Domů     Babiččin receptář nás spojil
Babiččin receptář nás spojil
4 minuty čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady.

Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu.

Voňavé vzpomínky

Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to žena plná života, vždycky dobře naladěná a s úsměvem na rtech. Bydlela v kouzelném domku na konci vesnice s dědečkem, který trávil veškerý svůj čas v přilehlé truhlárně.

Babičku si pamatuji především v zástěře. V mých vzpomínkách její kuchyně voněla vždy po čerstvě upečeném chlebu nebo štrúdlu. Měla starý sešit, který nazývala svým „receptářem“. Nebyl to jen obyčejný sešit s recepty.

Byly tam i poznámky o životě, drobné příběhy, třeba jak se poprvé setkala s dědečkem nebo jak přežili těžké časy po válce. Ten sešit byl jako její deník, plný lásky a vzpomínek. Když babička zemřela, dědictví po ní se rozdělilo mezi nás, její děti a vnoučata.

Když děti odejdou

Receptář připadl mně, ale přiznám se, že jsem ho tehdy jen uložila do šuplíku a zapomněla na něj. Život tak nějak „běžel“ dál. Moje děti Marek a Lucie hrozně rychle vyrostly, založily si vlastní rodiny a žily svůj hektický život.

Ani nevím, jak se to stalo, že jsme se tak nějak vzdálili. Marek se odstěhoval do Prahy kvůli práci, Lucie zůstala blíž, ale měla plné ruce práce s dvojčaty. Scházeli jsme se jen na Vánoce nebo narozeniny, a i to bylo spíš formální.

Cítila jsem, že nám něco chybí, ale nevěděla jsem, jak to změnit. Moje vnoučata, Eliška a Tomáš, už vůbec neznala příběhy o babičce Anně, a to mě mrzelo.

Pozvání na retro oběd

Všechno se změnilo jedno deštivé odpoledne před dvěma lety. Uklízela jsem starou komodu a narazila jsem na babiččin receptář. Listovala jsem v něm a najednou mě zalila vlna vzpomínek a nečekané nostalgie.

Pamatuju si, jak jsme s babičkou pekly vánočky a ona mi vyprávěla, jak se dřív peklo na vesnici. Rozhodla jsem se, že ten sešit nesmí zůstat zapomenutý. Napadlo mě, že bych mohla zkusit něco z něj upéct a pozvat rodinu.

Možná by to mohlo být to, co nás zase přivede zpět k sobě. Sezvala jsem Marka, Lucii a jejich rodiny na nedělní oběd, ale ať přijedou dřív, protože budeme společně péct podle babiččina receptáře.

Zase spolu a šťastní

Ze začátku byli skeptičtí. Marek se smál, že on a vaření nejdou dohromady, a Lucie se zase bála, že její dvojčata všechno zničí. Ale přijeli. Vybrala jsem babiččin recept na jablečný koláč, který jsme kdysi milovali.

Když jsme začali vážit mouku a třít těsto, začala se dít kouzla. Eliška s Tomášem se smáli, když se jim těsto lepilo na prsty, a Marek se nechal strhnout a začal vyprávět, jak ho babička učila plést vánočku.

Při pečení jsem četla z receptáře nejen recepty, ale i babiččiny poznámky. Třeba jak jednou zachránila Vánoce, když se pokazila pec, nebo jak dědeček vždycky kradl kousky těsta, když si myslel, že se nikdo nedívá.

Všichni jsme se smáli a poprvé po letech jsme si povídali, opravdu povídali. Ne o práci nebo problémech, ale o vzpomínkách, o babičce, o tom, co nás formovalo.

Nová společná tradice

Ten den se stal začátkem nové tradice. Dohodli jsme se, že se jednou za měsíc sejdeme a budeme péct nebo vařit podle babiččina receptáře. Každé setkání je jiné. Jednou to jsou buchty, jindy polévka, kterou babička vařila o Vánocích.

Děti se učí nejen recepty, ale i příběhy, které k nim patří. Vnučka Eliška si dokonce začala psát vlastní sešit, kam si zapisuje, co jsme spolu dělali.

Marek, který byl vždycky ten „věčně zaneprázdněný“, si teď bere volno, aby s námi mohl být déle. A Lucie říká, že tyhle chvíle jsou pro ni jako oáza klidu uprostřed chaosu mateřství.

Vážíme si vzpomínek

Babiččin receptář nám dal víc než jen dobré jídlo. Dal nám důvod se scházet, smát se a vzpomínat. Uvědomila jsem si, že rodina není jen o tom, že jsme příbuzní, ale o čase, který spolu trávíme, a o příbězích, které si předáváme.

Když teď vidím, jak moje vnoučata s nadšením listují v receptáři a ptají se na babičku Annu, cítím, že její odkaz žije dál. A já jsem své skvělé babičce za znovunalezenou rodinnou pohodu i za vše, co mě naučila, i dnes nesmírně vděčná.

