Domů     Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
5 minut čtení

Byl to můj nevlastní bratr. Když mi ho bylo moc líto, opakovala jsem si to slovo nevlastní stále dokola. Ale nepomáhalo to.

Ještě dnes se mi v noci zdá, jak slyším zoufalý řev mého nevlastního bratra Rudy za zdí našeho domu, kde v dílně přistavené k baráku mlátí můj nevlastní otec svého syna z prvního manželství řemenem. Přes záda, nohy, po celém těle.

Ruda mi pak vždy ukazoval podlitiny, které byly prakticky po celém těle. S hrůzou jsem na ty rány koukala a tekly mi slzy. Ruda už nebrečel, byl rád, že to skončilo a má teď zase na chvíli klid. Radim nebyl můj otec a snad proto si na mě nedovolil.

Nedotkl se mě vůbec a s mou mámou se jen občas pohádal, ale také jsem si nikdy nevšimla, že by ji uhodil, nebo do ní třeba jen strčil. Všechnu svou frustraci, všechny mindráky a každou zlobu, která na něj kdy přišla, si vybil na svém vlastním synovi.

Mlátil ho pravidelně

S odstupem času to vlastně nechápu ještě víc. Vždyť já jsem nebyla jeho, já jsem byla za cizí krev, ale otčím bil jen své dítě.

Jakoby mu vyčítal, že mu zkazil život, nevím a už se ho na to nezeptám, ten člověk je na pravdě boží a dlužno dodat, že se spousta lidem ulevilo.

Rudovi ale ani moc ne, dokonce jsem měla pocit, když jsem ho po smrti jeho otce ve vězení navštívila a sdělila mu tu zprávu, že ho to naštvalo nikoliv proto, že táta umřel a už ho nemá, stejně jako mámu, která je oba opustila ještě když byl Ruda miminko, ale proto, že nestihl říct svému otci, co si o něm myslí a nějakým způsobem se mu pomstít za všechna ta příkoří, která utrpěl jako kluk.

Jeho otec Radim ho mlátil každý týden až do doby, než se Ruda osvobodil díky tomu, že se dopustil nějakých opakovaných krádeží a odvezli ho do diagnostického ústavu.

Tady byl najednou mnohem šťastnější, ale psal mi dopisy, kde pořád zdůrazňoval, že je škoda, že tam nejsem taky, z čehož jsem ovšem měla pocity poněkud smíšené, protože já mám sice Rudu ráda, ale do nějakého pasťáku bych jít nechtěla a to ani kvůli němu.

Stačilo málo

Zvláštní věc se stala s tím otčímem Radimem, když přišel o svého fackovacího panáka. Najednou jakoby ztratil energii a stal se zádumčivým, ve své dílně se zavíral na stále delší dobu a mámu nechával samotnou doma koukat na televizi, nebo si číst.

V zásadě mu ale bylo jedno, co jeho žena po večerech dělá. Divný koníček pro chlapa, říkám si dnes… Mlátit vlastního syna kvůli každé prkotině a čerpat z té zvrácené činnosti nějakou záhadnou energii. Ano, prkotiny to byly, málokdy něco zásadního.

Stačilo, když se Ruda nějak špatně ušklíbnul a už to bylo. No a když třeba jednou zlomil nějaké nářadí, které si půjčil v kůlně, to byl teda virvál!

Můj syn nám dělá radost

Dneska už Radim nežije ani moje máma a po její smrti jsem si i já uvědomila, že jsem jí nestihla něco říct. Proč se ani jednou nezastala Rudy, když ho jeho otec tak šíleně mlátil? Bála se, že se Radimův hněv obrátí proti ní?

Nebo jí to snad dělalo dobře, když trpí cizí dítě? Nezdálo se mi ale, že by Rudu neměla ráda, naopak jsem u ní nějaké náznaky soucitu viděla, možná i slzy v očích, jestli si to dnes nenamlouvám. Ale nikdy žádnému bití nezabránila.

Oba tihle naši napůl vlastní rodiče tedy odešli aniž jsme si s nimi vyřídili účty. Zbyli jsme si s Rudou sami. Můj nevlastní bráška dál žil tak nějak, jak se lidově říká, pro kriminál, kde v současné době opět tráví veškerý svůj čas.

Když je na svobodě, chce mě hned vidět, bydlí u nás do té doby, než ho znovu zavřou. Já žiju pořád v našem starém domku a mám jen syna Josífka, kterému už je ale pětadvacet a zaplať bůh je to slušný kluk, vyučil se nástrojařem a pilně chodí do práce.

Ruda ho má rád a vidím na něm, že je hrdý, že má takového synovce, i když nevlastního. Sám neměl v životě štěstí a vlastně se svým osudem ani nemohl nic moc udělat. A Josífek má rád Rudu. Odmalička.

Dnes sice moc dobře ví, že je to kriminálník, ale už od počátku poznal, že jeho strýc má hluboko uvnitř dobrou duši.

Je to pořád bratr

Josífek má tátu, který ani neví o tom, že má Josífka. Záměrně jsem to tak zařídila. Asi za to může mé dětství, že jsem chtěla dítěti dopřát ten přepych jen jednoho, zato dokonale milujícího, rodiče. Nebo je za tím něco jiného?

Po svých pocitech jsem zase tak zcela nepátrala a vlastně to odmítám dělat. Rozhodla jsem se tenkrát živelně a tečka. Tatínka jsem dítěti vybrala kvalitního a to je důležité.

Jistě, přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby byl otcem Ruda, který by jím z právního hlediska jistě být bez problémů mohl. Jenomže to jsem nechtěla. Ani ne kvůli tomu, že byl nevlastní brácha pořád jednou nohou v kriminále.

Spíš jsem ho skutečně měla ráda jako sourozence a jakékoliv intimnější spojení by tenhle náš křehký vztah mohlo narušit. A Ruda teď vlastně tak trochu hlava rodiny je. Sice poněkud bizarní, ale to neřeším.

Je to člověk, kterého znám celý život a cítím k němu veškerou důvěru.

Těším se, až ho zase pustí a budu smutná, že ho zase odvádějí až udělá nějakou rozkrádačku, ale když on nic jiného neumí a ani ho ostatně nechtějí nikde zaměstnat, aby dělal alespoň trochu něco smysluplného.

Třeba ho to ale někdy pustí a začne třeba něco hlídat. Jakože by se dostal na tu druhou stranu barikády. Ale to už bude pomalu v důchodu. A chodí vůbec zloději do důchodu?

