Sama se vyčlenila z kolektivu, nesnášela vejce a nechala se od ostatních slepic klovat. Stala se mou kamarádkou a já ji naučila spoustu báječných věcí.

Když jsem byla malá, každé léto jsem jezdila k babičce na prázdniny. Babička měla spoustu zvířátek. Pejska Bročka, který hlídal, králíky na maso, slepičky na vajíčka. Jedna slepička byla výjimečná. Ostatní ji odháněly od jídla a klovaly ji. Bylo mi jí líto.

Jeden z chlívků byl prázdný. Vystlala jsem ho slámou, vyrobila bidýlko a připravila misku na jídlo a vodu. Kuninka, jak jsem slepičku pojmenovala, tak měla svůj parádní VIP pokojík.

Brzy si na mou přítomnost zvykla, postupně se nechala i chytit. Po několika měsících dokonce vyžadovala drbání. Kdykoli jsem seděla v trávě a chystala jí krmení, vyskočila mi na klín a zobáčkem mi šťouchala do ruky.

Ráda se chovala

Když jsem pochopila, že chce podrbat, jen slastně přivírala očička. Staly se z nás kamarádky. Kunince krásně dorostlo vyškubané peří od ostatních slepic a bylo na ní poznat, že se její stav zlepšil i psychicky.

Celé dny si vesele poskakovala v trávě, hrabala a odpočívala pod stromy. Později se naučila reagovat na své jméno. Kdykoli jsem na ni zavolala, pelášila za mnou. Měla také svou část zahrady, kam mohla jen ona.

Tento „full servis“ jí ostatní slepice určitě záviděly. Bydleli jsme u lesa, bohužel nás neminuly časté návštěvy lišek a kun. Kunince tak hrozilo nebezpečí. Když se jí něco nelíbilo, dávala to hlasitě najevo.

Z plných plic kdákala a přestala, až když jsem za ní přišla. A aby toho nebylo málo, naučila se sbírat hřiby! Brávala jsem ji do našeho lesíka. Položila ji v lese na zem a řekla, ať zůstane. A ona stála jako přibitá.

Skvělá houbařka

Jednou jsem se v lese od Kuninky trochu vzdálila, a když jsem se vrátila, nikde nebyla. Srdce mi bušilo až v krku. Pomyslela jsem si, že ji asi odtáhla nějaká šelma, i když stopy po peří jsem nikde neviděla. „Kuninko, Kuninko!“ volala jsem.

Najednou se zpoza jednoho smrku ozvalo pípání. Stála tam a vedle ní nádherný hřib! „To je neuvěřitelné Kuninko, z tebe se stala houbařka!“ hladila jsem ji nadšeně. Byla jsem na ni pyšná. Kuninka bohužel téhož roku důsledkem stáří zemřela.

Večer si šla lehnout a usnula navždy. Nikdy bych nevěřila, že se ze slepičky může stát tak bezvadná kamarádka. Odpočívá na zahradě pod starou hruškou společně s psím parťákem Bročkem. Čekají, až se zase jednou všichni spolu setkáme.

Martina (29), Petrovice u Karviné