Domů     Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
5 minut čtení

Byl to můj nevlastní bratr. Když mi ho bylo moc líto, opakovala jsem si to slovo nevlastní stále dokola. Ale nepomáhalo to.

Ještě dnes se mi v noci zdá, jak slyším zoufalý řev mého nevlastního bratra Rudy za zdí našeho domu, kde v dílně přistavené k baráku mlátí můj nevlastní otec svého syna z prvního manželství řemenem. Přes záda, nohy, po celém těle.

Ruda mi pak vždy ukazoval podlitiny, které byly prakticky po celém těle. S hrůzou jsem na ty rány koukala a tekly mi slzy. Ruda už nebrečel, byl rád, že to skončilo a má teď zase na chvíli klid. Radim nebyl můj otec a snad proto si na mě nedovolil.

Nedotkl se mě vůbec a s mou mámou se jen občas pohádal, ale také jsem si nikdy nevšimla, že by ji uhodil, nebo do ní třeba jen strčil. Všechnu svou frustraci, všechny mindráky a každou zlobu, která na něj kdy přišla, si vybil na svém vlastním synovi.

Mlátil ho pravidelně

S odstupem času to vlastně nechápu ještě víc. Vždyť já jsem nebyla jeho, já jsem byla za cizí krev, ale otčím bil jen své dítě.

Jakoby mu vyčítal, že mu zkazil život, nevím a už se ho na to nezeptám, ten člověk je na pravdě boží a dlužno dodat, že se spousta lidem ulevilo.

Rudovi ale ani moc ne, dokonce jsem měla pocit, když jsem ho po smrti jeho otce ve vězení navštívila a sdělila mu tu zprávu, že ho to naštvalo nikoliv proto, že táta umřel a už ho nemá, stejně jako mámu, která je oba opustila ještě když byl Ruda miminko, ale proto, že nestihl říct svému otci, co si o něm myslí a nějakým způsobem se mu pomstít za všechna ta příkoří, která utrpěl jako kluk.

Jeho otec Radim ho mlátil každý týden až do doby, než se Ruda osvobodil díky tomu, že se dopustil nějakých opakovaných krádeží a odvezli ho do diagnostického ústavu.

Tady byl najednou mnohem šťastnější, ale psal mi dopisy, kde pořád zdůrazňoval, že je škoda, že tam nejsem taky, z čehož jsem ovšem měla pocity poněkud smíšené, protože já mám sice Rudu ráda, ale do nějakého pasťáku bych jít nechtěla a to ani kvůli němu.

Stačilo málo

Zvláštní věc se stala s tím otčímem Radimem, když přišel o svého fackovacího panáka. Najednou jakoby ztratil energii a stal se zádumčivým, ve své dílně se zavíral na stále delší dobu a mámu nechával samotnou doma koukat na televizi, nebo si číst.

V zásadě mu ale bylo jedno, co jeho žena po večerech dělá. Divný koníček pro chlapa, říkám si dnes… Mlátit vlastního syna kvůli každé prkotině a čerpat z té zvrácené činnosti nějakou záhadnou energii. Ano, prkotiny to byly, málokdy něco zásadního.

Stačilo, když se Ruda nějak špatně ušklíbnul a už to bylo. No a když třeba jednou zlomil nějaké nářadí, které si půjčil v kůlně, to byl teda virvál!

Můj syn nám dělá radost

Dneska už Radim nežije ani moje máma a po její smrti jsem si i já uvědomila, že jsem jí nestihla něco říct. Proč se ani jednou nezastala Rudy, když ho jeho otec tak šíleně mlátil? Bála se, že se Radimův hněv obrátí proti ní?

Nebo jí to snad dělalo dobře, když trpí cizí dítě? Nezdálo se mi ale, že by Rudu neměla ráda, naopak jsem u ní nějaké náznaky soucitu viděla, možná i slzy v očích, jestli si to dnes nenamlouvám. Ale nikdy žádnému bití nezabránila.

Oba tihle naši napůl vlastní rodiče tedy odešli aniž jsme si s nimi vyřídili účty. Zbyli jsme si s Rudou sami. Můj nevlastní bráška dál žil tak nějak, jak se lidově říká, pro kriminál, kde v současné době opět tráví veškerý svůj čas.

Když je na svobodě, chce mě hned vidět, bydlí u nás do té doby, než ho znovu zavřou. Já žiju pořád v našem starém domku a mám jen syna Josífka, kterému už je ale pětadvacet a zaplať bůh je to slušný kluk, vyučil se nástrojařem a pilně chodí do práce.

