V novém bytě se nikdo z naší rodiny necítil dobře. Slýchali jsme hlasy, měli jsme pocit, jako kdyby nás někdo pozoroval…

Se dvěma dětmi se v malém bytě už nedalo vydržet. Museli jsme najít byt, kam se vejdeme my všichni včetně zvířat a hromady věcí. Nebylo snadné něco sehnat a vejít se do smysluplné částky.

Proto jsme museli udělat kompromis. Vzali jsme docela pěkný velký byt, kam jsme se šli jedinkrát podívat, a upřímně řečeno, už jsem si ani moc nepamatovala detaily.

Jenomže ve starém bytě končila smlouva a bylo nutné se sbalit. S úlevou jsme poprvé přespávali v „novém“, kolem nás spousta zmatku a vyděšené kočky.

Praskání parket

Tu noc se nám nespalo dobře, a nebylo divu. Manžel měl sedřená záda ze stěhování a já plnou hlavu myšlenek, co kam patří. Děti se probouzely zmatené, nevěděly, kde jsou a kočky nespokojeně mňoukaly pod skříní.

Že mě budí ze spaní ještě něco jiného, jsem si prvních pár dní nevšimla. Teprve jedno odpoledne, kdy jsem v bytě osaměla, jsem si všimla něčeho zvláštního.

Manžel byl v práci a děti ve školce, já jsem vybalovala věci do kuchyně a uvědomila si velmi silný pocit, že mě kdosi pozoruje. Navíc jsem slyšela praskání parket. Jako kdyby se po nich někdo procházel.

Manžel slyšel hlasy

Nechtěla jsem z toho dělat vědu, na nové zvuky si prostě časem zvyknu. Je normální, že si staré parkety žijí svým životem. A pocit, že na mě někdo kouká? Asi jen nevšední umístění zrcadel. Jenže pak přišel s něčím podobným i manžel.

„Říkala jsi něco?“ přišel za mnou z koupelny. Seděla jsem v ložnici na zemi a třídila nějakou krabici. Nechápala jsem, o čem mluví. „Teď jsi něco mumlala u koupelny,“ tvrdil můj muž. Po zádech mi přejel mráz. Děti spaly jako zařezané.

Že by v bytě byly slyšet hlasy od sousedů? V noci přišly obě dcery postupně k nám do postele s tím, že se bojí. Někdo je prý vzbudil. „Vyděšená holčička chtěla ke mně do postele,“ říkala mladší dcera v polospánku.

Ráda fantazíruje, ale tohle už se mi přestávalo líbit. Do rána už jsem nezamhouřila oči, a když přiběhly naježené kočky a schovaly se pod postel, měla jsem toho právě dost. Už jsem si představovala, kdo v bytě tragicky zemřel. Šlo snad o vraždu? Vždyť jsme se tam nikdo necítil dobře ani po dvou týdnech!

Zaplnili jsme domov láskou

Poptala jsem se známé, která nám byt dohazovala, a zjistila jsem, kdo tam bydlel před námi. Šlo o pár s dcerou krátce před rozvodem, probíhalo tam prý hodně hádek. Obávám se, že nám tam zanechali velmi negativní energii. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

Nám nezbylo nic jiného, než to přebít a náš nový byt zaplnit jen radostí. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho, protože jsem uvažovala i o tom zkusit nějaké čarodějné pomůcky.

Andrea Š. (53), Mohelnice