Domů     Čokoládové mámení
Čokoládové mámení

Za práci v naší cukrárně jsem byla moc vděčná. Skvělý kolektiv, hezké prostředí a hlavně bezvadná šéfová, která mi jako svobodné matce upravila pracovní dobu a vycházela mi vstříc jak jen mohla. 

Konečně jsem se po dlouhé době cítila chtěná a tahle bezva cukrářská sebranka mi úplně vynahradila chybějící rodinu i muže po boku. Bylo mi zkrátka takhle dobře a nic jsem na tom nechtěla měnit.

Ani ve chvíli, kdy do naší pracovní rodinky přibyla nová posila v podobě chocolatiéra Pavla, se na mém rozhodnutí žít bez chlapa nic nezměnilo.

Jasně, obdivovala jsem ho, stejně jako všechny holky, za jeho mistrnou práci při temperování čokolády a při ochutnávání jeho pralinek jsem se vznášela metr nad zemí. Taky jsem si nemohla nevšimnout, že je vážně fešák.

Ale jelikož vždy pracoval v čistě ženském kolektivu, vždy chodil elegantně oblečený a navoněný a dokonce měl i upravené nehty, bylo mi naprosto jasné, že jeho objektem zájmu nebudou ženy. Prostě to byl pro mě jasný gay.

Netrvalo dlouho a stali se z nás nejen fajn kolegové, ale i kamarádi. Povídali jsme si o lásce k hudbě, divadlu i starým filmům a náš podobný vkus mě jen utvrzoval v mém přesvědčení o Pavlově orientaci. Ovšem nechtěla jsem být vlezlá a tohle téma otevírat.

Říkala jsem si, že počkám, až mi o tom bude chtít říct sám. Nakonec nám čas strávený v práci přestal stačit a začali jsme spolu vyrážet i ven. Bylo mi s ním tak krásně. Pavel byl na všech schůzkách tak milý, vtipný a galantní.

S nikým jiným jsem se nikdy necítila tak příjemně. Nebyl to blesk z čistého nebe, ani láska na první pohled.

Ale pomalinku, nenápadně a plíživě jsem si začínala uvědomovat, že ho přestávám vnímat jen jako kamaráda, a že se do něj zcela nedobrovolně a proti své vůli začínám zamilovávat.

Čím víc času jsme trávili spolu a čím víc nám bylo fajn, tím byly mé city silnější a silnější. „Proboha, co to dělám?“ říkala jsem si dokola. „Vždyť je gay! Jsme jen přátelé.

Copak jsem se už vážně v životě nepoučila dost?“ Připadala jsem si tak hloupě, že já, která se zapřísahala, že už chlapa nechci ani vidět, se takhle zakoukám do muže, co je na kluky. Absurdní, směšné, bezvýchodné.

Kdyby alespoň Pavel nebyl tak strašně milý a tolik mi to neztěžoval. Jak mám v sobě udusit city, když mě bere něžně kolem ramen? Jak mám přestat toužit po jeho vůni, když mi jen tak mimochodem nabídne své sako, poté co je mi venku zima?

Jak nemám toužit po polibku, když má pro mě vždy zářivý úsměv a vlídné slovo? A hlavně, jak ho můžu nemilovat, když vidím jak si báječně rozumí s mou čtyřletou dcerkou?

Připadala jsem si jak v bipolárním světě. Na jednu stranu jsem byla s Pavlem tak šťastná, jako nikdy dřív, ale na straně druhé jsem se hrozně trápila. Byla jsem doslova jako v pasti svých vlastních pocitů.

Chtěla jsem ho, toužila po něm a přitom jsem jednoznačně věděla, že ho nikdy nemůžu mít. Abych se z toho všeho úplně nezbláznila, začala jsem se Pavlovým přátelským něžnostem vyhýbat.

Při vítání už jsem nechtěla, aby mě objímal, nenechala jsem se vzít za ruku, ucukávala jsem před jeho pohlazením. Neodvracela jsem se s odporem či nechutí, ale v sebezáchovném instinktu.

Netrvalo dlouho a Pavel očividně posmutněl. Pořád byl moc milý, ale jakoby ho něco trápilo. Jenže se o tom rezolutně odmítal bavit, a tak jsme se pomalu začali odcizovat.

