Domů     Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
5 minut čtení

Byl to můj nevlastní bratr. Když mi ho bylo moc líto, opakovala jsem si to slovo nevlastní stále dokola. Ale nepomáhalo to.

Ještě dnes se mi v noci zdá, jak slyším zoufalý řev mého nevlastního bratra Rudy za zdí našeho domu, kde v dílně přistavené k baráku mlátí můj nevlastní otec svého syna z prvního manželství řemenem. Přes záda, nohy, po celém těle.

Ruda mi pak vždy ukazoval podlitiny, které byly prakticky po celém těle. S hrůzou jsem na ty rány koukala a tekly mi slzy. Ruda už nebrečel, byl rád, že to skončilo a má teď zase na chvíli klid. Radim nebyl můj otec a snad proto si na mě nedovolil.

Nedotkl se mě vůbec a s mou mámou se jen občas pohádal, ale také jsem si nikdy nevšimla, že by ji uhodil, nebo do ní třeba jen strčil. Všechnu svou frustraci, všechny mindráky a každou zlobu, která na něj kdy přišla, si vybil na svém vlastním synovi.

Mlátil ho pravidelně

S odstupem času to vlastně nechápu ještě víc. Vždyť já jsem nebyla jeho, já jsem byla za cizí krev, ale otčím bil jen své dítě.

Jakoby mu vyčítal, že mu zkazil život, nevím a už se ho na to nezeptám, ten člověk je na pravdě boží a dlužno dodat, že se spousta lidem ulevilo.

Rudovi ale ani moc ne, dokonce jsem měla pocit, když jsem ho po smrti jeho otce ve vězení navštívila a sdělila mu tu zprávu, že ho to naštvalo nikoliv proto, že táta umřel a už ho nemá, stejně jako mámu, která je oba opustila ještě když byl Ruda miminko, ale proto, že nestihl říct svému otci, co si o něm myslí a nějakým způsobem se mu pomstít za všechna ta příkoří, která utrpěl jako kluk.

Jeho otec Radim ho mlátil každý týden až do doby, než se Ruda osvobodil díky tomu, že se dopustil nějakých opakovaných krádeží a odvezli ho do diagnostického ústavu.

Tady byl najednou mnohem šťastnější, ale psal mi dopisy, kde pořád zdůrazňoval, že je škoda, že tam nejsem taky, z čehož jsem ovšem měla pocity poněkud smíšené, protože já mám sice Rudu ráda, ale do nějakého pasťáku bych jít nechtěla a to ani kvůli němu.

Stačilo málo

Zvláštní věc se stala s tím otčímem Radimem, když přišel o svého fackovacího panáka. Najednou jakoby ztratil energii a stal se zádumčivým, ve své dílně se zavíral na stále delší dobu a mámu nechával samotnou doma koukat na televizi, nebo si číst.

V zásadě mu ale bylo jedno, co jeho žena po večerech dělá. Divný koníček pro chlapa, říkám si dnes… Mlátit vlastního syna kvůli každé prkotině a čerpat z té zvrácené činnosti nějakou záhadnou energii. Ano, prkotiny to byly, málokdy něco zásadního.

Stačilo, když se Ruda nějak špatně ušklíbnul a už to bylo. No a když třeba jednou zlomil nějaké nářadí, které si půjčil v kůlně, to byl teda virvál!

Můj syn nám dělá radost

Dneska už Radim nežije ani moje máma a po její smrti jsem si i já uvědomila, že jsem jí nestihla něco říct. Proč se ani jednou nezastala Rudy, když ho jeho otec tak šíleně mlátil? Bála se, že se Radimův hněv obrátí proti ní?

Nebo jí to snad dělalo dobře, když trpí cizí dítě? Nezdálo se mi ale, že by Rudu neměla ráda, naopak jsem u ní nějaké náznaky soucitu viděla, možná i slzy v očích, jestli si to dnes nenamlouvám. Ale nikdy žádnému bití nezabránila.