Ruda ho má rád a vidím na něm, že je hrdý, že má takového synovce, i když nevlastního. Sám neměl v životě štěstí a vlastně se svým osudem ani nemohl nic moc udělat. A Josífek má rád Rudu. Odmalička.

Dnes sice moc dobře ví, že je to kriminálník, ale už od počátku poznal, že jeho strýc má hluboko uvnitř dobrou duši.

Je to pořád bratr

Josífek má tátu, který ani neví o tom, že má Josífka. Záměrně jsem to tak zařídila. Asi za to může mé dětství, že jsem chtěla dítěti dopřát ten přepych jen jednoho, zato dokonale milujícího, rodiče. Nebo je za tím něco jiného?

Po svých pocitech jsem zase tak zcela nepátrala a vlastně to odmítám dělat. Rozhodla jsem se tenkrát živelně a tečka. Tatínka jsem dítěti vybrala kvalitního a to je důležité.

Jistě, přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby byl otcem Ruda, který by jím z právního hlediska jistě být bez problémů mohl. Jenomže to jsem nechtěla. Ani ne kvůli tomu, že byl nevlastní brácha pořád jednou nohou v kriminále.

Spíš jsem ho skutečně měla ráda jako sourozence a jakékoliv intimnější spojení by tenhle náš křehký vztah mohlo narušit. A Ruda teď vlastně tak trochu hlava rodiny je. Sice poněkud bizarní, ale to neřeším.

Je to člověk, kterého znám celý život a cítím k němu veškerou důvěru.

Těším se, až ho zase pustí a budu smutná, že ho zase odvádějí až udělá nějakou rozkrádačku, ale když on nic jiného neumí a ani ho ostatně nechtějí nikde zaměstnat, aby dělal alespoň trochu něco smysluplného.

Třeba ho to ale někdy pustí a začne třeba něco hlídat. Jakože by se dostal na tu druhou stranu barikády. Ale to už bude pomalu v důchodu. A chodí vůbec zloději do důchodu?

Marie (54), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Bývaly to hezké časy, bylo mi šestnáct a kluci se o mě prali. Naivně jsem si myslela, že to tak bude napořád, že to vydrží navždycky. Byla jsem rozmazlená, šestnáctiletá holka, která se domnívala, že jí svět leží u nohou jako poslušný pes a že se všichni kolem narodili jen proto, aby jí posluhovali a obdivovali. Nebylo tomu tak, ale to jsem tehdy ve své zhýčkanosti bohužel nepochopila. Měla jse
3 minuty čtení
Celý život jsem se držela jednoho pravidla: být loajální. Vždy jsem věřila, že když budu upřímná a vstřícná, lidé si mě budou vážit. Kdepak. Pracovala jsem víc než ostatní. O víkendech, večerech, prázdninách. Nikdy jsem si nestěžovala, nikdy jsem nečekala žádné extra pochvaly. Stačilo mi, že jsem věděla, že dělám to nejlepší, co můžu. Byla jsem tam, když to bylo potřeba. Zůstávala jsem po praco
3 minuty čtení
Byla jsem mladá a blbá a ztratila jsem hlavu. To mě neomlouvá. Měl tři děti a manželku prý poněkud prazvláštní. Byla to láska na první pohled. Prý i z jeho strany, jak mě ubezpečoval. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Mělo to jedinou vadu. On už ženu měl, a dokonce se třemi dětmi. Měl být můj! Byla jsem přesvědčená, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív, protože bych mu tak ráda dala
2 minuty čtení
Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to tak nenápadně. Nejdříve byla podrážděná, pak přišly úzkosti, nes
3 minuty čtení
V našem městě panoval klid. Měla jsem sousedku, se kterou jsme si důvěřovaly. Jenže najednou se vypařila. S tím divným mužem. Eva žila sama. Její bývalý manžel ji opustil kvůli jiné ženě, a to ji sice ranilo, ale nikdy se tím nenechala zlomit. Naopak, stále byla usměvavá a zdálo se, že je silná. Měla své rituály. Ráno procházka, odpoledne nákup v místním obchůdku a večer tichá četba na balkoně.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zápisy jsou nově už v lednu, bude více času dohnat případné nedostatky
21stoleti.cz
Zápisy jsou nově už v lednu, bude více času dohnat případné nedostatky
Zápisy do prvních tříd budou nově už od poloviny ledna, tedy zhruba o tři měsíce dříve než v posledních letech. Odborníci si od změny slibují, že se podaří dříve podchytit případné problémy, které dět
Svařené víno se nevaří
epochalnisvet.cz
Svařené víno se nevaří
Zimní čas láká na svařené víno. Zahřeje, spraví vám náladu, je dobrým důvodem setkat se s přáteli. Když ho nikde v blízkosti neprodávají, připravte si ho sami.   Začíná to výběrem vína. Ač se častěji používá červené, jde to i z bílého, důležitá je ovšem kvalita. Víno musí být suché, mělo by mít ovocnou vůni
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
epochanacestach.cz
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
Velehrad, jedno z nejvýznamnějších poutních míst u nás, je pro jednodenní výlet jako stvořený. Těšit se můžete na bohatou historii i na nevšední zážitky. Obec Velehrad najdete nedaleko Uherského Hradiště přímo mezi výběžky pohoří Chřiby. O tomto místě se často hovoří jako o jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. A není divu! Tajemné katakomby Dominantou obce a zároveň největší chloubou velehradské farnosti
Rýžový nákyp s rozinkami
tisicereceptu.cz
Rýžový nákyp s rozinkami
Další z naší řady oblíbených babiččiných receptů. Suroviny 150 g rýže 0,5 l mléka 60 g krupicového cukru špetka soli 1 vejce, prošlehané 100 g rozinek ½ lžičky vanilkového extraktu 1 lžíc
Co skrývá váš mozek? Fascinující fakta a překvapivé souvislosti
epochaplus.cz
Co skrývá váš mozek? Fascinující fakta a překvapivé souvislosti
Představte si vesmír ukrytý ve vlastní hlavě – nekonečně aktivní, i když spíte. Takový je lidský mozek: fascinující, složitý a plný tajemství. Vědci se ho snaží pochopit už po staletí, přesto zůstává spousta otázek bez odpovědi. Podívejme se na některé z nich a zjistěme, co o tomto zázračném orgánu zatím víme. Mozkové buňky se tvoří
Vily a Viladomy Košíře: Prémiové bydlení v prestižní lokalitě Prahy 5
iluxus.cz
Vily a Viladomy Košíře: Prémiové bydlení v prestižní lokalitě Prahy 5
Vstupte do světa, kde se luxus snoubí s přírodou a moderní technologie zajišťují maximální komfort a úspornost provozních nákladů. Vily a Viladomy Košíře představují jedinečný rezidenční projekt, k
Slovenské lokše
nejsemsama.cz
Slovenské lokše
Lokše jsou tradiční, na Slovensku i na jižní Moravě připravované bramborové placky, které skvěle doplní svatomartinské hody. Ingredience: ● 500 g brambor ● 200 g hladké mouky ● 1 lžička soli ● 2 lžíce sádla Postup: Brambory uvařte ve slupce, oloupejte a nastrouhejte. Smíchejte s moukou a solí, vypracujte hladké těsto. Rozdělte na malé kousky, každou část rozválejte na tenkou placku. Na pánvi rozehřejte sádlo a placky opečte z obou
Konec lásky Novákové kvůli dítěti?
nasehvezdy.cz
Konec lásky Novákové kvůli dítěti?
Schyluje se snad k rozvodu? Takový to byl sehraný pár! Jak se ale zdá, životní cesty a představy herečky ze seriálu Ulice Sandry Novákové (43) a jejího manžela, režiséra Vojtěcha Moravce (38), se začí
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zachránce slovenského zlata režim soudil za velezradu
historyplus.cz
Zachránce slovenského zlata režim soudil za velezradu
Na Slovensku vypuklo povstání. Karvaš se domluvil s partyzány, že ho z Bratislavy bezpečně dostanou na své území. V bance zařídí ještě pár nezbytných věcí a pak se vrací domů. Místo spojky si ho však večer „vyzvedne“ gestapo!   Přednáší v Německu, ve Francii i Spojených státech amerických. Je tajemníkem Svazu slovenských bank, generálním tajemníkem Národohospodářského ústavu Slovenska a
Existují ptačí obři?
enigmaplus.cz
Existují ptačí obři?
Připomínalo to scénu z Hitchkokova filmového hororu Ptáci. Z oblohy se snesl veliký orel a zaťal své pařáty do tříletého děvčátka Kayly Finové z Albany. Naštěstí byl nablízku její otec a další lidé, a
Prokleté stavení v sobě skrývá temnou energii
skutecnepribehy.cz
Prokleté stavení v sobě skrývá temnou energii
Ta dovolená v horách se nám stala málem osudnou. Toužili jsme po dobrodružství, a tak jsme se s manželem vypravili na místo, které mělo strašidelnou pověst. Už víme proč! Rádi s manželem cestujeme po naší krásné zemi a poznáváme nová místa, zejména ta opředená historií a zajímavými příběhy. Lákají nás zejména místa strašidelná, ze kterých druzí mají hrůzu. Tajemno a záhady, to