Byla jsem sestře vděčná, že se o naši maminku starala až do konce jejího života. Nečinila tak nezištně a nechala si přepsat její byt, zahradu i pole. Nedědila jsem vůbec nic! Moje odplata byla krutá. Připravila jsem ji o manžela!

Děkovala jsem jí snad denně. Za to, že naši hodně starou maminku navštěvuje a vozí ji k lékaři. Sestra totiž bydlela hned vedle ní, ale já dost daleko, až ve vedlejším městě. Já jezdila i čtyřikrát týdně, ale víckrát jsem to nestihla!

Dcera totiž byla sama na dvě malé děti, které si s manželem pořídila po mnoha letech snažení. On ale zbaběle utekl hned po porodu druhého syna. Prý nesnáší dětský pláč!

Sprostě mě okradla

Musela jsem dceři hodně pomáhat, aby se nezhroutila, k čemuž měla dost blízko. Proto mi sestřina ochota pečovat o maminku přišla víc než vhod. Říkala jsem si vždycky, jaké mám štěstí, že je moje ségra takový dobrák!

„No víš, mamka mi, ještě než umřela, darovala byt i pole. Jo a taky zahradu! Prý stejně nemáš čas sem jezdit. Tak k čemu by ti byly nějaké pozemky…“ tvářila se nevinně sestra, když mi tuhle nečekanou novinku po maminčině smrti sdělovala.

Zprvu jsem si myslela, že je to nějaký špatný vtip, či co. Počítala jsem, že byt prodáme a já dám svůj podíl dceři. Aby měla nějakou finanční zálohu, kdyby onemocněla nebo přišla o práci. Vjel do mě vztek. Jak mi něco takového mohla sestra udělat?

„No, asi sotva s tím něco uděláš. Mamka prostě chtěla, abych všechno dostala já!“ vysmála se mi do očí a bez pozdravu odešla.

Náhodné setkání

Rozčílením jsem nemohla ani spát. Křivda a bezmoc mě úplně ochromily. „Mami, neužírej se pořád. K ničemu to nevede! Babička prostě něco podepsala a určitě ani nevěděla co. Vždyť už jí bylo přes devadesát!

Bez brýlí neviděla na krok,“ utěšovala mě dcera a mně se opravdu ulevilo. Dosud mě nenapadlo, že v tom může být moje mamka nevinně. O to větší mě popadl vztek. „Ségra mě připravila o dědictví a já ji také o něco připravím! Vlastně o někoho.

O manžela!“ řekla jsem si. Švagr se mi odjakživa líbil a já jemu taky. On byl tím důvodem, proč jsem k sestře nejezdila domů. Aby se moje city vůči švagrovi nějak neprojevily! Se sestrou jsme se vídaly jen v bytě u maminky. Tentokrát jsem ale měla plán.

Proradné sestře manžela odloudím! Potkali jsme se jako náhodou, když byl na cestě z práce. Úplně se rozzářil, když mě viděl.

Oko za oko, zub za zub

„Promiň, netušil jsem, jak tě chce manželka podvést. Přemluvím ji, aby se s tebou rozdělila!“ řekl poté, co jsem ho pozvala na večeři. Myslel, že s ním chci probírat právě tohle. Já ale měla jiné plány! „Prosím tě, to neřeš, je to pryč.

Co se budeme otravovat nějakým majetkem,“ předstírala jsem a on jen nevěřícně zíral. Obdivně! „Tolik se lišíš od své sestry. Ona mluví jen o penězích a majetku. Je úplně posedlá!“ povzdechl si a já ho pohladila hřbetu ruky.

Soucitně, ale projel mnou úplný blesk. Zajiskřilo to mezi námi jako mezi nějakými mlaďochy! „Mirko, vždycky ses mi líbila…“ vydechl švagr a k odchodu se nechystal. Zůstal už vlastně napořád. Tu novinku jsem jeho ženě oznámila za něho. A ráda! Zasloužila si to.

Něco za něco! Ona měla dědictví, ale já získala něco mnohem lepšího. Skvělého chlapa!

Mirka B. (59), Dvůr Králové nad Labem