Oba tihle naši napůl vlastní rodiče tedy odešli aniž jsme si s nimi vyřídili účty. Zbyli jsme si s Rudou sami. Můj nevlastní bráška dál žil tak nějak, jak se lidově říká, pro kriminál, kde v současné době opět tráví veškerý svůj čas.

Když je na svobodě, chce mě hned vidět, bydlí u nás do té doby, než ho znovu zavřou. Já žiju pořád v našem starém domku a mám jen syna Josífka, kterému už je ale pětadvacet a zaplať bůh je to slušný kluk, vyučil se nástrojařem a pilně chodí do práce.

Ruda ho má rád a vidím na něm, že je hrdý, že má takového synovce, i když nevlastního. Sám neměl v životě štěstí a vlastně se svým osudem ani nemohl nic moc udělat. A Josífek má rád Rudu. Odmalička.

Dnes sice moc dobře ví, že je to kriminálník, ale už od počátku poznal, že jeho strýc má hluboko uvnitř dobrou duši.

Je to pořád bratr

Josífek má tátu, který ani neví o tom, že má Josífka. Záměrně jsem to tak zařídila. Asi za to může mé dětství, že jsem chtěla dítěti dopřát ten přepych jen jednoho, zato dokonale milujícího, rodiče. Nebo je za tím něco jiného?

Po svých pocitech jsem zase tak zcela nepátrala a vlastně to odmítám dělat. Rozhodla jsem se tenkrát živelně a tečka. Tatínka jsem dítěti vybrala kvalitního a to je důležité.

Jistě, přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby byl otcem Ruda, který by jím z právního hlediska jistě být bez problémů mohl. Jenomže to jsem nechtěla. Ani ne kvůli tomu, že byl nevlastní brácha pořád jednou nohou v kriminále.

Spíš jsem ho skutečně měla ráda jako sourozence a jakékoliv intimnější spojení by tenhle náš křehký vztah mohlo narušit. A Ruda teď vlastně tak trochu hlava rodiny je. Sice poněkud bizarní, ale to neřeším.

Je to člověk, kterého znám celý život a cítím k němu veškerou důvěru.

Těším se, až ho zase pustí a budu smutná, že ho zase odvádějí až udělá nějakou rozkrádačku, ale když on nic jiného neumí a ani ho ostatně nechtějí nikde zaměstnat, aby dělal alespoň trochu něco smysluplného.

Třeba ho to ale někdy pustí a začne třeba něco hlídat. Jakože by se dostal na tu druhou stranu barikády. Ale to už bude pomalu v důchodu. A chodí vůbec zloději do důchodu?