Ta jeho bolest jakoby stála mezi námi a pomalu stavěla vysokou neprostupnou zeď. Ať jsem se snažila sebevíc z něj vytáhnout, co že se to proboha děje a zda mu nemůžu nějak pomoci, nic nemělo účinek.

Už jsem to skoro vzdávala, když mě napadlo pozvat ho k nám na večeři s tím, že posezení při svíčkách se sklenkou vína mu třeba rozváže jazyk a zase se sblížíme, jako dřív.

Pravda, musela jsem ho k tomu aby přišel hodně přemlouvat, ale nakonec přišel, elegantní a voňavý jako vždy a navíc s velkou květinou pro mě a čokoládou pro dcerku. Ovšem kýžený efekt se nějak nechtěl dostavit.

Při večeři jsme se bavili jen o neutrálních tématech, a nic se na tom nezměnilo ani když šla malá spát. A naráz mi došlo, že ho takhle ztratím, že ztratím jediného člověka ve svém životě, se kterým si takhle rozumím, což jsem odmítala připustit.

Zplna hrdla jsem se napila vína, abych si dodala kuráže a udeřila jsem na něj. S tím, že si klidně může být dál zalezlý v té své ulitě, ale ať si laskavě uvědomí, že tím zabije naše přátelství, a že je to podle mě vážně škoda.

Na konci jsem se přistihla, že se mi zvýšený hlas změnil v jednoznačný křik. To už ale zase nevydržel Pavel a pěkně od plic na mě zařval, že je to jen a jen moje vina. Ať si prý uvědomím, jaké vysílám nejasné signály.

„Nejprve je nám spolu fajn, vypadá to na slibně se rozvíjející vztah. Dokonce mě i seznámíš se svou dcerou, a pak se znenadání úplně stáhneš a přestaneš stát o moje doteky. A ještě se divíš, proč že jsem tak smutný.

Promiň, ale co si mám o takovém chování myslet? Copak sis sakra nevšimla, že tě miluju?“

Jeho slova mi zněla v uších, ale jako kdybych vůbec nebyla schopna pojmout co znamenají. Stála jsem tam, nevěřícně na něj zírala a vypadlo ze mě jen nesmělé.

„Ty nejsi gay?“ A pak už si pamatuji jen nejsladší, nejněžnější a zároveň nejvášnivější polibek svého života, který byl jasným důkazem mého obrovského omylu.

Katka M.

Související články
14.6.2024
Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře. Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela
13.6.2024
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně sledoval, komicky. Schovávala jsem se na zadním sedadle auta, ležel
13.6.2024
Milovala jsem Rudlu z páté lavice u okna od školních let. Vědělo se však, že je blázen do krásné, černovlasé Katky a že se jí nikdy nevzdá. V jeho osudu jsem však byla vepsaná já. Odjakživa jsem byla zamilovaná do Rudly z páté lavice u okna. Jenomže všichni věděli, že Rudla je zamilovaný do Katky. Byla totiž zajímavá a měla dobrodružnou povahu. Každá jiná byla proti ní nudná, já dvojnásob. Katk
10.6.2024
Jsem toho názoru, že dokud je člověk zdravý a plný elánu, měl by si vydělat co nejvíce peněz. Musí myslet na zadní kolečka. Moje sousedka Dita je ale můj pravý opak. Pohodářka, která si chce jen užívat. Po skončení střední školy už dál studovat nechtěla. Má ráda klid. Našla si špatně placenou práci v kanceláři, kde vykonává administrativní činnost. Práce ji ale prý baví, protože na ni nejsou kl
9.6.2024
Když jsem potkala Jaroslava, myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí. Byl vtipný a uměl se chovat k ženám a ke mně byl nesmírně pozorný! Přesto, že jsem byla přesvědčená, že už si žádného muže do života nepustím, udělala jsem tu chybu znova! Požádal mě o ruku a já nadšeně souhlasila! Říkala jsem si, že mi ho osud přihrál, aby mi vynahradil vše, co jsem do té doby musela přestát. Byla jsem to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí