Domů     Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt
Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt
9 minut čtení

Jako malá jsem chodila do dramaťáku a realizovala se na nejrůznějších besídkách. Na střední jsem hrála s ochotníky a zpívala v malé garážové kapele. Nic z toho se ale pro dospělou ženu nehodí.

Nakonec jsem skončila v nudné práci a vedla nudný život. Alespoň toho nudného partnera jsem dokázala opustit, jenže díky tomu jsem skončila nudně sama. Vlastně mi zůstalo jen mé opovržení nudnými lidmi, které se plíživě měnilo v pohrdání všemi. I když jsem si to tehdy ještě neuvědomovala.

Samota se mi nejdřív zdála fajn. Budu chodit s kamarádkami po vinárnách a tančírnách. Pít, hulákat a tropit drobné výtržnosti. Ale, světe div se, nic z toho se nestalo. Moje přítelkyně jsou totiž vdané.

Každá má po jednom či dvou dětech a zvláštní masochistky si pořídily rovnou tři. Jejich životy jsou tudíž mokré pleny, prdíky a kašičky. Když už se náhodou utrhly od rodiny, stejně povídaly jen o tomhle a navíc už v devět zívaly a v deset jely domů.

Nudila jsem se. Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt, ale mé pokusy o seznámení dopadaly katastrofálně. Vždy jsem totiž narazila na nějakého nezajímavého patrona, který byl leda tak k smíchu.

Když jsem si vzala krátké šaty a šla si do vyhlášeného klubu sednout na bar, považoval mě jeden muž za prostitutku a druhý byl tak opilý, že mě téměř pozvracel. Seznámení přes internet nebylo lepší.

Ze všech inzerátů byly téměř vidět vytahané tepláky a ošoupané trepky. Nikde dobrodružství, ani výzva. U pátého inzerátu, kde pán opět psal, že má smysl pro humor, jsem to vzdala. Tak kde se seznámit?

Na horolezecké stěně, na bazénu ani v posilovně není kdy s někým zapříst rozhovor. Do kina chodí normální lidé ve dvou. Bez nápadu jsem pročesávala internet a tam mě to trklo.

Speed dating! ude to sexy schůzka Prostě si najdu termín, sednu k jednomu ze stolečků a každý muž bude mít pět minut na to, aby mě zaujal. Takže, rovnou na věc. Svižně, trefně, a pěkně sexy. Koho oslovím a kdo zároveň osloví mě, na toho dostanu kontakt.

Ne, že by to bylo levné, ale peníze pro mě nikdy nebyly problém. A tohle znělo prostě skvěle. Napsala jsem na uvedené číslo a hned další úterý už vybírala vhodné šaty.

Nakonec jsem zvolila relativně usedlý vínový kostýmek, ze kterého jako by náhodou vykukovala krajka ďábelsky drahého černého prádla. Vlasy jsem jen lehce navlnila, vše doplnila vysokými podpatky a šlo se na věc.

Kavárna působila poměrně příjemně. Stěny byly červené, koženková křesílka černá a já byla z přítomných žen spolehlivě nejhezčí. Mamina Jitka měla křivé zuby a působila unaveně. Ukecaná Petra měla kila navíc a zjevně vyplenila vietnamskou tržnici.

Lucie v jeansech byla prostě jen vychrtlá a banální. Pořádně rozjetá jsem si objednala daiquiry a těšila se na ten přehled oslnivých protějšků. A že to byl přehled! Pan Jiří vypadal jako čertík z pohádky, ovšem po dvaceti letech a padesáti kilech.

Aby mě oslnil, začal mi číst svou patetickou autorskou poezii. Pavel byl pro změnu postpubertální balič a blazeovaný seladon. Sebevědomí z něj přímo stříkalo, ale já na podholených vlasech a divných brýlích nic atraktivního neviděla.

Pan Antonín se ihned pochlubil doktorským titulem a celoživotním studiem něčeho, čemu říkal gemula. Já bych ale uvítala menší důraz na erudici a větší na osobní hygienu.

Stejně by to ale nepomohlo, silné brýle, řídké vlasy a tesilové oblečení by mě odpudily vždycky. Nejpůsobivějším zjevem byl ale hubený muž s dravčím nosem, který mi prozradil, že se mu říká Loskuták.

Když jsem se ptala, proč zrovna Loskuták, přimhouřil oči a spiklenecky mi zašeptal:

„Jako ten pták. Ten fakt velkej pták.“

Když jsem si pak měla poznamenat, kdo mě uhranul, nemohla jsem se rozhodnout. Můj lístek zel prázdnotou, ale alespoň jsem si byla jistá, že ostatní uvedli právě mě. Šlo však jen o předpoklad, protože agentura dávala vědět jen v případě oboustranné shody.

To mě samozřejmě nikterak netěšilo, a tak jsem se vydala do kanceláře zjistit více. Pravidla nepravidla, seance nebyla zrovna levná a já z ní chtěla vytřískat aspoň masáž sebevědomí.

V supermoderně zařízené kanceláři seděl za bílým stolem upravený na krátko ostříhaný mladý muž. Když se na mě podíval, všechna suverenita, se kterou jsem za ním napochodovala, mě okamžitě přešla.

Vypadal přesně jako pan Grey z filmu Padesát odstínů šedi a v jeho ocelovém pohledu byla nejen inteligence, ale i něco dravčího a nebezpečného. Dokonale padnoucí oblek dával tušit vysportované tělo a tmavé vlasy byly krásné a upravené.

Byl to muž, který vám pouhým zjevem vyrazí dech z plic. Jenže já nejsem zvyklá vzdávat se bez boje. Vychrlila jsem tedy svůj požadavek a nechala si vysvětlit, že to není možné, protože agentura nezveřejňuje výsledky, pouze vzájemné shody.