Marie (54), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pražský hrad pod lupou: Už 100 let ho systematicky zkoumají archeologové
21stoleti.cz
Pražský hrad pod lupou: Už 100 let ho systematicky zkoumají archeologové
Československo jako samostatný stát bylo v té době velmi mladé. Sotva sedm let uplynulo od jeho vzniku v roce 1918. Ovšem česká identita má mnohem hlubší kořeny. Mnoho z těchto kořenů se skrývá pod Pr
Zvuk, který se mi už nevrátil
skutecnepribehy.cz
Zvuk, který se mi už nevrátil
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet
Castro byl zmrzlinový maniak
epochalnisvet.cz
Castro byl zmrzlinový maniak
Už se na to nemůže dívat…Célia Sánchezová, Castrova spolubojovnice a možná i něco víc, dál nehodlala snášet, že se Fidel někdy k jídlu nedostane třeba celý den a pak si v noci vaří špagety, na jejichž přípravě si zakládal…„Potřebuje kuchaře,“ řekla si. Volba padne na Erasma Hernándeze.   Po očku pozoruje, jak si muži kolem
Latinské císařství: Odsoudili křižáci vlastní stát k zániku?
historyplus.cz
Latinské císařství: Odsoudili křižáci vlastní stát k zániku?
Vzájemné spory jim nedovolily ovládnout celou Byzanc, křižáci si tím zadělají na spoustu problémů. Nejsou to ale jenom Byzantinci, kdo jim už brzy začne dělat problémy. Zuby na nově vytvořené Latinské císařství si brousí i bulharský car! Papež Inocenc III. (asi 1161–1216) v roce 1198 vyhlašuje v pořadí čtvrtou křížovou výpravu do Svaté země. Jakožto
Tradiční lamely v moderním pojetí
rezidenceonline.cz
Tradiční lamely v moderním pojetí
Usměrnit, omezit i zcela eliminovat přísun slunečních i světelných paprsků do interiéru, jemuž dodají i žádoucí dekorativnost. To spolehlivě dovedou osvědčené lamelové žaluzie. U vnitřních žaluzií je estetický efekt jedním z podstatných parametrů výběru. Někdy rozhoduje i způsob a místo instalace – u některých typů je totiž horní nosič žaluzií řešen univerzálně, takže je lze připevnit na stěnu i na strop.
Black Angel’s Bar opět mezi nejlepšími: umístil se v žebříčku Top 500 Bars světa
iluxus.cz
Black Angel’s Bar opět mezi nejlepšími: umístil se v žebříčku Top 500 Bars světa
Pražský Black Angel’s Bar byl i letos zařazen do prestižního mezinárodního žebříčku Top 500 Bars, kde se pro rok 2024/2025 umístil na 357. místě. Tato celosvětová platforma oceňuje špičkové podniky v
Neuvěřitelný příběh Kena Walterse: Mrtvice z něj udělá úspěšného grafika
enigmaplus.cz
Neuvěřitelný příběh Kena Walterse: Mrtvice z něj udělá úspěšného grafika
Britský stavební inženýr Ken Walters (*1956) žije pohodový, spokojený život. Vše se však změní na podzim roku 1986. Během nešťastné havárie si zlomí záda a vypadá to, že stráví zbytek života na vozíčk
Sakura: Více než jen strom – Pulzující symbol Japonska
epochaplus.cz
Sakura: Více než jen strom – Pulzující symbol Japonska
Když se řekne Japonsko, mnozí si vybaví ikonické růžové květy sakur. Tento opadavý strom, nebo spíše keř, je ale mnohem víc než jen pastva pro oči. Je to pulzující symbol japonské historie, kultury i hluboké filozofie, která se proplétá s osudy národa. Připravte se na cestu do světa, kde růžová barva není jen barvou, ale
Má kvůli Gottové hvězdný chlapík průšvih?
nasehvezdy.cz
Má kvůli Gottové hvězdný chlapík průšvih?
Trochu se to dalo čekat! Zpráva o tom, že herec Michael Douglas (80), známý třeba z filmu Základní instinkt, chce při návštěvě filmového festivalu v Karlových Varech povečeřet i se svou někdejší známo
Užijte si krásné skalní městečko na Kokořínsku
nejsemsama.cz
Užijte si krásné skalní městečko na Kokořínsku
Kokořínsko je krásná přírodní oblast plná skal, jezírek, ale i romantických roklí a hezkých pískovcových útvarů. Kokořínsko patří mezi chráněné krajinné oblasti. A není se čemu divit, protože tamní příroda je vskutku nádherná a dechberoucí. Jedná se o místo, které je jako stvořené pro pohodový jednodenní výlet. Stačí si jen vzít pohodlné oblečení, do batohu svačinu,
Dovolená v Itálii: Na co dát pozor, když vyrazíme autem
epochanacestach.cz
Dovolená v Itálii: Na co dát pozor, když vyrazíme autem
Řady lidí, kteří v létě vyrazí na dovolenou autem, se letos ještě rozšířily. Mohou za to především restrikce související s pandemií a nejistota spojená s leteckými a autobusovými zájezdy. Oblíbenou dovolenkovou destinací v přijatelné dojezdové vzdálenosti je Itálie, do které každoročně zamíří tisíce Čechů. Jak dojet hladce do cíle, které cesty můžete využít a na
Čína s chilli papričkou a arašídy
tisicereceptu.cz
Čína s chilli papričkou a arašídy
Potěší všechny gurmány, kteří si potrpí na výrazné chutě. Ingredience 500 g kuřecích stehenních či prsních řízků 2 červené a zelené papriky 1 čestvá chilli paprička hrst solených arašídů 1 c