Domů     Maminka mne nepoznává
Maminka mne nepoznává
4 minuty čtení

Když lékař řekl, že mamince zbývá možná půl roku, rozbrečela jsem se až na chodbě. Dnes je to pět let, ale je to vyčerpávající.

V ordinaci jsem seděla a držela ji za ruku, jako když jsem byla malá a bála se u doktora. Maminka se na mě usmívala a vůbec netušila, co lékař říká. Alzheimerova nemoc už tehdy ukrajovala z jejího života kousek po kousku, ale pořád ještě věděla, kdo jsem.

Lékař mluvil opatrně, říkal něco o rychlém průběhu a o tom, že musíme být připraveni. Já jsem jen přikyvovala a v hlavě jsem měla jedinou myšlenku: půl roku je strašně málo.

Dcera, která se stará

Přestěhovala jsem maminku k sobě. Nechtěla jsem, aby poslední měsíce strávila někde mezi cizími lidmi. Zpočátku to nebylo tak těžké. Pomáhala jsem jí s léky, vařila, uklízela a připomínala, kdy má jít spát. Ještě jsme si povídaly.

Některé dny byla úplně jako dřív. Vyprávěla mi historky z mého dětství a já se smála, i když jsem je slyšela snad posté. Občas se mě zeptala, jestli už mám děti, a když jsem jí připomněla, že má vnoučata, překvapeně se zasmála. Potom se zeptala znovu.

A potom přišel den, kdy se na mě podívala a zeptala se: „A vy jste kdo?“ Usmála jsem se. Myslela jsem, že si dělá legraci. „To jsem já, mami.“ Dívala se na mě dlouho. Pak zavrtěla hlavou.

Cizí žena

Od té chvíle jsem pro ni byla někdy sousedka, někdy zdravotní sestra, někdy úplně cizí žena. Nejhorší byly dny, kdy mě odmítala pustit k sobě. Křičela, že chce domů, přestože seděla ve svém vlastním obýváku.

Jednou mě dokonce odstrčila a řekla mi, ať zavolám její dceři. Stála jsem před ní s nákupní taškou v ruce a nedokázala jsem jí vysvětlit, že ta dcera stojí přímo před ní.

Dnes je to pět let místo půl roku. Lidé mi říkali, že je to zázrak. Já jsem to slovo nikdy nepoužívala. Protože nikdo neviděl ty noci, kdy jsem seděla na kraji postele a plakala vyčerpáním.

Nikdo neviděl, jak jsem několikrát zamkla dveře koupelny, abych mohla být alespoň dvě minuty sama. Nikdo nevěděl, kolikrát jsem si přála, aby už byl konec, a potom se za tu myšlenku nenáviděla.

Pořád je to maminka

Každé ráno jí připravuji snídani. Mažu jí chleba stejně, jako ho mazávala ona mně. Krájím ho na malé kousky, protože už si někdy neuvědomí, co má dělat. Zapínám jí knoflíky, češu vlasy, kontroluji léky.

Péče, která bolí

V noci vstávám, když mě volá, protože se bojí, že je v cizím domě. A někdy se na mě podívá úplně prázdnýma očima, a já mám pocit, že pro ni neexistuji. Přesto jí každý večer říkám: „Dobrou noc, mami.“

Nevím, jestli ví, komu to patří. Už nedá dohromady souvislou větu. Občas jen vyloví slovo, spíš jen mumlá. Někdy, když usne, vezmu její ruku do své a zavřu oči. Na několik vteřin si říkám, ať se vrátí čas a ať si ještě popovídáme.

Co je na tom nejtežší?

Vím, že se to nestane. Jsem ráda, že tu fyzicky je, ale strašně bolí pozorovat člověka, s nímž jste opravdu od začátku na světě a už si spolu nikdy nevzpomenete na ty radostné okamžiky, které znáte jen vy.

Nejtěžší je smířit se s tím, že člověk může být vedle vás, můžete ho obejmout, držet za ruku, slyšet jeho hlas, a přesto vám pomalu mizí před očima. A tak se učím být s ní tady a teď. Bez očekávání, bez minulosti. Jenom být. Protože pořád je to moje maminka.

Lenka T. (62), Zlín

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero