Domů     Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života
Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný.

Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konceptu.

Snad jen překrásný černooký asistent, kterého jsem sem tam potkávala u automatu na levnou rozpustnou kávu. Už jen pohled na něj mě nutil zrychlit, jen aby neuviděl zrádný ruměnec a nevšiml si astmaticky zrychleného dechu.

Zároveň v jeho blízkosti a přitom plná odvahy a smyslnosti jsem byla jen ve svých snech. A to bylo všechno. Odborní asistenti nás totiž nic neučili, neměli právo zkoušet a tak byl můj idol opravdu jen prchavou vidinou.

To léto mě čekalo poslední kolokvium a pak už jen dva měsíce volna. Když jsem se ráno chystala, připadala jsem si jako samuraj, který obléká rodovou zbroj. Slavnostní  šaty jsem měla jen jedny a ve zkouškovém období jsem je zapínala každé tři dny.

Byl to takový pravidelný rituál. Neméně naučeně jsem pak usedla před kabinet a zdravila kolegy. Přitom jsem si všimla kamarádky, která hned začala horečně gestikulovat:

„Osolsobě prý nemá čas zkoušet. Tak to za něj musel vzít ten mladý asistent. Už vyrazil pět lidí. Je to pěkně nefér, vždyť ani netuší, co nám starý pán zadával za literaturu!“

Nevěnovala jsem jí pozornost. Sabina byla hodná, ale trochu hysterická. Copak není jedno, kdo nás bude zkoušet? Buď je student připravený a nebo není. O tři minuty později už mi to tak nepřipadalo.

Dveře se totiž otevřely a v nich stál nikoli asistent, ale můj asistent. Podíval se na mě a řekl:

„Slečno Kuklínková, pokud mohu poprosit…“

Kolena se mi proměnila v rosol a hrůzou jsem zapomněla dýchat. Ani mě nezarazilo, že zná mé jméno.

Omámeně jsem vplula do kabinetu a skoro omdlela do širokého křesla. Na otázky jsem odpovídala zajíkavě a vůbec jsem měla pocit, že ze sebe dělám pitomce. Ten nádherný muž se na mě, chudák, nedokázal ani podívat.

Zjevně si říkal, co že jsem to za pitomou slípku. Zodpověděla jsem sice všechny otázky, ale rozhodně ne s bravurou, kterou bych od sebe očekávala. A zjevně jsem nebyla sama:

„Slečno Andreo, to nebylo špatné, ale také ne dokonalé. Nerad bych vám kazil průměr, a tak bych si vás dovolil pozvat ještě na září,“ zakončil zkoušející můj trapný výstup. Posmutněle jsem kývla a vyklopýtala na chodbu.

Svářely se ve mně zcela protichůdné pocity. Na jednu stranu mi bylo líto, že jsem kolokvium neudělala, ale ve skutečnosti by stačilo zvednout telefon či napsat a asistent by mi patřičný počet kreditů udělil. Šlo jen o známku.

Takhle jsem vlastně získala možnost vše dopilovat. Celé léto jsem proto pilně studovala. Jediná přestávka, kterou jsem si dopřála, padla na nákup nových šatů. V září jsem pak v oblečení pro princeznu a s vědomostmi profesora vyrazila na zkoušku.

Jenže ouha, pan asistent celou zkoušku zkoumal špičky mých taktéž nových a krásných střevíčků a kladl mi otázky, které by nezodpověděl ani ten domnělý zasloužilý akademik. Obstála jsem, ale nikoli se ctí.

Na konci setkání jsme se tedy dohodli, že se v průběhu září ještě setkáme a já doladím, co jsem zanedbala. Následovalo další studium podpořené dalším nákupem. Nyní jsem již byla přesvědčená, že neexistuje nic, čím by mě vyvedl z míry.

Poslední peníze padly na ty nejkrásnější šaty na světě a já nastudovala vše, co se nastudovat dalo. S klidem a sebevědomím jsem mu hleděla do těch nádherných černých očí.

Sice jsem si připadala jako jogín, který hraje na píšťalku kobře, ale neuhnula jsem ani o píď. Na vše jsem odpovídala klidně, vyrovnaně, přesně a s přehledem, který mi daly ty měsíce a měsíce studia. Když jsem skončila, byla jsem se sebou dokonale spokojená.

Za to pan asistent vypadal jako hromádka neštěstí. Zbortil se sám do sebe, hlavu ukryl do dlaní a když konečně promluvil, rezonovalo mu v hlase nelíčené zoufalství.

„Ano, to bylo perfektní. Bylo to perfektní a já přišel o poslední záminku, pod kterou jsem se s vámi mohl vídat. Byla jste skvělá už napoprvé. Promiňte mi to, Andreo.“ Pak, aniž by čekal na mou odpověď, rychle odešel. Zůstala jsem v jeho pracovně a seděla celá zkoprnělá a neschopná pohybu.

Všechno najednou dávalo smysl a to ten nejsladší smysl na světě. Celou dobu mě miloval! Jako blázen jsem se rozběhla univerzitní chodbou. Vysoké podpatky mi pohyb dost komplikovaly, a tak jsem ho dostihla až u automatu na kávu.

Stál tam jako učiněná hromádka neštěstí. Popadla jsem ho za ramena, otočila čelem k sobě a dlouze a vroucně políbila. Na tváři mě zaškrábaly jeho vousy a ústa mi naplnila slaná chuť slz. Zbytečných slz. Čekala nás totiž na nejkrásnější a nejromantičtější láska našeho života.

Andrea, Brno

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
3.5.2024
Nikdy jsem moc nevěřila na takové to věštění, magii a další věci. Ale kamarádka mne jednou vzala za kartářkou. Ke své škodě. Neměla to dělat. S Gábinou jsme se poznaly na vysoké a od té doby jsme byly kamarádky. Rozuměly jsme si ve spoustě věcech, avšak já třeba byla víc při zemi než ona, takže i proto ona věřila horoskopům, milovala tajemno. Gábina byla i větší romantička, snila o lásce z tele
3.5.2024
Vypadalo to, že zůstanu na ocet. Máma se domnívala, že kdybych se lépe oblékala a nevypadala jako strašák do zelí, třeba by si mě někdo všiml. Já ale byla srdcem i duší tramp. Pokaždé na Prvního máje si přečtu Máchovu báseň Máj. Třeba nejsem sama, možná to dělá i někdo jiný, říkávala jsem si. Byla jsem osamělá duše a trávila svátek zamilovaných či Svátek práce, chcete-li, vždy stejně. Ráno povi
2.5.2024
Děláme si starost o naši dvanáctiletou vnučku. Nechtěli jsme jí sociální sítě zakázat, radši jsem se s nimi sama naučila a vymyslela malou lest. Naše Kačenka, stejně jako její kamarádky a spolužačky a obecně vrstevnice, miluje brouzdání po internetu. Neustále si něco ťuká na počítači nebo mobilu, který dostala od rodičů. Před časem z ní vypadlo, že si založila účet na jedné sociální síti a nahr
1.5.2024
Tolik jsme se těšili, jak si budeme užívat volna. Ale když ta chvíle přišla, můj muž mi začal chřadnout před očima. Musela jsem něco udělat! Do důchodu jsme se s manželem těšili, ty poslední roky v práci nás už oba zmáhaly. Snili jsme o tom, jak budeme cestovat a užívat si života, věnovat se vnoučatům, a že si snad dokonce uděláme univerzitu třetího věku. Jenže když ta chvíle konečně přišla,
29.4.2024
Když jsme se se sestrou přestěhovaly zpátky do domku po našich rodičích, okukoval nás zpoza plotu pěkný chlap. Nenapadlo nás, že se z něho stane jednou taková noční můra. Byl samá ochota, že prý když něco budeme potřebovat, je nám k službám. Máme svá tajemství Pořád vyzvídal, jak je to možné, že takové pěkné ženské jsou v domě samy. Nějak se nám nechtělo vytahovat naše životy před neznámý
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kamenné řady u Kounova: Vyzařují tajemnou energii?
enigmaplus.cz
Kamenné řady u Kounova: Vyzařují tajemnou energii?
Řady tvořené více než 2000 neopracovanými kameny s nejasným posláním jsou dnes největší megalitickou památkou Česka. A zřejmě také jednou z našich největších záhad. Jeden z nejzáhadnějších kamennýc
Měsíční kamínek splnil tajné přání?
skutecnepribehy.cz
Měsíční kamínek splnil tajné přání?
Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Splnil snad kamínek na mém krku moje slova? V  tom malém městečku na jihu Moravy jsme se ocitli s přítelem náhodou. Ten kámen na tržišti mě zaujal hned, jak jsem ho uviděla. Když jsem ho vzala do ruky, už jsem se ho nemohla vzdát.
Elvis Presley: Legendární Král Rock’n’Rollu
epochaplus.cz
Elvis Presley: Legendární Král Rock’n’Rollu
