Bylo mi přesladkých osmnáct let. Měla jsem figuru antické bohyně, dlouhé černé vlasy a reparát z češtiny. Celé léto jsem proto trávila šprtáním dávno mrtvých básníků, až na jediný týden, kdy mi otčím zařídil práci hostesky.
Poklonkováním boháčům na jachtě někde v Chorvatsku jsem si měla ozřejmit, jak se mají ti, kteří se učili dobře a jak ti, kteří dostali kouli. Můj drahý zákonný zástupce však poněkud nepochopil, že podobný pobyt nepůsobí jako trest. Za poslední peníze jsem koupila kouzelné puntíčkované plavky a nadšeně vyrazila do exotického Zadaru. Pokud jsem si však myslela, že půjde o to sem tam donést barevný drink nějakému milionáři, hodně jsem se mýlila.
Na malé lodi na nás částečně připadla i práce posádky a pracovalo se od rána do noci.
Když jsem po třech dnech galejí konečně dostala volno, čekal mě malý ráj. Zadar byl bělostný a modrý a prastaré uličky nabízely vlahý stín, který na lodi tolik chyběl. Za chviličku jsem už nacpaná místní zmrzlinou líně posedávala na barokním opevnění pod branou s benátským lvem. Bez zájmu jsem kopala do malého pevnostního děla a díky slunečním brýlím v klidu a nenápadně pozorovala nejkrásnějšího muže, jaký kdy žil. Košile na jeho opáleném těle musela být z nějakého kosmického materiálu, protože vypadala jako z reklamy. Byla od pohledu hebká, lehoučká a nikde nebyl jediný záhyb. Vykreslovala ladnou siluetu pevné a svalnaté postavy korunované ušlechtilou tváří s klasickými rysy. Učiněný Adonis v moderním provedení. Do mých slovanských tváří se pomalu hrnula zrádná červeň a příval hříšných myšlenek mě donutil sklopit zrak. Fešák však zamířil přímo ke mně. Krásným a vysloveně erotickým hlasem pronesl několik vět v jazyce, který jsem neznala, a když viděl, že mu nerozumím, přešel plynule do angličtiny. Představil se jako Kostas a prozradil, že je rodilý Řek. Do Chorvatska ho prý přivádí nějaké obchodní jednání, ale má tu strávit maximálně tři dny. Následně se ptal, co tu dělám a jak se mi tu líbí. Když jsem zmínila svou brigádu, nechal si ukázat loď, na které pracuji. Z nějakého důvodu ho to pobavilo. Příjemně jsme si popovídali, pak mě pozval na skleničku bílého a nakonec nabídl doprovod až k lodi. Pak mi ale s neodolatelným úsměvem zmizel a já se jen vztekle kousala do rtů.
Vycházka skončila a mě čekaly brambory, friťák a lana. Také roznášení drinků, což se mi po celodenním shonu opravdu nechtělo. Vztekle jsem si uhladila debilní krajkovou zástěrku a vyrazila po milionu schodů s tácem přetékajícím koktejly. Meeting sestával z obvyklé sbírky odpudivých typů, jenže tentokrát mezi nimi jako růže mezi trním zářil Kostas. Kolena se mi proměnila v rosol a tak tak, že jsem neupustila podnos. Krasavec mi věnoval ten nejsladší úsměv, ale pak se dál zabýval obchodním jednáním. Když jsem o tři hodiny později uklízely stoly, většina děvčat nadšeně štěbetala, že se konečně dostanou na pevninu. Končil totiž jeden turnus a malá loď se nyní měla vydat na moře se značně oslabenou posádkou. Já zůstávala, ale měla jsem aspoň výrazně méně práce. Při blaženém polehávání na sluníčku jsem náhle zaslechla známý melodický hlas. Nade mnou stál ten nádherný Řek a usmíval se svým podmanivým způsobem. Netuším, co tu dělal a v té chvíli jsem nad tím ani neuvažovala. Vyskočila jsem jako nějaká potrefená husa a začala zmateně blekotat. Kostas se jen smál a mě napadlo, že musím udělat něco, abych napravila beznadějně zpackaný druhý dojem. Chtěla jsem totiž působit jako světaznalá Bond girl a ne zmatená školačka. Vrhla jsem tedy mnohoslibný úsměv, shodila ručník z boků a skočila co nejladnější šipku do blankytné vody. Můj nádherný Řek na nic nečekal a vrhl se za mnou.
Asi dvacet minut jsme se vznášeli na něžných vlnách. Pak mi ale začala být zima a zatoužila jsem po vyhřátém ručníku. V té chvíli mi to došlo. Nehodili jsme si žádné lano, žádný žebřík, prostě nic. Na lodi navíc chyběla polovina posádky a ten zbytek pospával zmožený letním žárem. A jachta plula, takže se nám neustále vzdalovala. Zaplavila mě vlna paniky. Z modu „jsem svůdná“ jsem okamžitě přešla do modu „vyděšené děvčátko“. Zuby se mi rozdrkotaly a plná hrůzy jsem se Kostase ptala, zda ten stín, co se u nás mihl, nemohl být žralok. Překrásný muž se však ukázal jako pravý gentleman. Uklidňoval mě a ani náznakem nepřipomněl, že jsme se do této situace dostali kvůli mé hlouposti. Když mě pak po vyčerpávajícím šlapání vody opouštěly síly, pomáhal a držel mě nad vodou. Doslova. Žádná slova na světě nedokáží vylíčit, jak strašně jsem mu byla vděčná. Mé erotické poblouznění se ve studeném moři pozvolna měnilo ve vřelý cit. Napadlo mě, že pokud zemřu, tak budu šťastná, že jsem předtím poznala někoho tak skvělého. Byla jsem přesvědčená, že jde o mé poslední hodiny a tak jsem k němu připlavala a promodralými rty ho začala líbat. Jen tak, bez úvodu, skoro nahá, studená a vyčerpaná. Kostas mě konejšivě hladil a sem tam přejel mokrou rukou po mých holých zádech. Tmavé vlasy se mu lepily na čelo a vypadal jako nějaký mořský bůh. Naše zoufalé volání však nakonec přece jen našlo odezvu a pomocný kuchař nám přičinlivě pomohl. Vyčerpáním jsem se zhroutila na palubu, ale Kostas mě zvedl do náruče a něžně políbil.
Posledních pár dní uteklo jako voda a já zanedlouho seděla doma za svým psacím stolem. Rodiče se však nestačili divit, jak mě ten pobyt změnil. Z lenošky se stala ta nejpilnější studentka, která v září odmaturovala s těsnou dvojkou. V té chvíli jsem už také měla našetřeno a čekal mě vytoužený pobyt v Řecku. Jela jsem za svou studentskou láskou.
Ivana, 22 let
