Domů     Babiččin receptář nás spojil
Babiččin receptář nás spojil
4 minuty čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady.

Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu.

Voňavé vzpomínky

Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to žena plná života, vždycky dobře naladěná a s úsměvem na rtech. Bydlela v kouzelném domku na konci vesnice s dědečkem, který trávil veškerý svůj čas v přilehlé truhlárně.

Babičku si pamatuji především v zástěře. V mých vzpomínkách její kuchyně voněla vždy po čerstvě upečeném chlebu nebo štrúdlu. Měla starý sešit, který nazývala svým „receptářem“. Nebyl to jen obyčejný sešit s recepty.

Byly tam i poznámky o životě, drobné příběhy, třeba jak se poprvé setkala s dědečkem nebo jak přežili těžké časy po válce. Ten sešit byl jako její deník, plný lásky a vzpomínek. Když babička zemřela, dědictví po ní se rozdělilo mezi nás, její děti a vnoučata.

Když děti odejdou

Receptář připadl mně, ale přiznám se, že jsem ho tehdy jen uložila do šuplíku a zapomněla na něj. Život tak nějak „běžel“ dál. Moje děti Marek a Lucie hrozně rychle vyrostly, založily si vlastní rodiny a žily svůj hektický život.

Ani nevím, jak se to stalo, že jsme se tak nějak vzdálili. Marek se odstěhoval do Prahy kvůli práci, Lucie zůstala blíž, ale měla plné ruce práce s dvojčaty. Scházeli jsme se jen na Vánoce nebo narozeniny, a i to bylo spíš formální.

Cítila jsem, že nám něco chybí, ale nevěděla jsem, jak to změnit. Moje vnoučata, Eliška a Tomáš, už vůbec neznala příběhy o babičce Anně, a to mě mrzelo.

Pozvání na retro oběd

Všechno se změnilo jedno deštivé odpoledne před dvěma lety. Uklízela jsem starou komodu a narazila jsem na babiččin receptář. Listovala jsem v něm a najednou mě zalila vlna vzpomínek a nečekané nostalgie.

Pamatuju si, jak jsme s babičkou pekly vánočky a ona mi vyprávěla, jak se dřív peklo na vesnici. Rozhodla jsem se, že ten sešit nesmí zůstat zapomenutý. Napadlo mě, že bych mohla zkusit něco z něj upéct a pozvat rodinu.

Možná by to mohlo být to, co nás zase přivede zpět k sobě. Sezvala jsem Marka, Lucii a jejich rodiny na nedělní oběd, ale ať přijedou dřív, protože budeme společně péct podle babiččina receptáře.

Zase spolu a šťastní

Ze začátku byli skeptičtí. Marek se smál, že on a vaření nejdou dohromady, a Lucie se zase bála, že její dvojčata všechno zničí. Ale přijeli. Vybrala jsem babiččin recept na jablečný koláč, který jsme kdysi milovali.

Když jsme začali vážit mouku a třít těsto, začala se dít kouzla. Eliška s Tomášem se smáli, když se jim těsto lepilo na prsty, a Marek se nechal strhnout a začal vyprávět, jak ho babička učila plést vánočku.

Při pečení jsem četla z receptáře nejen recepty, ale i babiččiny poznámky. Třeba jak jednou zachránila Vánoce, když se pokazila pec, nebo jak dědeček vždycky kradl kousky těsta, když si myslel, že se nikdo nedívá.

Všichni jsme se smáli a poprvé po letech jsme si povídali, opravdu povídali. Ne o práci nebo problémech, ale o vzpomínkách, o babičce, o tom, co nás formovalo.

Nová společná tradice

Ten den se stal začátkem nové tradice. Dohodli jsme se, že se jednou za měsíc sejdeme a budeme péct nebo vařit podle babiččina receptáře. Každé setkání je jiné. Jednou to jsou buchty, jindy polévka, kterou babička vařila o Vánocích.

Děti se učí nejen recepty, ale i příběhy, které k nim patří. Vnučka Eliška si dokonce začala psát vlastní sešit, kam si zapisuje, co jsme spolu dělali.

Marek, který byl vždycky ten „věčně zaneprázdněný“, si teď bere volno, aby s námi mohl být déle. A Lucie říká, že tyhle chvíle jsou pro ni jako oáza klidu uprostřed chaosu mateřství.

