Během třídění a vyklízení věcí po smrti našeho dědečka jsme objevili kresbu, na které byly zobrazeny útoky, k nimž došlo až o několik let později.
Dědeček zemřel v červnu roku 2001. Několik let bojoval s rakovinou, navíc trpěl i jinými zdravotními problémy. Lékaři nám jasně řekli, že mezi námi už moc dlouho nebude.
Přesto jeho smrt zasáhla celou naši rodinu, zejména pak babičku, která s ním strávila převážnou většinu svého života. Brali se, když jim bylo osmnáct a byli spolu krásných šedesát čtyři let.
Když děda odešel, neměla babička dost sil na to, aby se přehrabovala jeho věcmi. Všechny je naskládala do několika krabic a odnesla na půdu.
Přišli jsme na to, až po smrti babičky
Celé ty roky jsme neměli ani tušení, jaké tajemství krabice ukrývají. Loni však bohužel zemřela i babička, takže nám se sourozenci a rodiči nezbylo nic jiného, než baráček po prarodičích vyklidit, abychom ho mohli nabídnout k prodeji.
Všechny místnosti už byly řádně vyklizené a uklizené, zůstalo v nich jen několik kusů nábytku, a tak sestra Tereza došla pro foťák, aby udělala několik snímků pro realitku.
„Holky, odnesly jste i věci z půdy?“ zeptal se na poslední chvíli brácha Karel, když jsme nasedali do auta. Klíč, který jsem se chystala vsunout do zapalování, jsem zase strčila do kapsy. Otočila jsem se na Terezu, která vrtěla hlavou:
„Úplně jsem na to zapomněla.“ Přikývla jsem: „Já taky.“ Vystoupily jsme se sestrou z auta a řekly bratrovi, ať mezitím zaveze věci na chalupu k rodičům a pak se pro nás vrátí. „To jsem zvědavá, jaké poklady tam nahoře najdeme,“ vtipkovala Tereza cestou na půdu. Kdyby jen tušila…
Blok plný kreseb
Na půdě bylo různé harampádí. „Na, podívej se, co v nich je,“ řekla sestra a podala mi dvě zaprášené krabice. Vzala jsem si je na chodbu. Posadila jsem se na schody, sundala lepenku, kterou byly přelepené, a začala se v nich přehrabovat.
Byly v nich dědečkovy staré věci. Jeho dýmka, oblíbený hrnek, do kterého si vařil turka, sešity s křížovkami, nějaké deníky a taky blok. Dědeček celý život rád kreslil. Otevřela jsem ho a začala v něm zvědavě listovat. Děda byl velmi nadaný kreslíř.
Když jsem byla malá, maloval mi moje oblíbené postavičky z večerníčků a knížek, které jsem si pak lepila po stěnách pokojíčku. I těmi byly listy bloku pokreslené. Na poslední stránce byl však docela jiný obrázek.
Na papíru byly načrtnuté dvě vysoké budovy, do kterých naráží letadlo, a v rohu byl nakreslený vousatý muž s turbanem na hlavě. Obrázek jasně zachycoval útok na Světové obchodní centrum, ke kterému došlo 11. září 2001 v USA. Jenže v té době už děda nežil.
Otočila jsem papír, protože jsem si vzpomněla, že pokaždé, když obrázek dokončil, napsal na rub datum. Stálo tam 11/03 2001, přesně půl roku předtím, než útoky v Americe proběhly.
Hana L. (43), Uherské Hradiště