Život krále rock’n’rollu, Elvise Presleyho, byl plný vzestupů a pádů, které ho katapultovaly na vrchol slávy, ale také ho stály život. Jeho nekonečná vášeň pro hudbu a osobitý styl se staly ikonickými pro celou éru. Od chudých začátků v Mississippi po oslnivé vystoupení ve slavném pořadu Comeback 1968, Elvis zanechal nezaměnitelnou stopu ve světě hudby.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Asijské nudle s vepřovým masem
tisicereceptu.cz
Asijské nudle s vepřovým masem
Co nesmí chybět v žádném asijském pokrmu? Především chilli, které dodá pokrmu ten správný říz, čerstvé bylinky, křupavá zelenina a sezamová semínka. Suroviny 200 g vepřových nudliček (například
Jak se pářili termiti před 40 miliony lety?
epochalnisvet.cz
Jak se pářili termiti před 40 miliony lety?
Vědci nalezli v třetihorním baltském jantaru důkazy, že nejen vzhled hmyzu, ale také jeho chování je konzervováno desítky milionů let. Přibližně před 40 miliony let se termití pár druhu Electrotermes affinis zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu a navždy zůstal uvězněn ve zkamenělém jantaru. Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla
Časté užívání marihuany může zvyšovat riziko infarktu, naznačuje studie
21stoleti.cz
Časté užívání marihuany může zvyšovat riziko infarktu, naznačuje studie
Podle studie zveřejněné v časopise The Journal of the American Heart Association je u lidí, kteří často kouří marihuanu, vyšší riziko infarktu a mrtvice. Článek je analýzou každoročního průzkumu ameri
Zámek Kynžvart: Dřevomorka už dávno neřádí
epochanacestach.cz
Zámek Kynžvart: Dřevomorka už dávno neřádí
Zámek Kynžvart je vystavěn v kombinaci klasicismu a empíru a od roku 1828 v něm sídlilo muzeum, jedno z nejstarších v Čechách. Býval letním sídlem hraběte a diplomata poloviny 19. století Klemense Metternicha, a proto se v něm také odehrálo mnoho významných setkání evropských politiků. Navštívil ho ale například také básník Johann Wolfgang Goethe. Poté, co byl zestátněný zámek v roce
Zemřela herečka Simona Postlerová (†59)
nasehvezdy.cz
Zemřela herečka Simona Postlerová (†59)
V křehké tmavovlásce Simoně Postlerové (†59) byla vždy ohromná síla. Musela se rozloučit se životní láskou. Čelila i dalším vážným problémům, přesto se stále usmívala. Kdyby se vyplnil její dětský
Nenávist a intriky zkrotila růžová barva
nejsemsama.cz
Nenávist a intriky zkrotila růžová barva
Nikdy bych nevěřila, že se ta zlá holka někdy změní. Byla sobecká, povýšená, nikomu nepřála nic dobrého. Jednou změnila šatník a stal se snad zázrak. Už jako malá bývala Martina zlá a sobecká. Slyšela jsem o ní jen to nejhorší, a to nejen od spolužaček, ale i od její starší sestry Agáty. Byl to užalovaný, rozmazlený fracek. V dětství si vybrečela
V Dubaji plánují vysadit 100 milionů stromů. Pomůže to dostatečně v kompenzaci emisí uhlíku?
iluxus.cz
V Dubaji plánují vysadit 100 milionů stromů. Pomůže to dostatečně v kompenzaci emisí uhlíku?
Připravte se na novou podobu Dubaje. Město, které již teď září jako drahokam na Blízkém východě, nyní plánuje projekt, který ho nejen povznese, ale také obohatí jeho ekosystém. Dubaj Mangroves, ambici
7 zásadních momentů v dějinách Afroameričanů: Prezident poslal proti rasistickému guvernérovi vojáky
historyplus.cz
7 zásadních momentů v dějinách Afroameričanů: Prezident poslal proti rasistickému guvernérovi vojáky
V ulicích Birminghamu v americké Alabamě je opět rušno. Nejdřív je slyšet rána a pak jako domek z karet padá k zemi jeden příbytek afroamerické rodiny. Následně je zdemolován kostel, v němž se černoši setkávají. Obyvatelé tmavé pleti v „Bombinghamu“, jak se městu v 50. a 60. letech minulého století říká, nejsou před řáděním Ku-klux-klanu v bezpečí.