Marie R. (65), Rakovník

Související články
3 minuty čtení
Zemřela předloni v listopadu. Mé mámě bylo osmdesát devět let. Na pohřbu ji oplakávalo jen pár sousedek a já se k nim přidat nedokázala. Hlavou mi běžely vzpomínky, jaké bych radši neměla, proto jsem nemohla uronit ani slzu. Všichni matku znali jako přísnou, ale spravedlivou Boženu z druhého patra. Uměla ušít šaty, nakrmit celou rodinu z mála a nikdy o nikom neřekla špatné slovo nahlas. Jen
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Slavný matematik Blaise Pascal: Měl mystická vidění?
enigmaplus.cz
Slavný matematik Blaise Pascal: Měl mystická vidění?
Nad stolem, na němž leží desítky popsaných listů papíru, se hrbí vetchý, neoholený muž. Přestože mu není ani 40, vypadá na 70. Jde o slavného matematika Blaise Pascala (1623–1662), který přišel s něko
Athos: Panna Marie ze Svaté hory vypudila ženy
epochalnisvet.cz
Athos: Panna Marie ze Svaté hory vypudila ženy
Nenápadný skalnatý výběžek do Egejského moře na řeckém poloostrově Chalkidiki je už více než 1000 let sídlem neobyčejných pravoslavných klášterů. Hned tak někdo je ale spatřit nesmí. Rozhodně ne žena.   Legenda praví, že poloostrov Athos v severním Řecku, vybíhající 50 kilometrů do Egejského moře, kdysi navštívila Panna Marie a zdejší impozantní horu prohlásila za svatou.
Lehce pikantní pomazánka
tisicereceptu.cz
Lehce pikantní pomazánka
Ozvláštněte jednohubky správně pálivou pomazánkou. Je chuťově výtečná. Ingredience 200 g suchého salámu 1 pomazánkové máslo 1 lučina 1 chilli paprička 1 cibule Postup Připravte si všec
Batátovo-mrkvová polévka
nejsemsama.cz
Batátovo-mrkvová polévka
Vydatná polévka z batátů potěší svou netradiční chutí. Můžete ji doplnit i krutony či zakysanou smetanou. Na 6 porcí potřebujete: ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 mrkev ✿ 400 g batátů ✿ 150 g červené čočky ✿ 2 lžíce čerstvého zázvoru ✿ 1 lžíci červené kari pasty ✿ špetku chilli ✿ 1,5 l zeleninového vývaru ✿ 2 lžíce rybí omáčky ✿ 250 ml
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Piano Bar Prague: Za chutí stojí Ari Munandar
iluxus.cz
Piano Bar Prague: Za chutí stojí Ari Munandar
V srdci Prahy vznikl koncept, který propojuje gastronomii s noční energií města. Piano Bar Prague není jen restaurací ani jen klubem - je to zážitek. A jeho hlavní hvězdou je šéfkuchař Gerardus Ari Mu
Probus: Ze spojence vyrostl rival Přemyslovců
historyplus.cz
Probus: Ze spojence vyrostl rival Přemyslovců
Část mládí strávil na Pražském hradě, kde o něj pečoval jeho příbuzný, sám král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Jindřich Probus mu za to je náležitě vděčný a v jeho sporu s Rudolfem Habsburským se staví na stranu Přemyslovce, i když na tom bude tratit. S uherskými panovníky dlouhodobě nemá zrovna nejlepší vztahy. Český
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
epochanacestach.cz
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
Druhý ročník Velovisty proběhne dokonce ve dvojité nabídce. Bezvadný loňský rozjezd slibuje ještě lepší pokračování. Zahajte cyklistickou sezonu pětidenní vyhlídkovou jízdou kolem korutanských jezer v nejslunečnější části Rakouska. Jede se na pohodu, s komfortním a kompletním servisem včetně noclehů. Letos o tři týdny dříve, už mezi 25. dubnem a 3. květnem. Ano, Velovista se dá
Když člověka pohřbí lavina nebo trosky budovy, pomůžou záchranáři s citlivým čenichem
21stoleti.cz
Když člověka pohřbí lavina nebo trosky budovy, pomůžou záchranáři s citlivým čenichem
Když je řeč o psích záchranářích, leckomu vytane na mysli obraz bernardýna se soudkem rumu, jenž je poslední nadějí pro turisty, kteří zabloudili ve sněhové vánici. Tahle z mýtů i historického základu
Utěšuje Šoposkou tanečník?
nasehvezdy.cz
Utěšuje Šoposkou tanečník?
Herečka Marika Šoposká (36) ze seriálu Oktopus se už nějakou dobu netají tím, že mezi ní a zvukařem Petrem Čechákem (48) to není žádná pohádka. Udržet vášnivou lásku po tolika společných letech, t
Zvířata, která přežila dobu ledovou: Jak to dokázala?
epochaplus.cz
Zvířata, která přežila dobu ledovou: Jak to dokázala?
Mamutům odzvonilo, šavlozubé šelmy zmizely z povrchu Země. Přesto tu s námi některá zvířata z doby ledové žijí dodnes. Jak je možné, že přežila mráz, hlad i dramatické změny klimatu, které jiné druhy smetly z mapy světa? Když se před více než deseti tisíci lety otepluje klima a ledovce ustupují, planeta se mění k nepoznání.
Zlé kletbě jsme utekli…
skutecnepribehy.cz
Zlé kletbě jsme utekli…
Našla jsem na půdě krásnou starožitnou věc a hned jí vymyslela u nás v bytě místo. Od té chvíle se na mě přilepil strach a neštěstí. Doktorova slova stačila, aby se mi úzkostí sevřel žaludek. „Zatím to není jisté, ale je tady podezření, že vaše dítě není v pořádku.“ Ta slova jsem vnímala jako hřebíky do