Naklonila jsem se nad stůl tak, aby „pan Grey“ lépe viděl do mého výstřihu a znovu zopakovala, že to ale chci vidět. Mladý muž noblesně pozvedl pravé obočí, ale jinak s tím samým klidem zopakoval, co již jednou říkal. To mě dopálilo.

„Podívejte, já vím, že se do mě všichni zbláznili, ale chci to vidět. Za svoje prachy na to snad mám právo.“

Tentokrát krasavec nadzvedl druhé obočí a začal štíhlými prsty ťukat do klávesnice. Už jen pohled na jeho krásně tvarované ruce byl vzrušující. Horší to bylo s jeho odpovědí:

„Je mi líto. Zdá se, že jste nikoho neoslovila. Třeba příště?“ řekl to klidně, profesionálně, bez jakéhokoli ostnu ve hlase, ale mně ta slova rvala srdce z hrudi.

„Nikdo? Ani ten čertík, co mi četl básně? Nikdo? Fakt nikdo???“

Domů jsem došla jako ve snu a ve vaně s horkou vodou jsem se rozbrečela. Mé slzy však uvidí maximálně jahodová pěna do koupele. Svět spatří, jak se umím rvát. Speed dating mě neporazí, já porazím jeho.

Na příští seanci jsem si koupila nové šaty a dopředu napsala, co těm mužům budu říkat. Tentokrát totiž budu aktivní a dravá a neponechám nic náhodě.

V této přehlídce chudáčků nechyběl pubertální závislák na internetu, macho v nátělníku a zlatým řetězem, mamánek a looser. Já se na ně usmívala jako o život a chrlila své připravené věty. Schody do kanceláře pana Greye jsme pak skoro vyběhla.

Mladý muž mě přijal s profesionálním klidem, ale jeho odpověď byla opět stejná. Nikoho jsem neoslovila. Poděkovala jsem a strnule odešla. Na schodech jsem se však otočila a samovolně se vrátila jako bumerang. Tentokrát už neutajil jisté překvapení. Tím spíš, že jsem na něj vychrlila:

„To chcete říct, že jsem se zase nikomu nelíbila?“

Když opět začal s tím svým naučeným stylem, zostra jsem ho přerušila, ale původně asertivní věta se zlomila do přívalu hořkého pláče.

„Jak je možné, že se nikomu nelíbím? Vždyť je to tam samý ohava a samá nula. Ani mluvit neumí, všechno jsem musela odedřít sama!“ Ramena se mi třásla neovladatelnými vzlyky. Krasavec pomalu vstal a galantně mi donesl velký a pečlivě vyžehlený kapesník.

Vděčně jsem si s ním po tváři rozmazala zbytky líčidel. Pan božský však předstíral, že to nevidí. Rychle odsunul tlustý šanon, vyndal karafu s whiskey a nalil mi. Pak se posadil vedle mě. Voněl. Nádherně voněl. Nevtíravě, svěže, moderně a čistě. Tak úchvatně, že jsem toužila přitisknout tvář k jeho hrdlu.

„Podívejte Alice, jste krásná žena, opravdu jste, ale neměla byste tak pohrdat všemi ostatními. Ti looseři a ohavové jsou ve skutečnosti muži, kteří našli odvahu změnit svůj život. Už proto zasluhují váš respekt. A co se týká vaší aktivity, některé muže prostě příliš dravé ženy odpuzují.“

„Takže jsem odpudivá?“ zalkala jsem nešťastně. Krasavec mě pevně objal.

„Ne, nás muže někdy příliš krásné ženy děsí. Sníme o nich, toužíme po nich, ale nejsou to ty, které bychom dokázali pozvat na kávu.“

Vytřeštila jsem na něj své rozmazané oči a zahuhňala:

„A vy byste se mnou na kávu nešel?“ Úchvatný idol se usmál, znovu mi nalil a po nekonečně dlouhé vteřině odpověděl:

„Velmi rád.“

Naše schůzka proběhla v krásné kavárně s vestavěnými akvárii. Pan božský dorazil o deset minut dříve a v průběhu celého rande mě bavil vyprávěním o svých klientech. Z každé jeho věty vyzařovala obrovská úcta.

Mluvil o tom, jak jsou zajímaví, o jejich složitých osudech, životních karambolech a já si postupně uvědomovala, že mi vlastně uštědřuje lekci. Měl svatou pravdu. Neměla jsem právo všechny tak rychle odsoudit.

Jak jsem vlastně přišla na to, že jsem o tolik lepší, než ostatní? Rande bylo úchvatné, ale naplnilo mě značně protichůdnými pocity. Na jedné straně jsem chtěla na vše zapomenout a začít znovu jako lepší a otevřenější člověk.

Prostě začít s čistým štítem a už se nikdy necítit jako káraná školačka. Na druhou stranu jsem se však nemohla vzdát božského pana Greye. Ten rozpor mě ničil. Zejména proto, že jsem tohohle úchvatného muže nechtěla ztratit. Byl nádherný.

Dokonalý, jako antická socha a vedený etickým imperativem, který by mu záviděl kdekterý filmový hrdina.

A tak se stalo něco, co by ode mě nikdo nečekal. Já, velká suverénka, jsem se už podruhé rozpustila v slzách. Omlouvala jsem se jemu i všem, které jsem tak podcenila a zkroušeně slibovala nápravu. Pan Grey mě něžně vzal za bradu, hluboce se mi zahleděl do očí. Pak mě sladce políbil.

„Už budeš hodná? No, raději na tebe dohlédnu, ty jedna marnivá hvězdičko,“ a hřejivě se na mě usmál. A to byl začátek naší velké lásky.

Radka, 21 let, střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé