Domů     Na šéfa jsem šla žalovat manželce
Na šéfa jsem šla žalovat manželce
6 minut čtení

Dovoloval si stále víc. Pořád jen poroučel a nařizoval. Pro nikoho neměl hezké slovo. Nezbylo než si jít na šéfa stěžovat. Musela jsem si přece nějak poradit.

Do práce jsem chodila čím dál míň raději. Někdy bych snad ani nevstala z postele, kdyby to šlo. Jenže, musela jsme se snažit!

Posledních pár let před důchodem bych nerada strávila coby nezaměstnaná, nebo někde v neznámém prostředí a mezi lidmi, s kterými si nerozumím.

V práci jsem měla klídek

Ještě před rokem mi bylo v zaměstnání fajn. Ne, že bych svoji stereotypní práci nějak milovala, ale s ženskými jsem si rozuměla a také, proč to nepřiznat, nenadřela jsem se.

Seděla jsem s ostatními pěkně v teple a nandávala do krabiček či papírových obalů takové snídaňové směsi. Občas na mě vyšla řada a já míchala oříšky s vločkami, exotickým ovocem, rozinkami, nebo vším, co zrovna naše mini laboratoř vymyslela.

Vše v nejvyšší kvalitě. Vzduch voněl po vanilce, my si hezky s kolegyněmi povídaly, a občas si i pustily nějaké písničky.

O pauze jsme se šly vydýchat na dvorek před halou, kde pro nás tehdejší pan šéf nechal udělat lavičky a dokonce pořídil i ovečku, místo sekačky trávy. Prostě pohoda!

Nový šéf byl ras

Jenže, všechno má svůj konec a tak i naše idyla vzala za své. Starého šéfa vystřídal mladý, jeho syn. Hned v den svého nástupu nás varoval, že nám skončí pohoda. „Nemyslete si, že si mě omotáte kolem prstu, jako tátu!

Já umím být přísný!“ vyhrožoval a na jeho otci bylo vidět, že je mu za synáčka trapně. Nechal ho vystudovat v zahraničí, ale dobrým móresům ho tam nenaučili. Oblečený chodil v drahém obleku a kravatě.

To jeho tátovi, který naši malou fabriku vybudoval, stačily obyčejné rifle a triko. Také, v tom vedru, co by nosil! Nic ze sebe nikdy nedělal a my ho měly s ženskými opravdu rády. Jeho synkovi už bylo skoro ke čtyřiceti, ale choval se jako huberťák.

Míval záchvaty vzteku kvůli maličkostem a občas byl drzý, že by zasloužil pohlavek!

Bál se jen svojí manželky

„Paní Zdeno, jak to do té krabice sypete, máte snad chromé ruce?“ zařval mi jednou za zády, až jsem málem spadla ze židle. Potom mě zase dloubnul do zad, abych se narovnala. Měl to být žert!

Kolegyni Aničce vyčinil, že má dlouhé nehty a Růžu zase zhvízdal, že přibrala. „Doufám, že nám tady neujídáte! Vypadáte, jako byste snědla kilo ořechů za dopoledne!“ kroutil nad ní hlavou. Přitom sám měl pořádný pupek, ale u něho to bylo v pořádku.

To jen na nás pořád něco viděl! To břicho měl díky péči svojí ženy. Pekla mu samé dobroty, kterými se každé dopoledne cpal. Nosil si je v růžových krabičkách! Ona se tvářila jako učiněný andílek, ale byla to pěkná dračice. Chodila ho kontrolovat skoro denně.

Nás, jeho podřízených, se vyptávala, co dělá a zda někam neodjíždí. Vždycky když odešla, dělaly jsme si legraci. Možná doma přece jen dostane náš pan šéf výlupek na pamětnou!

Výhrůžky se mu vymstily

„Zdeno, co to zase vyvádíte! Asi vás přeložím na vrátnici!“ vyhrožoval mi, když mě přistihl venku kouřit. Bylo to zakázané, přiznávám. Ale když někdo kouří už skoro třicet let, tak jen tak nepřestane, to dá rozum! Měla jsem té šikany právě dost.

Rozhodla jsem se s šéfem zatočit! Postěžuji si jeho ženě a uvidíme, co se bude dít! Když ta jeho stíhačka přišla, byla jsem připravená jí vše povědět. Ale nepustila mě ke slovu. Jen pokřikovala a vznášela dotazy: „Tak kam dneska ten můj jel? A byl pryč dlouho?

Co je to za mladou ženskou, co jsem potkala na chodbě, o té mi neřekl!“ Pusa jí jela jako namydlená a potom se otočila na podpatku a byla ta tam. Měla jsem na ni vztek skoro tak velký, jako na šéfa!

Šla jsem žalovat

Naštěstí jsem věděla, kde ty dvě hrdličky mají uklované bydlí. Ve vilce za městem, s pěknou zahrádkou a bazénem! Zazvonila jsem u krásných kovaných vrat. Otevřely se samy, jako nějakém filmu.

