Domů     Našla jsem dceru a celou rodinu
Našla jsem dceru a celou rodinu
5 minut čtení

Někdy se člověk dostane do takové situace, že je úplně v koncích a neví, jak dál. A v mezních situacích někdy uděláte věci, které už pak nelze vzít zpět.

Dostala jsem takovou klepavku, že jsem myslela, že se vůbec neudržím na nohou. Konečně na příletové tabuli na pražském letišti naskočilo letadlo z New Yorku.

Hrnula jsem se nedočkavě dopředu, i když mi bylo jasné, že ještě nějakou dobu bude trvat odbavení cestujících. Jenže mezi těmi cestujícími byla i moje dcera Vendula. A já ji potřebovala co nejdříve vidět. Takhle jsem se ještě nikdy na žádné své dítě netěšila.

Ale zároveň mě provázel hrozný strach. Jak jenom tohle setkání dopadne?

Byla jsem příliš mladá

Je to už pětatřicet let. Bylo mi patnáct a byla jsem těhotná. Jsem holka z děcáku, kam mě máma odložila jako úplně malou. Vůbec si na ni nepamatuju. Později jsem se ocitla v pěstounské rodině plné dětí.

Můj život v této rodině nebyl zrovna procházka růžovým sadem. Někdo má na své náhradní rodiče štěstí, já ho prostě neměla. A tak jsem si prostě začala žít po svém.

Moje první láska

Mareček byl moje první láska. Nebo spíš se dá říct, že jsme si tehdy na lásku jen hrály. Byli jsme oba neskutečně mladí a bavil nás sex. A já navíc tím, že jsme se přimkla k Markovi a kašlala na rodiče a své povinnosti, jsem cítila určité zadostiučinění.

Byla to taková pubertální revolta proti všem. To však skončilo, když jsem otěhotněla.

Nastal rychlý obrat

Marek, který měl těsně před maturitou, se zprávou o tom, že spolu čekáme dítě, úplně vyděsil. Ihned mě posílal na potrat. A bylo po lásce. Nevěděla jsem, jak to budu zvládat s dítětem. Ale v jednom jsem měla jasno. To miminko prostě porodím.

Nezabiju ho jenom proto, že je Marek srab. A tak se narodila Vendulka.

Rodina zasáhla

Jenže moje pěstounka – matka byla zásadně proti tomu, abych si dítě nechala. Dobře, souhlasila, ať ho porodím. Také nebyla zastánkyní potratů. Ale to bylo vše, na čem jsme se shodly.

Já chtěla mít miminko u sebe a starat se o něj, ona tvrdila, že šestnáctileté dítě nemůže vychovávat jiné dítě. Vendulka proto nakonec putovala do kojeňáku a pak jsme dali souhlas i s její adopcí. Ten boj o ni jsem psychicky nezvládla, podlehla jsem nátlaku. A poznamenalo mě to na zbytek života.

Odešla jsem pryč

Potom, co jsem přišla o Vendulku, jsem už doma být nemohla. Odešla jsem od pěstounské rodiny a začala se životem protloukat sama. Nebylo to vůbec jednoduché. V té chvíli jsme musela sama pro sebe uznat, že bý sama s Vendulkou bych asi nezvládla.

V tomhle měli moji pěstouni pravdu. Nakonec jsem to musela uznat, ale bolest se tím nezmírnila. Denně se mi o Vendulce zdálo, viděla jsem ji, jak ji držím po porodu v náručí. Dokud mi ji definitivně nesebrali.

Nepovedení partneři

Našla jsem si práci , žila na ubytovně a vedla společenský život. Musela jsem být neustále mezi lidmi a bavit se. Myslela jsem, že tak na všechno to zlé, co mě potkalo, zapomenu. Byla to ale křeč a holé zoufalství.

Osud mi do cesty přihrával podivné a nespolehlivé muže na jednu noc nebo na krátkou dobu. V devatenácti jsem znovu otěhotněla. Zůstala jsem na to zase sama, ale věděla jsem, že tentokrát už to zvládnu.

Malý syn a nový táta

Když se mi narodil Jiříček, byla jsem štěstím bez sebe. Vrhla jsem se do role matky po hlavě. O tom, jak se o dítě starat, jak ho vychovávat, jsem moc nevěděla. Sama jako dítě jsem nic takového nezažila.

A později v pěstounské rodině jsem toho moc okoukat také nemohla. Tam byly samé větší děti. Moje odhodlání však bylo tak velké, že mě nemohlo nic zastavit. I když pravda, financí bylo málo. A tehdy jsem na pískovišti poznala Tondu.

Chodil tam se svou malou Evičkou. Byl rozvedený a holčičku vídal jen v přísně vymezený čas.