Vážíme si vzpomínek

Babiččin receptář nám dal víc než jen dobré jídlo. Dal nám důvod se scházet, smát se a vzpomínat. Uvědomila jsem si, že rodina není jen o tom, že jsme příbuzní, ale o čase, který spolu trávíme, a o příbězích, které si předáváme.

Když teď vidím, jak moje vnoučata s nadšením listují v receptáři a ptají se na babičku Annu, cítím, že její odkaz žije dál. A já jsem své skvělé babičce za znovunalezenou rodinnou pohodu i za vše, co mě naučila, i dnes nesmírně vděčná.

Marie R. (65), Rakovník

Související články
5 minut čtení
Vnučka Klára byla vždycky jiná než ostatní děvčata z naší vesnice. Zatímco jiné řešily plesy, kluky a nové šaty, ona seděla zabořená v knížkách. Ne že by mi to vadilo, byla jsem na ni pyšná. Jenže čím víc se blížila ke svým pětadvaceti letům, tím častěji jsem přemýšlela, jestli jí něco důležitého neutíká. Vždyť život není jen o studiu a kariéře. Jako malá přitom bývala úplně jiná. Nosila šatičk
4 minuty čtení
Každý rok se u nás na Velikonoce sejde celá rodina. Každý rok doufám, že se nám letos ten chaos let předminulých vyhne. Marně... Všichni se sjeli už v pátek večer, jeden po druhém. Nejstarší syn Milan s Evou a dcerami Terezou a Luckou. Dcera Hana přijela s partnerem Tomášem a jejich dětmi, s Jakubem a Eliškou. Nejmladší Klára přivezla malého Péťu a svého nového přítele Radka. Všechny samozřejmě
5 minut čtení
Asi každá máma sní o tom, jak jednou bude vdávat dceru. Já to plánovala jako velkou událost. Moje dcera ale měla zcela jinou vizi a já jí za to byla nakonec vděčná. Když se naše nejstarší dcera Klára rozhodla vdát, bylo jí téměř třicet a já byla šťastná, že konečně našla toho pravého. Ihned jsem si představila, jak to bude probíhat. Viděla jsem kostel, nějakou drahou restauraci, ideálně v Praze
4 minuty čtení
Vdávala jsem se v osmnácti. Tak to bylo zvykem. Dívky, které v té době měly více než pětadvacet let, a zůstaly svobodné, byly považovány za staré panny. Tehdy to tak prostě bylo. Můj nastávající byl vysoký, modrooký a světlovlasý muž, který se líbil nejen mně, ale i všem mým kamarádkám. Byla to velká láska, která vyústila do manželského slibu. Jako novomanželé jsme začali bydlet u manželových r
2 minuty čtení
Ženil jsem se z lásky. Po letech se ale z milé a krásné princezny vyklubala hádavá čarodějnice, která se nestydí zatahovat do našich sporů děti. Svou ženu jsem si brát nemusel. Dcera se nám narodila až dva roky po svatbě. Po ní přišel na svět syn. Po dvanácti letech se nám pak narodil ještě syn Tomáš. Mohli bychom tedy být šťastná rodina. Když jsem svou ženu poznal, byla to skromná a milá holka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Bílá hora: Osudová chyba: Praha nezavřela brány
historyplus.cz
Bílá hora: Osudová chyba: Praha nezavřela brány
Je temná noc z 8. na 9. listopadu 1620. V Praze se horečně rokuje. Kolem Fridricha Falckého zasedá válečná rada, která se domlouvá, co dál. Atmosféra připomíná nálady při pohřbu. „Nejlepší bude město vydat,“ prosazuje zcela nepochopitelně svůj názor Kristián starší z Anhaltu. Král ho poslechne. Jako už tolikrát.   „Braňme Prahu,“ vyzývá kalvinista a
Kreditní karta vznikla z trapné situace v restauraci. Dokonale změnila svět
epochaplus.cz
Kreditní karta vznikla z trapné situace v restauraci. Dokonale změnila svět
Zapomeňte na romantické představy o technologických vizionářích. Kreditní karta vzniká úplně jinak: u stolu, mezi talíři, a hlavně v momentě, kdy je trapas tak velký, že by se dal krájet nožem na steak. „Promiňte… já asi nemám peněženku.“ Ticho u stolu by se dalo prodávat po gramech. Americký podnikatel Frank McNamara sedí v newyorské restauraci,
