Domů     Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
Tenhle kluk pro mě hledal čtyřlístky
7 minut čtení

Jmenoval se Martin. Když havaroval s motorkou, byla jsem u toho. Naštěstí měl jenom odřeniny.

Seděla jsem v pokoji s obličejem mokrým od pláče. Začal školní rok, na jehož závěru jsem měla odmaturovat. Naše třídní paní profesorka ovšem vyhrožovala, že bychom se my studenti měli začít učit už od září, pokud chceme uspět.

Neuměla jsem si představit, že bych se v tomhle stavu dokázala něco naučit, že bych otevřela učebnici a vnímala, co je tam napsáno.

Jenomže profesoři, a všichni, nejen naše třídní, začali poukazovat na to, že nám budou dávat velmi drsné písemné práce, abychom byli na tu zkoušku z dospělosti opravdu důkladně připraveni. Jenomže kdo je k smrti zamilovaný, nemyslí na písemné práce.

Proč se to stalo zrovna mně? Tuhle otázku jsem si kladla stále dokola. Jak jsem mohla tak hloupě naletět? Bylo mi sedmnáct let, byla jsem téměř dospělá, anebo jsem si aspoň dospělá připadala. A sedla jsem na lep prohnanému klukovi z Prahy.

Jako by mi to všichni neříkali: Holka nešťastná, dávej si pozor na Pražáky, začátkem léta ti naslibují hory doly, a jakmile skončí prázdniny, utečou, zavře se za nimi voda a tobě zbudou jen oči pro pláč.

Malá nehoda

Měli pravdu. Ten kluk z Prahy mě úplně očaroval. Přijel do našeho městečka za babičkou na prázdniny, měl tmavé vlasy, hnědé neodolatelné oči a motorku. Právě kvůli ní jsme se seznámili, jezdil totiž jako namydlený blesk. Předváděl se, a to se mu stalo osudným.

Když jsem šla nakupovat, uslyšela jsem hroznou ránu. Narazil do stromu a válel se na silnici. Naštěstí to byla taková napůl polní cesta, aut tu tehdy jezdilo minimálně, a tak aspoň nehrozilo nebezpečí, že ho něco přejede.

Ale natloukl si pořádně, svíjel se bolestí, měl odřené, krvácející ruce i nohy. Tak to dopadá, když si někdo na motorku obleče tričko s krátkým rukávem a šortky. Tehdy jsem se neuvěřitelně lekla.

Nabídla jsem se, že doběhnu do hospody a zavolám odtud záchranku, ale odbyl mě s tím, že mu nic není. Byl mrzutý, chtěl se asi přede mnou předvést, a skončilo to katastrofou. Nabídla jsem mu, aby se o mě opřel, že ho odvedu domů. Nakonec byl za mou pomoc rád.

Domotali jsme se k jeho babičce a dostrkali tam i jeho motorku. Babička vyjekla, když ho spatřila. Nevrle houkl, že je v pohodě.

Přijdeš k řece?

Chodila jsem nakupovat pravidelně, a o dva dny později seděl na patníku na silničce vedoucí ke koloniálu a vypadalo to, že tam na mě čeká. Očividně se dal dohromady, zranění se mu hojila, pro jistotu si oblékl dlouhé kalhoty. Moc mu to slušelo.

Zavolal na mě jménem, zapamatoval si ho. Nabídl se, že se mnou půjde nakoupit a pak mi nákup odnese domů. Schválně jsem toho koupila co nejvíc a samé těžké věci, mléko, limonády, konzervy. Ani slůvkem si nepostěžoval a odnesl mi to až k našim vrátkům.

Hlavou mi blesklo: Doufám, že to proboha nebylo všechno! A nebylo, naštěstí. Když jsem zavírala vrátka, povídá: “A nepřišla bys večer k řece?” Nedbale jsem kývla, pokrčila rameny a odpověděla: “To bych mohla. Snad. Musím se zeptat našich.” I on nedbale kývl. V mojí hlavě div už nevyhrával Svatební pochod.

Při měsíčku

Večer při měsíčku jsme seděli pod vrbičkami u vody a on tam házel žabky, tedy placaté kameny, které opakovaně vyskakovaly nad hladinu. S obdivem jsem to sledovala. Povídali jsme si, on zrovna odmaturoval a mířil na technicky zaměřenou vysokou školu.

Vychovávala ho jen máma, otec od nich dávno odešel. O mámě mluvil moc hezky, až mi to vehnalo slzy do očí. Byl to vášnivý motorkář a asi i velmi zručný, zřejmě opravil všechno na světě.

Zkrátka, hned první večer při měsíčku mi bylo jasné, že tenhle kluk je poklad a že bych byla bláhová, kdybych si ho nechala utéct. Scházeli jsme se skoro každý den.

Když pršelo, zalezli jsme pod stříšku hospody anebo jsme šli do kina, pro lufťáky se promítalo obden a lístky tehdy nebyly drahé, tři koruny za jeden, to jsme většinou měli.

Občas mi něco přinesl, většinou kopretinu, někdy i čtyřlístek, tvrdil, že je pro mě hledá někdy i celé hodiny. To mě dojímalo.

Holka na léto

Mámu a tátu samozřejmě zajímalo, kam každý večer mizím. Měla jsem přísně nakázáno být do devíti hodin doma, ale ještě k tomu chtěli moji rodiče vědět, s kým že to courám po večerech kolem řeky. “Nějakej hejsek z Prahy!” vybuchl otec.

“Co ti nabulíkoval?” Máma vypadala podobně znepokojeně, vydechla: “Kdo to je? Vy spolu chodíte? Co když jsi pro něj jenom holka na léto?”

Tak a to zas rozčililo mě. “To není pravda!” křičela jsem. “Martin to se mnou myslí vážně!” Naši si to evidentně nemysleli. “Prosím tě, kolik mu je? Osmnáct? V tom věku se těžko bude chtít vázat,” mínila máma.

Rozbrečela jsem se a zamkla se do koupelny, takže ji naši nemohli nejmíň dvě hodiny používat. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a nenáviděla jsem své konzervativní a přehnaně starostlivé rodiče za to, že mi to takhle kazí.

Sedmdesát kilometrů

Jenomže čas letí, prázdniny se nachýlily ke konci a začátek školního roku už klepal na dveře. Nezastírám, měla jsem z toho velký strach. Do Prahy to bylo z našeho městečka asi sedmdesát kilometrů. Kde vzít jistotu, že Martin bude za mnou jezdit takovou dálku?

A když, tak jak často? Hrůzou jsem se až budila ze spaní, přitom donedávna jsem spala jako dub. A na slova mých rodičů nakonec skutečně došlo. Měla jsem jim věřit, měli mnohem víc zkušeností. Když jsme se loučili, přinesl mi zase čtyřlístek.

“Ten je poslední,” řekl zkroušeně. Já naivka jsem si myslela, že to říká proto, že trávu co nevidět zakryje sníh, a tak už nebude možné čtyřlístky hledat. Jenomže ten had to myslel jinak. Se sklopenou hlavou povídá:

“Měl jsem ti to říct dřív, ale nedokázal jsem to. Víš, mám v Praze holku.” Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem cítila, jak mocně se mi rozbušilo srdce. Odcházel polní cestou a já za ním hleděla uslzenýma očima. Nedostala jsem ze sebe ani: Ahoj.

Je to pravda?

Nakonec jsem přece jenom odmaturovala. Kdekdo mě utěšoval, říkali mi, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že kluků, těch ještě bude. Ale já jsem i po roce myslela jen na něho. Snad jsem si ho tím přičarovala zpátky. Přišly prázdniny a on zase seděl na patníku.

Myslela jsem si, že mám halucinace. Anebo že tam sedí někdo jiný. Ale ne, byl to on, můj bývalý kluk Martin, na tváři omluvný úsměv. Nabídl se, že mi pomůže s nákupem. “Pomáhej si svojí holce!” zasyčela jsem.

Odpověděl, že se s ní rozešel, protože beztak myslel jen na mě. “Tomu tak uvěřím!” zasmála jsem se, ale v duchu jsem si řekla: A co když je to pravda? Vyndal pak beze slova fotku usmívajícího se dívčího obličeje z peněženky a roztrhal ji na malé kousíčky.

Pohrdavě jsem vyprskla: “Taková prázdná gesta mě nepřesvědčí,” a schválně zrychlila krok. Opatrně jsem se ohlédla. Nikam neodešel. Pořád se loudal za mnou. V obchodě jsem se přistihla, že vůbec nevím, co strkám do nákupního košíku.

Místo másla jsem koupila mouku, místo droždí jogurt. Když jsem vyšla z prodejny, byl tam a podával mi kytici ze čtyřlístků. Stále jsem se bála svému štěstí uvěřit, ale následující dny, měsíce i roky mě utvrdily v tom, že říká pravdu a že mě má rád.

Lenka J. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
3 minuty čtení
Stál na naší střeše a já jsem se zamilovala na první pohled. Ano, je to tak, takhle netradičně jsme se seznámili. Bála jsem se, že spadne. Všechno začalo tím, že nám teklo do domu. Střecha byla chatrná a na několika místech děravá jak cedník. Když se mi v pokoji objevila mokrá skvrna a nápadně se zvětšovala, a když mi pak omítka začala padat do postele, rodinná rada usoudila, že je nevyhnutelné
3 minuty čtení
Ještě v září může být voda na koupališti příjemná, a tehdy tomu tak doopravdy bylo. Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem tam chodila. Léto si podávalo pomalu ruku s podzimem, ale maličké koupaliště v našem městečku ještě nezavřelo. Bylo totiž krásně. Tak krásně, až to lákalo ke koupání. A čistá, až překvapivě teplá voda, vůně dřevěných převlékacích kabinek, vyhřátých sluncem, nádherné staré líp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
epochalnisvet.cz
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
Pomáhat tam, kde to má skutečný smysl – taková je dlouhodobá filozofie skupiny Invest Gate a jejího fondu kvalifikovaných investorů Invest Gate Funds SICAV a.s. Tato ryze česká investiční skupina se věnuje projektům, které dokážou spojit dvě důležité věci: zajímavé zhodnocení vložených prostředků investorů a zároveň podporu lidí, kteří ji skutečně potřebují. Už více než
FOR KIDS 2025
epochanacestach.cz
FOR KIDS 2025
V PVA Letňany se uskuteční veletrh FOR KIDS, největší veletrh hraček, her a potřeb pro děti. S Epochou na cestách navštívíme stánek našeho časopisu ŠIKULKA. Přijďte si popovídat.
Kdo ovládne bitvu o stovku?
historyplus.cz
Kdo ovládne bitvu o stovku?
Muž, přezdívaný Rudý ďábel, se nasouká do svého vozidla podivného doutníkového tvaru a za okamžik vyráží na trať. Dnes se hodlá zapsat do dějin a překonat magickou rychlost 100 kilometrů za hodinu. Od chvíle, co na silnici vyjede první automobil, se jeho konstruktéři i majitelé předhánějí v tom, kdo pojede rychleji. Do dějin se nejprve zapíše
Už zase zdobí Prahu: Palác Dunaj na Národní třídě je po rekonstrukci
iluxus.cz
Už zase zdobí Prahu: Palác Dunaj na Národní třídě je po rekonstrukci
S respektem k původnímu návrhu z roku 1928, ale s těmi nejmodernějšími technologiemi současnosti. Slavný Palác Dunaj v centru Prahy navazuje na zlaté časy první republiky a díky rozsáhlé rekonstrukci
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
7 triků pro podzimní líčení
nejsemsama.cz
7 triků pro podzimní líčení
S příchodem podzimu se nemění jen šatníky, ale i kosmetická taštička dostává zcela nový náboj. Stává se vaším nejlepším společníkem. S nástupem nového ročního období se neřeší jen kabáty a šály, ale i to, co si „oblečete“ na tvář. Trendy líčení se mění stejně rychle jako počasí a nabídka je tak pestrá, že si vybere každá žena, ať
Myslela jsem, že mi vyzná lásku
skutecnepribehy.cz
Myslela jsem, že mi vyzná lásku
Bylo mi skoro sedmnáct. S Otíkem ze sousedství jsme byli odjakživa kamarádi. Jednoho dne mi ale řekl, že mi musí něco říct. Myslela jsem si, že se to stane na svatého Martina. Vůbec nevím, jak mě to mohlo napadnout. Napsala jsem o tom i báseň, dodnes si vzpomínám, že se mi tam rýmovalo neděle a nesměle. Jako že přijde
Ta nejlepší dýňová polévka
tisicereceptu.cz
Ta nejlepší dýňová polévka
Další skvělá verze dýňovky pro zahřátí! Suroviny 2 lžíce másla 1 malá cibule 500 g očištěné dýně hokkaido 600 ml vývaru (drůbežího, hovězího nebo zeleninového) 2 stroužky c
Biblická potopa světa: Vyvolala největší pohromu v dějinách změna klimatu?
enigmaplus.cz
Biblická potopa světa: Vyvolala největší pohromu v dějinách změna klimatu?
  „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ Takto nějak se prý spravedlivý Noe dozví od Boha, že zkažené lidstvo bude spláchnuto
Nejlepší sushi v Praze – objevte kulinářský zážitek, který si zamilujete
nasehvezdy.cz
Nejlepší sushi v Praze – objevte kulinářský zážitek, který si zamilujete
Každé sousto může být malým mistrovským dílem, pokud se v něm propojí čerstvost, elegance a vyváženost chutí. Právě takové okamžiky nabízí Sushi Jo – místo, kde se japonská tradice snoubí s moderním
Po stopách Zaklínače: Orlí hnízda a důl Wieliczka
epochaplus.cz
Po stopách Zaklínače: Orlí hnízda a důl Wieliczka
Nádvoří hradu se plní těly padlých mágů a vysoká pozorovací věž se mění ve znět třísek. Bitvu o Sodden mezi útočícím Nilfgardem, který má nad Severními královstvími jasnou přesilu, nakonec rozhodnou čarodějové a čarodějky. Sodden je ve skutečnosti zřícenina hradu Ogrodzieniec (a z části také maďarský Eger, který je ale dostavěn až roku 1960). Řeč je
Tůně na Karlovarsku lákají ptáky i obojživelníky: Vznikly čtyři nové
21stoleti.cz
Tůně na Karlovarsku lákají ptáky i obojživelníky: Vznikly čtyři nové
Karlovy Vary mají lidé zafixovány jako lázeňské město. Nicméně na Karlovarsku je rovněž realizován zajímavý projekt nově budovaných tůní. Jejich účelem je zadržovat vodu v krajině a podílet se na vzni