Na ten nikdy nezapomenu! To, co napřed vypadalo jako prima zábava, skončilo trestním oznámením, mnoha výslechy a soudem. Přitom jsem původně chtěla jen pomoci.
Po dlouhém vztahu, který znenadání skončil nevěrou partnera, jsem se trápila a neměla o muže zájem. Už se na to moji známí nemohli koukat, a tak mě seznámili s internetovou seznamkou.
Musím říci, že to byla má první zkušenost se seznamkami vůbec a docela mne chytla. Bylo prima poznávat nové muže, těšit se na odpovědi a celkově to přineslo mnoho nových poznatků o pánské populaci, které mi do té doby byly utajeny. Párkrát jsem si dokonce domluvila schůzku.
Bylo mi ho líto
Když jsem se seznámila s Petrem, nebyl to sice můj typ, ale zdál se mi prima a hlavně na mě působil jako pracovitý chlap. Líčil mi své životní peripetie i to, jak ho jeho exmanželka obrala o všechny jeho peníze a byly to dokonce miliony.
Byl původem z Ostravy, kde jezdil taxíkem a prý hodně makal a tak i vydělával. Už to mě mělo asi varovat, ale nevarovalo.
Vydělané peníze prý investoval do penzionu, který si vyhlédla jeho paní a aby se o něj mohla starat a nemusela do všech úředních úkonů tahat Petra, dohodli se, že penzion napíšou jen na ni.
Netrvalo ani půl roku, jeho žena si našla jiného a s Petrem se rozvedla. Neměli děti a tak to šlo rychle. Petr díky tomu zhubl 40 kg.
Protože já nikdy nebyla vyčůraná ženská a také jsem nikdy nic nedostala zadarmo, pochopitelně mě ani nenapadlo ho podezírat ze lži. Naopak jsem si říkala, že to si tedy nezasloužil.
Pomohla jsem mu odpíchnout se
V té době pracoval pro kamaráda a rozvážel pečivo. Jeho snem bylo si pořídit vlastní dodávku, aby byl nezávislý a mohl si práci sjednávat a řídit sám.
Ani nevím, co mě to napadlo, mezi námi totiž nešlo ani o sex ani o lásku, ale nabídla jsem mu, že mu na krátkou dobu mohu půjčit osmdesát tisíc.
Že ale ty peníze musím vzít z úvěrové kreditní karty, na níž je velmi vysoký úrok – kolem dvaceti procent, pokud se peníze nevrátí do tří měsíců. Samozřejmě po mé nabídce skočil a obratem si našel dodávku bazaru.
Peníze jsem dala bez smlouvy
Peníze jsem vybrala, předala mu je na u metra a on odjel pro auto. Večer mi jej přijel ukázat. Smlouva byla na mé jméno, jak jsme se dohodli s tím, že jakmile půjčenou částku plus procenta za úvěr vrátí, já na něj auto přepíšu.
Výhoda pro mne měla být to, že kdykoliv bude třeba něco stěhovat, a mé děti se stěhovaly často a rády, budu mít „osobního stěhováka“! Samozřejmě, že nevyšlo ani vůbec nic!
Splácel si, jak chtěl
První dvě splátky přišly včas, ale nižší než bylo domluveno. Do tří měsíců pochopitelně smluvenou částku nevrátil. Peníze mi pak posílal, jak se mu zlíbilo! Nakonec nebral ani telefon a já neměla tušení, kde na mne psané auto je, ani jak bych měla postupovat.
Pojištění naštěstí platil. Stejně jsem ale nakonec musela na polici. Policisté byli velmi vstřícní a vše vypadalo nadějně až do chvíle než byl případ přidělen vyšetřovateli Novotnému.
Ten se mnou jednal jako bych snad já chtěla okrást Petra, se kterým prý mluvil, a není nic, co by bylo trestné, a bez jakékoliv snahy něco vyšetři, vše uzavřel. Očividně to byl zhrzený muž, kterému nějaká žena pořádně ublížila. Odnesla jsem to ale já.
Nebyl ani on ani auto
Tak auto i Petr zmizeli z mého života. Občas sice přišla nějaká splátka, ale suma stále nedosahovala ani částky půjčené, natož aby zahrnovala úroky a posléze i penále z prodlení. Naháněla jsem ho telefonicky, ale málokdy mi telefon vzal.
Zpočátku byl ještě slušný, později už mě vždy jen odbyl, že peníze poslal. Samozřejmě lhal.
Chytli recividistu v mém autě
Jednou mi volali z policie. Prý zadrželi muže, který řídil „moji“ dodávku. Tím se konečně dalo vše do pohybu. Jak jsem následně zjistila, Petr auto přeprodal bez mého vědomí. Uvědomila jsem si, že mi jednou nakukal, že potřebuje velký techničák kvůli přívěsu.
Pochopitelně jsem mu jej půjčila a už neviděla. Současný majitel, za kterého mi už pár let chodily domů pokuty, měl zákaz řízení a další škraloupy. Skončil před soudem, kam jsem šla jako svědek, a on nakonec ve vězení.
„Moji“ dodávku zatím umístili na policejní záchytné parkoviště a mě poradili, abych zažádala o jeho vydání.
Budu platit za likvidaci?
A tam stojí již dalších pět let. Petr se totiž vynořil z neznáma a o dodávku si zažádal také! Taková drzost. Dodnes mi dluží minimálně padesát tisíc.
Naštěstí soud celý případ nedávno uzavřel s tím, že auto je mé, protože Petr se neobtěžoval v průběhu let reagovat. Bůh ví, kde mu je konec. No a já teď čekám na příkaz k vydání vozidla z policejního parkoviště.
Jen se obávám, že tam místo pojízdné dodávky bude stát už jen hromada šrotu. Tady platí – pro dobrotu na žebrotu. Ale drzost některých lidí holt nezná mezí.