Marie (54), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Měla jsem těžký život, ale se ctí jsem to vydržela. Tchyně se ke mně chovala všelijak, manžel pil. Ovšem syn se naštěstí vydařil. Soužití s tchyní nebylo nic, na co bych ráda vzpomínala. Nějakou dobu jsme v jejím malém rodinném domku s manželem i bydleli. Nedalo se to vydržet. Byla to absolutní velitelka. Jakmile jste řekli, udělali nebo si, řečeno jen s malou nadsázkou, pomysleli cokoli jiného
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem si myslela, že jsou dospělí vyrovnaní, chápaví a rozumní. Během rozvodu rodičů jsem zjistila opak. Byla jsem malá, když se naši rozváděli. Trvalo to dlouho, skoro tři roky, na začátku mi bylo deset, a když to peklo pomalu končilo, tak málem už třináct. Nejhorší roky mého života. Naši nebyli úplně hloupí, tušili, že se trápím, proto mě co nejčastěji vozili k babičce. Nako
2 minuty čtení
Stalo se to před několika lety. Vnučka Karolína se začala měnit. Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí tragicky. Moje milované děvče, které jsem vychovávala od jejího dětství, začala být jiná. Ona, která mi vždy přinášela radost. Byla to veselá a chytrá holka. Najednou se mi ale začala vzdalovat. Začala trávit více času s nějakými novými kamarády a její chování se změnilo. Pořád jsem si říkala, ž
5 minut čtení
Bylo mi skoro čtyřicet, když jsem se setkala s Jaroslavem. Byla jsem osamělá, už jsem nedoufala v lásku. Jarda byl vdovec, staral se o dvě děti, Aničku a Tomáše, ale pro mě to nebyl problém. Milovala jsem je už od první chvíle. A myslela jsem, že jsme si všichni sedli. Po smrti Jardy se ukázalo, co ty dětičky roky skrývaly. Nový domov a začátek Po svatbě jsme se přestěhovali do domu na ok
5 minut čtení
Celý život jsem pracovala v kanceláři. Prošla jsem několika firmami, ale většinu svého profesního života jsem strávila na jednom místě. Práce mě bavila, měli jsme kolektiv, který jsem si nemohla vynachválit, a každý den jsem se těšila na své kolegy. Vždycky jsem věřila, že dobré pracovní vztahy jsou základem pohody v práci. Bohužel jsem nedávno zjistila, že ne všichni kolegové mají stejné ho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Svatá Hora mě vyléčila, lékaři jen zírali…
skutecnepribehy.cz
Svatá Hora mě vyléčila, lékaři jen zírali…
Osud mě nečekaně a tvrdě srazil na kolena. Loučila jsem se s rodinou a chystala se za manželem. Pak jsem si ale řekla, že musím zkusit bojovat. Měla jsem spokojený a vyrovnaný život. O to horší byl pád, který přišel v podzimu mého života. Všechno začalo odchodem syna do ciziny, vzápětí nato zemřel manžel a pak se zhroutilo mé zdraví. Jistě to
Ohrozila silvestrovská satira volby?
historyplus.cz
Ohrozila silvestrovská satira volby?
Poslední den roku 1926 vychází na pátek, a tak se u Karla Čapka jako obvykle schází vybraná společnost. Kromě „pátečníků“ je přítomen Tomáš Garrigue Masaryk. „Mám se zúčastnit, či nikoliv?“ nebyl si prezident jistý, a proto se radil se svým tajemníkem. Nakonec pozvání přijal, aniž by tušil, že právě připravil podhoubí k velké aféře. Spisovatelé
Islandští Bonnie a Clyde zabíjeli vlastní děti
epochalnisvet.cz
Islandští Bonnie a Clyde zabíjeli vlastní děti
Dva uprchlíci s pronásledovateli v zádech balancují na vrcholu vysokého vodopádu. Holčička, kterou nesou, je příliš velkou přítěží, a tak končí ve zpěněných vodách hluboko dole. Vesnička Hlíö na jihu Islandu není na počátku 18. století ničím významná. Ani skromnou farmářskou rodinu, která tu žije, nikdo nepovažuje za výjimečnou. V roce 1714 přichází na svět syn, který
Kostel sv. Vincence v Liberci: Krása z červených cihel
epochanacestach.cz
Kostel sv. Vincence v Liberci: Krása z červených cihel
Většinu kostelů najdeme na hlavních náměstích, tenhle ale leží trochu stranou městského ruchu. O to je ovšem zajímavější na pohled a také jeho historie se běžným představám o církevních svatostáncích poněkud vymyká. Tím, co znamenal Baťa pro Zlín, byla na přelomu 19. a 20. století firma Johann Liebieg & Co pro Liberec. Ve čtvrti zvané
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
Nejlépe se pro tento recept hodí hříbky nebo lišky. Suroviny 4 lžíce másla 1 cibule 250 g čerstvých hub 200 ml smetany 2 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhaného parmazánu 500 g těstovin sů
Svoje předsevzetí jsem si ve čtyřiceti splnila
nejsemsama.cz
Svoje předsevzetí jsem si ve čtyřiceti splnila
Po krachu dvou vztahů jsem sestře řekla, jak vidím svoji budoucnost. Moje první manželství nemělo moc dlouhé trvání. Jakmile jsem pochopila, že muž, kterým jsem se nechala okouzlit, je ve skutečnosti slaboch, lhář a podvodník, upalovala jsem ze vztahu třetí kosmickou rychlostí. Dvakrát jsem se spálila S dalším vztahem jsem si rok počkala – a
Vztah Lenky Vlasákové a Jana Dolanského sílí každým dnem
nasehvezdy.cz
Vztah Lenky Vlasákové a Jana Dolanského sílí každým dnem
Patří mezi manželské stálice. Herecký pár Lenka Vlasáková (52) a Jan Dolanský (47) si prošel nejednou manželskou bouří, dosud se jim ale všechny podařilo ustát. Pokud ale někdy řešili opravdu něco
Nová dimenze ikon, transformace tvarů i alchymie materiálů
iluxus.cz
Nová dimenze ikon, transformace tvarů i alchymie materiálů
Na letošním hodinářském veletrhu Watches & Wonders Cartier znovu potvrdil svou schopnost reinterpretovat ikonické modely s výjimečnou kreativitou a mistrovským řemeslem. V nových kolekcích se hodi
Výzva k podpoře kampaně evropských vydavatelů
21stoleti.cz
Výzva k podpoře kampaně evropských vydavatelů
Evropské vydavatelské asociace EMMA, ENPA, NME a EFJ vyzvaly své členy, aby publikovali otevřený dopis, který se týká ochrany autorských práv vydavatelů ve vztahu k systémům umělé inteligence GPAI.
Napoleon I. Bonaparte zakazoval svým kuchařům vedlejší příjmy
epochaplus.cz
Napoleon I. Bonaparte zakazoval svým kuchařům vedlejší příjmy
Francouzi jsou známí labužníci, jeden z těch nejproslulejších je ale původem Korsičan. To ovšem nic nemění na tom, že si nechává servírovat vybrané delikatesy. Hádáte, koho máme na mysli? Ano, řeč je o francouzském císaři Napoleonovi I. Bonapartovi (1769–1821). Jeho oblíbený kuchař Lebeau je expert na paštiky a pečivo a Napoleonu Bonapartovi dělá, co mu na
Duchové za televizní obrazovkou: Mohou se neviditelné síly vloudit do vysílání?
enigmaplus.cz
Duchové za televizní obrazovkou: Mohou se neviditelné síly vloudit do vysílání?
Situace, kdy se neviditelné entity projevují prostřednictvím různých přístrojů, jsou podle současných záhadologů stále častější. První vlna takových případů se objevuje s příchodem televize do běžných
Hollywoodský zámek se špetkou koření
rezidenceonline.cz
Hollywoodský zámek se špetkou koření
Jedna pohádka skončila a začíná druhá. Tak nejspíš vnímá členka bývalé skupiny Spice Girls Melanie B konec manželství s filmovým producentem Stephenem Belafontem. Je to i důvod, proč „poslali do světa“ společné bydlení. Honosné čtyřpodlažní sídlo o rozloze 1593 čtverečních metrů se nachází ve známé losangeleské čtvrti Bird Street, která je legendární nejenom velkolepými výhledy