Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata.

Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla!

Drsná snacha

Můj syn Martin si vzal Simonu asi před deseti lety. Tehdy mi připadala milá, trochu odměřená, ale říkala jsem si, že je prostě jen uzavřenější typ. Všichni nejsou povídaví. Postupně ale nejenže jsme se nesblížily, ale spíš jsme se vzdalovaly.

Zkrátka si mě nikdy k tělu nepustila. A když se jim narodila malá Anička, začalo pomalu, ale jistě pro mě skoro nepochopitelné peklo. „Maminko, mohli byste s tatínkem pohlídat?“ ptali se zpočátku opatrně.

A my byli moc rádi. Ale brzy se z občasného hlídání stal systém. Každé pondělí, středu a pátek jsem byla v jejich bytě od rána do večera.

Začala mě úkolovat

Simona mi začala psát seznamy. „Umyj podlahu v kuchyni, vyžehlit plínky, přebalit, připravit přesnídávku.“ Když jsem se jednou zmínila, že mě bolí záda, odpověděla: „Tak si vezmi prášek, no.“

Můj muž se jí také bál něco říct. „Víš, jak Martin reaguje, když si stěžujeme. Je na její straně. Nech to být.“ Jenže já to v sobě dusím. Simona mi začala vykat.

Prý kvůli „výchovnému odstupu“, aby mě Anička brala s respektem. Přitom sama mě před ní pomlouvá: „Babička udělala tohle špatně“, a vůbec jí nevadí, že jsem v místnosti. Jako bych tam nebyla.

Cítím se ponížená

Jednou jsem si dovolila říct, že bych v pátek radši nejela, že máme s mužem domluvený oběd s přáteli. Simona se urazila. „Takže vaše zábava je důležitější než vnučka?“ řekla. A Martin se ke mně obrátil zády. Nezavolal mi týden.

Pak přišel strohý e-mail, že hlídání bude teď jen dvakrát týdně a ať se držím seznamu úkolů. Nejde o ty úkoly. Já jsem pracovitá, celý život jsem se starala o druhé.

Ale proč mi dávají pocit, že nejsem dost dobrá? Když udělám polévku, Simoně nikdy nechutná. Když vyluxuju, najde smítko v rohu. „Vaše generace má jinou představu o čistotě,“ říká.

Nečekám žádnou omluvu

Mám pocit, že mi moje snacha zničila vztah s vlastním synem. Snažím se, jak umím. Nosím dárky, pohlídám, uklidím. Ale nikdy to nestačí. A nejhorší je, že mě to bolí čím dál víc. Připadám si, jako bych jim byla jen na obtíž.

Ale když něco potřebují, hned volají. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší přestat tam jezdit. Ale pak si představím Aničku, jak se ke mně rozběhne a křičí „babičko“, a všechno ve mně povolí. Nechci ji ztratit.

Ale taky nechci, aby ze mě měla dojem, že je normální, když se s babičkou jedná jako s posluhovačkou. Přála bych si, aby mě moje snacha přestala přehlížet. A můj syn… aby si konečně všiml, co se děje.

Vanda R. (65), Benešov