Místo svatby Bílé měl být náhlý rozchod!
nasehvezdy.cz
Místo svatby Bílé měl být náhlý rozchod!
Velkolepou zprávou se otřásl celý showbyznys. Zpěvačka Lucie Bílá (60) a její přítel, roadmanažer Radek Filipi (42), si po mnoha společných letech řekli sladké „ano“. Proběhla přísně utajovaná sva
Pražský Hrad, který okouzlil i hvězdy
epochanacestach.cz
Pražský Hrad, který okouzlil i hvězdy
Praha má svou nezaměnitelnou tvář. Hradní paláce nad Vltavou vytvářejí pohled, který zná celý svět. Je to obraz, který okouzluje po staletí a nikdy nezevšední.   Neexistuje snad jediný Čech, který by ho neznal. Pražský hrad se objevuje na pohlednicích, ve filmech i na fotkách. A kdo si plánuje výlet do naší metropole, má ho
Italská Panzanella
nejsemsama.cz
Italská Panzanella
Využijte starší veku či bílý chléb a připravte si tradiční salát, který vás přenese do slunné Itálie. Na 4 porce potřebujete: ✿ 4 velká rajčata ✿ 1 červenou cibuli ✿ 2 stroužky česneku ✿ 300 g starší bagety nebo bílého chleba ✿ 1 lžíci kaparů ✿ 50 ml vinného octa ✿ 100 ml olivového oleje ✿ ½ lžičky třtinového cukru ✿ hrst bazalky ✿ sůl 1. Bagetu
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Česko spouští kampaň, která dává čtení nový jazyk i energii
iluxus.cz
Česko spouští kampaň, která dává čtení nový jazyk i energii
Podle dat Evropské federace nakladatelů polovina dospělých Evropanů dnes vůbec nečte. Přestože výzkumy ukazují, že pravidelní čtenáři žijí v průměru o dva roky déle . V Česku na to reaguje osvětová ka
Sny o motýlech byly varováním osudu
skutecnepribehy.cz
Sny o motýlech byly varováním osudu
Jen jsem zavřela oči, už tu byli a útočili na mě. Motýli v mých snech znázorňovali moji největší noční můru. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila. Na sny a pověry v naší rodině nevěřil nikdo. Takovým věcem, jako jsou věštecké sny, jsme se doma smáli. Jednoho dne jsem se ale těmto věcem posmívat přestala. Měla jsem zrovna před maturitou, když
Světelné koule u města Marfa: Stále nemají jasné vysvětlení!
epochalnisvet.cz
Světelné koule u města Marfa: Stále nemají jasné vysvětlení!
Je to optický jev, které nedává spát badatelům z celého světa. Řeč je o záhadných světlech v blízkosti města Marfa v americkém státě Texas. Údajně mohou být žlutooranžová, zaznamenat prý ale lze i jiné odstíny. Co jsou zač?   Děje se nám to přímo před očima, ale nikdo neví proč. Záhadami opředená světla u města Marfa jsou nejčastěji
Vodík v srdci planety: nové stopy po původu zemských oceánů
21stoleti.cz
Vodík v srdci planety: nové stopy po původu zemských oceánů
Jak velkým množstvím vody se naše planeta může pochlubit? Odpověď možná neleží jen na jejím povrchu. Nový výzkum naznačuje, že v kovovém jádru planety může být ukryté obrovské množství vodíku. A poku
Marináda z vína
tisicereceptu.cz
Marináda z vína
Díky marinádě z vína získají grilované pokrmy lahodnou chuť a křehkost. Potřebujete 0,7 l bílého nebo červeného vína 1 sklenka octa 1 sklenka oleje 3 cibule 3 stonky řapíkatého celeru 3 mrk
Chevalier d’Éon: Byl špion francouzského krále ve skutečnosti ženou?
enigmaplus.cz
Chevalier d’Éon: Byl špion francouzského krále ve skutečnosti ženou?
Byl to úspěšný špion, diplomat, válečný hrdina, a zároveň jedna z největších záhad francouzského dvora. Chevalier d'Éon dokázal mistrně balancovat mezi dvěma identitami tak přesvědčivě, že o jeho pohl