Byli jsme konečně rodina

S Tondou jsme si moc rozuměli. Oba jsme byli takoví životní smolaři, kteří se našli. Začali jsme spolu žít. Jiříček měl konečně tátu a Evička svého brášku. Po dvou letech se nám ještě narodila Anička.

A tehdy poprvé, po dlouhé době jsme si zase vzpomněla na Vendulku. To když jsem v porodnici držela v náručí Aničku. Byla jsem šťastná a spokojená. Poprvé v životě jsem měla rodinu, prima mužského a zdravé děti. A co má Vendulka. Kde a jak žije? Je spokojená?

Zlobí se na mě? Nenávidí mě? Hledá mě?

Začala jsem pátrat

Od té chvíle už jsem neměla pokoj. Vrátily se mi všechny mé výčitky svědomí, pocity viny a selhání. Děti rostly a já se svých nočních můr nemohla zbavit. Nakonec mi Tonda navrhl, že zkusíme Vendulku najít.

Prý je to jediná možnost, jak dostanu odpovědi na všechny ty otázky, které mě trápí. Začalo tak zdlouhavé pátrání. Bylo náročné a někdy dost bolestivé, ale můj úžasný mužský stál pořád při mně. Hlavně díky jemu jsem nakonec Vendulku objevila.

Strach jsem měla zbytečně

Náš první kontakt přes skype byl trochu rozpačitý. Koukala jsem se na monitor počítače na pětatřicetiletou mladou ženu, která seděla v kuchyni svého bytu v New Yorku. Žije totiž už mnoho let v USA. Emigrovala tam jako dítě se svými adoptivními rodiči.

Kupodivu byla ráda, že mě poznala. Prý mě také chtěla hledat. Nakonec se rozhodla, že za mnou i s manželem a malý synem Johnym přijedou. No a teď je všechny pevně svírám v náručí v letištní hale. Ano, mám dceři cio vysvětlovat. Snad to ale pochopí.

Zdena J. (51), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nejkrásnější den v mém životě
skutecnepribehy.cz
Nejkrásnější den v mém životě
Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální. Přijala jsem pozvání na oběd od neznámého muže. Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd. Než nadešla obvyklá
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
historyplus.cz
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
Zástup mužů, žen i dětí se ubírá ke kostelíku na hradišti Libice. Od násilné smrti knížete Václava právě uplynulo 60 let, chtějí uctít jeho památku. Netuší, že je již brzy čeká podobný osud jako přemyslovského světce a mučedníka… Rodu Slavníkovců se ve 2. polovině 10. století daří. Ovládá většinu území dnešních východních a severovýchodních Čech,
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
iluxus.cz
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
Baťa barefoot je synonymem odvahy zpomalit, vnést do života jednoduchost, více hodnot a méně zbytečností – a především dopřát si větší svobodu při chůzi. S novou kolekcí nás zve Baťa opět do Památn
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Rychlý čočkový salát s tuňákem
tisicereceptu.cz
Rychlý čočkový salát s tuňákem
Lehký luštěninový salát je chutný teplý i studený. Potěší jako rychlá večeře. Potřebujeme 1 hrnek čočky tuňák ve vlastní šťávě rajče 1 plechovka kukuřice čerstvá bazalka sůl čerstvě mletý
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
enigmaplus.cz
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
Rituální dýka athame je v současnosti hojně využívaný nástroj moderní obřadní magie. Za jejich rozšířením stojí zejména prominentní britský wiccan Gerald B. Gardner, který se při svém působení v Malaj
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
epochaplus.cz
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
Málokdo má to štěstí, že se narodí s chrupem hollywoodské hvězdy. Zubní kartáček a pasta jsou samozřejmě základ, ale většinou to nestačí. Jak si tedy vybílit zuby doma, aniž byste skončili u zubního lékaře s poškozenou sklovinou? Kdysi se lidé při koupi koně dívali na zuby, a to mnohdy rozhodlo, zda do něj investují nebo
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
21stoleti.cz
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu zkoumali míru vystavení toxickému olovu, které poškozuje lidský mozek, u zástupců raných lidí, lidoopů a neandertálců. Zjistili, že drobná genetická změna ch
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
nasehvezdy.cz
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
Ještě nedávno působili herečka Eva Burešová (32) ze seriálu ZOO a kuchař Přemek Forejt (38) jako sehraný pár. Jenže stačila chvíle a je všechno jinak. V současnosti se spekuluje, že jejich vztah p
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
nejsemsama.cz
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
Syndrom vyhoření může potkat každého. Je znamením, že chvíle volna by měly mít čestné místo v diáři. Ze začátku to přikládáte přemíře úkolů a starostí. Ale změna nepřichází, ani když si odpočinete. Může jít právě o syndrom vyhoření. Kde se vzal, tu se vzal… Pojem „syndrom vyhoření“ naše babičky neznaly. Ani nemohly, protože teprve nedávno, v roce 2019,