila ve sběrném dvoře

Dodnes jsme s Kamilem nepochopili, jaká záhadná energie mohla televizi po tetičce pohánět. Na chatu jsme ji každopádně už vracet nechtěli, nemohla bych tam přebývat s předmětem, kterého bych se bála.

S těžkým srdcem jsme se proto toho tajemného dědictví zbavili a televize skončila ve sběrném dvoře.

Lucie V. (60), Hradec Králové