Vyčítala jsem si, že nejsme úplná rodina, že jsem svým zlatíčkům nedokázala udržet tátu. Kamarádky mě ujišťovaly, že za to přece nemohu. A našel se i ten, který to pochopil.
Přes léto jsem prodávala v kiosku na koupališti. Děti, Monika a Daniela, si tu hrály, měla jsem o nich přehled, trávily zde vlastně prázdniny, když nepočítám neodmyslitelný letní tábor. Byla jsem čerstvě rozvedená s hodně bolavou duší, ale nezlomená.
Věděla jsem, že se o holky ve věku deset a jedenáct let postarám, ovšem zkrátka sama. Tátu jako by už ani neměly, zakoukal se do své sekretářky a zmizel z našeho života. Mrzelo mě, že jsem svým zlatíčkům nedokázala zajistit úplnou, spořádanou, fungující rodinu.
Že jiné děti měly táty, a ty moje ne. Vyčítala jsem si to, ač se mě máma, sestřenice i kámošky snažily přesvědčovat, že to přece absolutně není moje vina. Doufala jsem, že opravdu není. A cítila, že jsou mi chlapi protivní a že se mi nechce na ně ani koukat.
Nejsem slečna
Ale jeden tu byl, na kterého se mi dívat nijak nepříčilo. Sympatický, usměvavý, chodil si ke kiosku pro pivo pro sebe a pro nanuka pro svou holku, s níž ležel na dece. Ano, měl holku, ale do toho mi přece vůbec nic nebylo.
Ale proč se tedy na mě tak mile usmíval? Nejspíš byl milý na každého, měl už takovou povahu. Když se léto chýlilo ke konci, povídá mi: „Smím vám, slečno, koupit dvě deci vína?“ Překvapilo mě to. Automaticky jsem pohlédla na jeho deku. Jeho holka tam nebyla.
„Abyste věděl, nejsem slečna,“ houkla jsem. „Támhlety děti jsou moje.“ Kupodivu se nelekl a neutekl. Jen pokrčil rameny a opakoval otázku. Nalila jsem jemu i sobě víno do umělohmotného kelímku.
Ťukli jsme si, aniž to zazvonilo. Zase se na mě tak hezky usmál. „Kde máte svou přítelkyni?“ nevydržela jsem to. „Na jiné dece s jiným mládencem,“ vzdychl. Povídám: „To znám.“ A začali jsme spolu chodit.
Podzimní plískanice
K mému úžasu mu ani za mák nevadilo, že mám dvě děti. „Děti mám moc rád,“ oznámil s tou svou srdečností. S mými dcerami si opravdu rozuměl, řádil s nimi na koupališti celé dny.
Když začaly podzimní plískanice a pobyt na koupališti patřil minulosti, už jsme spolu bydleli. Holky ho zbožňovaly. Byl to pro nás poklad. Jen to seznámení s jeho rodiči, to trošku zaskřípalo. Příliš jim toho o mně neřekl.
Teprve na nedělním obědě, po řízcích s bramborovým salátem, když se rodiče začali vyptávat, co jsem zač, dozvěděli se pravdu. Maminka zbledla, tatínek se odmlčel. Netušili, že jsem rozvedená a se dvěma dětmi.
„To si sedne,“ zašeptal mi Aleš do ucha. Měl pravdu. Ve svatební den byli jeho rodiče s Monikou a Danielou velcí kamarádi. Dokonce holkám dovolili, aby jím říkali babi a dědo. Stala se z nás báječná rodina.
Renata (63), Teplice
