Babička mi dala ten kamínek jako amulet. Na dovolené mi najednou připomněla, abych si ho nezapomněla vzít. A to nás zachránilo.

Oslavila jsem pětadvacáté narozeniny a těšila se na dovolenou. Kazila mi to jen skutečnost, že mi zemřela babička. Byla jsem zapálená do jógy. Zatímco se mi rodina smála, babička má slova o józe hltala. Darovala mi kamínek, který našla v lese.

Říkala, že je výjimečný. Já tomu taky věřila, nosila jsem ho při sobě – a vzala si ho i na tu dovolenou do Itálie.

Vítání slunce

S partou jsme měli zajištěné ubytování a jasný plán – dopoledne lehčí výlet, odpoledne koupání, večer bar. Já jsem ráno navíc vítala slunce. První dny jsme si užili. Náš kamarád Petr ale pořád vymýšlel náročné cesty.

Ten den ráno jsem vyběhla uvítat slunce jako obvykle. Seděla jsem, zavřené oči a poslouchala moře. A do toho najednou slyším hlas babičky: „Nezapomeň na amulet!“ Dala jsem si ho do kapsy hned, jak jsem se vrátila na pokoj.

Ozvala se zas

První dvě hodiny jízdy to šlo. Pak se ale najednou objevily skály a prudký sráz k moři. „Ty balvany na skalách moc nedrží,“ poznamenala jsem. „Vždyť tu jezdí tolik aut,“ uklidňovali mě ostatní.

Zrovna jsem jela jako první, když jsem ve větru uslyšela zase hlas babičky: „Stůj!“ Prudce jsem zabrzdila. Všichni za mnou se museli zastavit taky. Za námi se objevil náklaďák. Nechali jsme ho přejet, když v tom se to stalo.

S rachotem se ze skály zřítilo několik kamenů a dopadly těsně před nás. „To bylo teda o fous,“ vydechli všichni. „Ještě, že Lidka zastavila!“ Že mě varoval hlas mrtvé babičky a ochránil její amulet, jsem samozřejmě nikomu nepřiznala.

Ludmila (57), Příbram