Cesta lemovaná růžemi, pečlivě zastřižený trávník a nádherná fontánka. Pod nohama mi křupaly růžové kamínky. Vydala jsem se směrem k domu. Na prahu už stála žena pana šéfa. Oblečená v nějaké drahé teplákové soupravě a bílých teniskách.

Na hlavě měla růžovou čelenku a tváře červené jako rajská jablíčka. Asi zrovna sportovala v té svojí tělocvičně. Šéf o ní vždycky mluvil, jak chodí zvedat po večerech činky, a veslovat na trenažéru. Přitom hned za barákem měli nádherný rybník! Tak mohl veslovat do aleluja, ale to by nebylo ono!

Zprvu mi nevěřila

Paní se tvářila udiveně. Možná rozladěně, ale naštěstí i zvědavě. Napadlo mě, že není už tak mladá, jak se mi jevila. Možná byla i o dost starší než šéf! „Co mi nesete za novinky?“ ptala se a já byla ráda, že mě vůbec poznala.

V zaměstnání jsme totiž všichni museli nosit takové bílé čepice na hlavách a vypadaly v nich trochu jako mimozemšťané. Já navíc, abych viděla na ty ořechy, měla vždycky i brýle, které jsem hned po směně sundávala, protože mi moc neslušely.

Ani mě nepozvala dál, ale nevadilo mi to. Hned u jejího prahu jsem jí sdělila důvod svojí neočekávané návštěvy. „Jdu si stěžovat na vašeho muže!“ řekla jsem hned v úvodu. Proč chodit kolem horké kaše? Odměnou mi byl její nevěřícný výraz.

Myslela hned na nějaké harašení. Sexuální obtěžování, což jí vzhledem k mému věku nepřipadalo moc reálné. Já si hned uvědomila, na co myslí a vyvedla ji z omylu: „Ne, nejedná se o nic takového. On je na mě i stejně postarší kolegyně hrubý!

Svého muže zkrotila a já mám klid

„Mluví s námi jako s nějakými služkami. Žádná úcta, natož vděk! V našem věku už bychom si zasloužili trochu toho slušného jednání. Správný manažer by tohle měl mít v malíku!“ Tvářila se překvapeně. Potom se dokonce začala divit: „Můj Jarda a tohle?

Doma je jako beránek. Splní každé moje přání. Netroufá si odporovat!“ Pokrčila jsem rameny. Co na to říct? Chvíli jsme obě mlčely, i když každá z jiného důvodu. Já jsem nechtěla odejít jen tak. A ona asi přemýšlela, jak se k problému postavit.

Nakonec se na mě usmála. Měla krásně vybělené zuby, toho jsme si hned všimla! „Víte co, už si nedělejte starosti. Já mu domluvím! Od zítřka budete mít vy i vaše kolegyně klid! Jen jedno mi musíte slíbit.

Kdyby začal vyvádět a koukat po nějaké ženské, dáte mi vědět!“ natáhla ruku a plácla si se mnou. O jejím slibu jsem nepochybovala. Druhý den byl pan šéf jako beránek. A ty další taky. Do práce jsme se začala zase těšit. Do důchodu pospíchat nebudu. Vždyť mi nic nechybí!

Zdena R. (59), Brno

Související články
3 minuty čtení
Byla to milá, krotká ovečka. Pobíhala po zahradě babičky a spokojeně se pásla. Lezla jsem na ni a vozila se. Netušila jsem, jak moc mi to pomůže. K babičce na vesnici jsme jezdili se sestrou a rodiči často. Sestra byla o čtyři roky starší, než já. Nejvíce jsme se těšily na zvířátka, která babička měla. Ovšem byl tam i jeden velký postrach – kohout, který měl na nás spadeno. Dokázal nás honit
2 minuty čtení
Byly jsme skvělé kamarádky ze střední. Přísahaly jsme si, že budeme nejlepší parta navždy. Jenže já se nechala strhnout vášní. Na střední škole jsem se potkala s Mirkou a Hanou. Okamžitě jsme si padly do oka. Rozuměly jsme si, jako bychom se znaly odjakživa. Jak čas šel, naše přátelství posilovalo. Po maturitě, když naše studium končilo, jsme vyrazily na výlet do Krkonoš, a tam si přísahaly nes
2 minuty čtení
Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé firemní večírky se dokázal vnutit, aby mě měl na očích. Smála jsem
3 minuty čtení
Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let
3 minuty čtení
Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Orlosup narozený v Česku bude létat nad Španělskem
21stoleti.cz
Orlosup narozený v Česku bude létat nad Španělskem
Vidět orlosupa bradatého na území starého kontinentu nebylo v minulosti nic výjimečného - než byli tito majestátní ptáci ve valné části Evropy vyhubeni. Nyní probíhá jejich reintrodukce, do níž se zap
Pekingská kachna
nejsemsama.cz
Pekingská kachna
Máte chuť na něco exotického? Pak zkuste lahodnou glazovanou kachnu po pekingsku. Na 4 porce potřebujete: ✿ 1 kachnu ✿ 60 ml medu ✿ 30 ml světlé sójové omáčky ✿ 1 lžičku čínského koření pěti vůní ✿ 60 ml rýžového octa ✿ 120 ml omáčky hoisin ✿ 1 okurku ✿ 4 jarní cibulky ✿ sůl 1. Kachnu důkladně omyjte a odstraňte přebytečný tuk. V hrnci
Jakmile odpustíte, budete se cítit lépe
skutecnepribehy.cz
Jakmile odpustíte, budete se cítit lépe
Můj manžel byl skoro anděl, všechny kamarádky mi ho záviděly, žádná totiž tak hodného a laskavého muže neměla. Škoda, že jsem byla taková nevděčnice. Odpustit bývá těžké, někdy tak těžké, že skoro nemožné. Bývá to však obrovská úleva, která je odměnou za odpuštění. Odpustíte-li, upřímně a celým srdcem, nikoli jen tak naoko, přestanete se užírat a drásat. Někdy
Neuvěřitelné náhody: 3 události, které se stanou dvakrát
epochaplus.cz
Neuvěřitelné náhody: 3 události, které se stanou dvakrát
Je ráno 3. listopadu 1950 a let Air India Flight 245 v podobě Lockheedu L-749A míří z Bombaje přes Káhiru a Ženevu až do Londýna. 34letý kapitán Alan R. Saint má důvod k obavám, počasí je pod psa, nebe křižují blesky a do trupu letadla usilovně buší déšť. Let skončí katastrofou. A brzy přibude další…
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Hodinky jako pocta muži, který odmítl prohrát
iluxus.cz
Hodinky jako pocta muži, který odmítl prohrát
Dnešní svět miluje slovo „legenda“. Legenda je každý druhý fotbalista, každý třetí influencer a pravděpodobně i váš soused, pokud si jednou správně zaparkoval přívěs. Jenže Lou Gehrig byl legenda doop
Dunajská cyklostezka: Matka všech cyklostezek
epochanacestach.cz
Dunajská cyklostezka: Matka všech cyklostezek
Hornorakouský region Donau představuje dovolenou, která zpomaluje tempo a zanechává trvalý dojem. Mezi řekami, zvlněnou krajinou a mírnými rovinami se zde propojují pohyb, příroda, gastronomie a kultura v zážitky, které mají skutečnou hodnotu. Nejde tu o to být stále výš, rychleji a dál, ale o výjimečné okamžiky – při cyklistických výletech podél řek, pěších túrách
Vražda purkmistra prošla Budějovickým bez trestu
historyplus.cz
Vražda purkmistra prošla Budějovickým bez trestu
Na zasedání budějovické městské rady to vře. „Každý, kdo se církevní klatby bojí a není ochoten snášet s obcí dobré i zlé, může svobodně odejít,“ pronese hrdě purkmistr Ondřej Puklice. Ač katolík, husitskému králi Jiřímu z Poděbrad byl vždycky věrný, což se mu až dosud vyplácelo. V Českém království opět řinčí zbraně. Sotva se přežene krvavá vlna husitských
Praktiky lidové magie: Ochrání zazdívání bot před zlými duchy?
enigmaplus.cz
Praktiky lidové magie: Ochrání zazdívání bot před zlými duchy?
V základech či stěnách budov, v komínech, pod podlahami, nad stropy, ve střeše a kolem dveří a oken jsou s podivuhodnou četností při rekonstrukcích nacházeny zazděné dětské boty. Na první pohled mrazi
Chtěl Brožovou ulovit horlivý zajíček v uniformě?
nasehvezdy.cz
Chtěl Brožovou ulovit horlivý zajíček v uniformě?
Herečka Kateřina Brožová (58) zraje jako víno a zájem mužů je stále neutuchající. O tom svědčí i příběh, jehož měla být hlavní aktérkou. Brožové před nedávnem vykradli auto. Když odjela s kolegy do
Brokolice se sýrovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Brokolice se sýrovou omáčkou
Ve světě velmi běžný a oblíbený vegetariánský předkrm nebo lehčí hlavní chod, který však díky sýrové omáčce dobře zasytí. Vyzkoušíte si ho také? Suroviny na 4–6 porcí 1 větší brokolice 50 ml ol
Dóžecí palác: Srdce Benátek bilo pro velikost republiky
epochalnisvet.cz
Dóžecí palác: Srdce Benátek bilo pro velikost republiky
Práce na paláci se zastavily. Místo stavění se tu bude v dubnu 1355 popravovat. Hlavního architekta Filippa Calendaria oběsí na zdejším balkonu za to, že se podílel na spiknutí proti vládci republiky. Dóžecí palác je doslova srdcem Benátek, kde se odehrává vše důležité.   Původní sídlo dóžete, nejvyššího představitele Benátské republiky, stojí na břehu laguny